YEETKA: zkusila jsi si s tchýní o tom promluvit mimo tyhle situace, proste nad kafem, že tě něco trápí?
ještě mne napadá jestli by také na ně nezabralo, že oni už se navychovávali dost, práci odvedli skvělou a teď že by bylo prima kdyby už byli jen ti rozmazlující prarodiče, protože na vychovávání teď mají děti vás jako rodiče?
ale pokud není ochotná respektovat hranice, tak to je pak těžké, nicméně ještě je otázka, jestli je opravdu jasně vymezuješ
k tomu mne napadá, že mne u mojí mamky štve, když říká malému ať se nevzteká - tak to jí prostě řeknu, ať mu to neříká, že se prostě potřebuje popasovat s emocema a že mu to pomáhá to zvládnout, když se mu něco nelíbí (no teď už spíš jen řeknu, ať mu to neříká, ale také mám pocit, že už to není tak často)
další možnost je, že nebudeš mít přehnaná očekávání a nějak se vnitřně smíříš s tím, že oni jsou prostě takoví, je to jenom jednou za čas, dětem vysvětlíš, že ony jsou v pořádku a že ty si o nich rozhodně nic takového nemyslíš (možná klidně jim to říct i před tchýní?) a prostě přijmout tu situaci tak jak je teď, třeba i s tím, že asi někdy vylítneš a budete se občas o tomhle dohadovat