• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    INUSHKA: prima. Kazdymu co jeho jest. Ja mam rada lidi, se kteryma je mi dobre, ktery me respektujou, ktery neprekracujou hranice myho osobniho prostoru, pokud jim nedam najevo, ze o to stojim (kam radim napriklad nuceni nevyzadanych rad nebo zachazeni s mym ditetem proti mym zasadam apod), atd atp - proste lidi, ktere si vybiram za sve pratele.
    Neni mi jasny jak to muze dlouhodobe prijatelne fungovat v praxi, takhle vecer pred spanim si rikat "to jsme se zas dneska ale prima vyprudili a pohadali, uplne posranej den, ALE jsou to mi rodice a ja je mam prece rada, tak je vsechno v nejlepsim poradku a je to vlastne cely moc fajn" - no proc ne, kdyz to nekomu vyhovuje a je v tom spokojenej.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    WITCHIE: Já to řeknu velmi jednoduše a krátce - mám je RÁDA, proto mi to za to stojí. Dokonce i když mě občas štvou a v některých věcech se s nimi neshodnu. Abych s nimi přestala chtít trávit volný čas, muselo by se stát něco tak zásadního, abych je mit ráda přestala. A to si fakt neumím představit, co by muselo být. Neshody okolo výchovy dětí na to v žádném případě nestačí.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    TORUVIEL: chapu. Kdyz o tom premyslim, tak opet i tady rozlisuju mezi vztahy "soukromymi" a temi ostatnimi. V tech druhych s asertivitou nemam problem (a zda tomu vdecim nepohodli a prude od detstvi tezko posoudim; taky jsme se temer nevidali s zadnymi pribuznymi, nicmene pravidelnou davku prudy zdatne dodavala babicka bydlici o patro vys ve stejnem baraku ;) - no asi to bude ono, ve finale se veci vyhrotily tak, ze jsem nekdy ve 12ti letech ja nastavila hranice pro babicku vuci jeji dceri, tj. me matce - aby ji (nam) nelezla bez pozvani do domacnosti, nevizityrovala ji tam lednici, spiz a korespondenci apod - proste jsem udelala neco, co do te doby moje mama bud nebyla shcopna udelat nebo ji to ani nenapadlo: vzala jsem klic, a zacala zamykat dvere oddelujici od sebe obe domacnosti; nasledovalo mnoho tydnu straslivych scen, a pak si proste zvykla a nazdar). V tech soukromych ale necim takovym ani neminim ztracet energii: ono to totiz leckdy nejakou stoji. A ja ve svym soukromym case chci energii pokud mozno nacerpavat (az na to potrebnou pomoc, kterou samozrejme poskytnu), ne ji vydavat. Takze - bez ohledu na to, zda to prispelo k mym skills asertivity - zivot v prude s babickou bylo pro me pouceni, ze trpet prudu od pribuznych proste nestoji za to - vede to jen k nekonecne prude a potvrzovani jim, ze to muzou delat, a ze ja to budu snaset. Naopak, jasne nastaveni hranic a odstupu = uleva a klid. Fakt mi ty pekla co byly predtim nechybely.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    INUSHKA: rodice jsme si skutecne nevybrali, ale jako dospely si kazdy muze vybrat, kolik prostoru jim ve svym zivote necha. Pokud ve vztahu s nimi prevazuji negativa nad pozitivy, nejak nevim, CO presne tam stoji za to nepohodli. Pro me biologicka vazba nema zadnou hodnotu proste. Jsou biologicti rodice, co odlozi dite do babyboxu, do kojenaku, co deti krute tyraji... kde je ta hranice, do ktere jeste vztah s rodicem STOJI ZA "nejake to nepohodli" (pak taky muzeme dlouze diskutovat jake nepohodli)?
    Tedy: pokud mi neni prijemne travit se svym rodicem volny cas - proste prijemne, tak, jako je mi prijemne ho travit s prateli (a nevyberu si za pratele nekoho, s kym mi neni prijemne), tak ho s nimi proste travit nebudu a nevim, co stoji za to, abych to delala. Jak uz jsem napsala, z titulu toho, ze je to rodic, a postaral se o me tak, ze je ze me svepravny sobestacny jedinec (dejme tomu, ze vice ci mene lze posoudit, nakolik k tomu rodic prispel), jsem ja k dispozici, pokud rodic potrebuje pomoc. Tato pomoc je vicemene jedinou naplni vztahu s rodicem, se kterym neni prijemne, ktery na me nebere ohledy, nerespektuje me tak, jak to ocekavam od svych blizkych.

