INUSHKA: Když přetáhneme večerku nebo je tu do večera návštěva a E. je pak celá rozdováděná, případně má nějaké hysteráky po večeři, tak je skoro jistý, že bude hrozná noc..

BRUNA: BARRUSHE: INUSHKA: My jsme zatím vypozorovali u staršího, že děsy měl zhruba 2 hodiny po usnutí a ve většině případů nebyl v bytě klid - buď jsem svítila vedle v kuchyni, nebo jsme v obýváku koukali na film. A naprosto vždy byl celý rozhicovaný - usnul zabalený v peřině a domnívám se, že se trochu přehřál. Snad nikdy se to nestalo, když byl odkopaný.

U mladšího netušíme nic, tomu přichází hluboko v noci, člověk není schopen pořádně nic vyhodnotit...

BEBERA: U nás třeba noční děsy zřejmě souvisely s narozením sestry. Čtvrt roku byly noci pekelné, jak si Malvína zvykla, tak se to zase spravilo. Velký vliv má aktivita přes den. Když není vyvážená fyzická a psychická únava (typicky při cestování, návštěvách u prarodičů, dlouhých výletech, po akcích s kamarády...), tak špatně usíná, v noci se budí, má můry a děsy, škrábe si ekzém... Televize (ani tablet) na to vliv nemá, naopak někdy i pomůže tu únavu trochu vyrovnat a tím ten spánek zlepšit.

BEBERA: Taky to teď testujeme :) Elišce to začalo po druhém roce, kdy začala chodit do školky a zhoršilo se to teď v prosinci po narození ségry. Vypozorovali jsme akorát, že když kempujeme o víkendu nebo jsme na dovolené, tak noční děsy nemívá. Jsme celý dny venku, na pohádky se tam vůbec nedívá, ale taky to může mít souvislost s tím, že máme nějaký jiný program, je celou dobu s námi a my se jí věnujeme. Tak uvidíme.

BEBERA: vyzkousej a poreferuj. I kdyz tech pricin muze byt imho milion - vyvoj nerv. soustavy, skolka, temperament, nachlazeni, neco uplne jineho. Ale zas ta televize se lip eliminuje nez skolka nebo nemoci.

BRUNA: Musím u našich dětí vyzkoušet, jestli ty noční řevy mají souvislost s televizí. Oba je občas mají, mladšímu to začalo nedávno - po třetím roce, a tedy pokud si dobře pamatuji v době, kdy jsme televizi výrazně omezili (tak 1x - 2x týdně, a to ještě většinou koukají na dokumenty o zvířatech). Nemá to nijak drastické, pofňukává, max. kvílí, ale zas je to dost často. Starší je měl zřídka, ale hrozné - zíral na mě vytřeštěnýma očima, klepal se, srdce mu bilo strašně rychle, křičel. Začalo to po čtvrtém roce krátce po nástupu do školky, až jsem si chvíli myslela, jestli mu tam někdo ošklivě neubližuje...

Skvela kniha je digitalni demence od psychiatra manfreda spitzera...

TORUVIEL: a jak je to se závislostí na sledování youtube, pohádek z dvd, tabletů... ?
Protože my sice nemáme televizi, ale B se kouká na videa a pohádky z youtube, což podle mě ve výsledku vyjde - bohužel - nastejno. Pro něj je to takový podvečerní rituál (kterého se ale třeba na dovolené pod stanem v klidu vzdá), pro nás je to, přiznávám, svého druhu odpočinek - chvíle, kdy se dá něco v klidu probrat se staršími dětmi třeba.
S tím cukrem, jo jo, s děsem vzpomínám na to, že mi máma namáčela dudlík do cukru, věk nevím.

TORUVIEL: to jo, asi, podobně jako u filmů. Včera jsme byli s pár známými, co mají děti, věkově plus minus jako B, nebo o něco starší kluky. A ti tam řešili Star Wars a kdo je kdo a proč a co a tak dál - vím, že se na to kluci někde dívají už v pěti letech, ale mně to prostě přijde strašně brzo. A to ještě pár let. B po tom teda ani netouží, jde to úplně mimo něj, ale norma je možná jinde.

MARKYSHA: No tak to je zas otázka, ale spíš v tom smyslu, zda nebudou třeba vyčleněný z kolektivu, protože na nějakou formu televize kouká každej...

TORUVIEL:já si hlavně myslím, že dětem neškodí, když na tu bednu nekoukají vůbec, stejně tak když na ní koukají s mírou.

A úplně upřímně já na ty pohádky koukám s dětmi, mě ty pohádky baví, hlavně ty, které už byly za mě jako Dášenka, Maxipes Fík, Králíci z klobouku:-) Povídáme si o tom, hrajeme si na to.