    Co se tyka toho vyberu, tak muzu sice menit skolu x krat do roka, jakmile se mi tam neco znelibi, ale optimalni reseni to asi nebude - takze tam mi prijde na miste se umet s nejakymi temi neprijemnostmi kazdodenne vyrovnavat. Co se tyka prace, vybavuje se mi, ze jsi zrovna ty docela dlouze psala o tom, jak jsi nikdy nemela praci, ktera by te bavila, atd. Ted si k tomu pridej jeste nutnost menit hned jak si tam s nekym nesednes.. no nevidela bych to tak jednoduse. A jak ve skole, tak v praci, proste tech x hodin denne clovek odsedet musi. Naproti tomu, do svyho volnyho casu muze poustet jen lidi, ktery za to stoji, a se kteryma je mu prijemne, ledaze je to masochista ;)

    A co se tyka te idylky s Tvoji rodinou, kterou jsi myslim par desitek postu nize zminovala s tim, ze aktualne planujes spolecne bydleni, tak si taky vzpominam, jak jsi pred casem byla vcelku dost vytocena z navstevy tve rodiny (tusim matky a sestry?) a vypisovala jsi x situaci, ktere te nastvaly (a ktere me osobne by prisly naprosto neakceptovatelne a nevidim duvod, proc bych to mela u sebe doma resp. kdekoliv ve svem volnem case trpet) - tak o tom mluvim: nevybiram si travit cas s lidmi, o kterych vim, ze me kdykoli znova nastvou, protoze proste me nerespektujou jako dospelou osobu alebrz se ke mne chovaj tak jako kdyz mi bylo 5 a kecaj mi do kdeceho, a nedejboze si mysli, ze si muzou dovolit mi vykladat, jak mam vychovavat svoje dite. Natoz v necem takovem zit kazdodenne. Nocni mura.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    WITCHIE: Asi máme diametrálně odlišné vidění světa, ale tohle mě zarazilo. Já to vnímám přesně obráceně. Rodiče jsem si nevybrala, byli mi přiděleni osudem, ale já je mám ráda a žádné jiné nikdy mít nebudu. Proto mi vztah s nimi stojí i za nějaké to nepohodlí, energii investovanou do řešení konfliktů a ústupky ze svých ideálů. Zatímco školu (svým dětem) i práci (sobě) můžu z velké části vybrat a když si tam s někým opravdu hodně nesednu a dohoda nebude možná, tak i vyměnit.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KAI: Tak to je bomba, ty plyšáci a ta práce s emocemi. Palec hore! :-)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    WITCHIE: Sama bych na dovolenou s rodiči mého muže nejela, ani se svými (kromě mamky, s tou mám prostě dobrý vztah, s otcem naopak vůbec...). Omezuju kontakt tak, aby mi to bylo příjemné (a dceři samozřejmě, ale to u nás není až takový problém, ačkoliv teda nad mnoha jejich výchovnými metodami taky zrovna nejásám - respekt k dítěti tam moc nebývá, mnohdy se dcery taky musím zastávat atd., ale ona se naštěstí umí prosadit...). Takže s tebou zjevně nemůžu nesouhlasit...
    Jen se snažím se nad tím nějak zamýšlet ze všech stran. Sama nejsem zrovna příklad asertivního člověka, jako dítě jsem své příbuzné skoro nevídala, nevídala jsem moc nikoho, bydleli jsme na samotě u lesa (doslova). A mé sociální skilly jsou jemně řečeno slabé... Tak mě napadá prostě, zda je ok dítě takhle odříznout od toho "nepohodlného" v životě, to se netýká jen vztahů ostatně... A chápu tyhle situace jako trénink asertivity a celkově vycházení s lidmi, a to i pro sebe (třeba taková moje tchýně, ta pro mě byla zatím větší trénink trpělivosti, než moje dítě).
    Ale zároveň chápu tvůj postoj, a to s přibývajícími lety čím dál víc, člověk si prostě víc váží svého času (aha, proto sedim na nyxu :o)...A taky nechápu příbuzné jako nějaké "bližší" lidi, rozhodně jsou mi bližší mí přátelé, a taky se s nimi častěji vídám...
    Nakonec bude záležet na té konkrétní konstelaci v dané rodině, jak to vyplyne...Třeba se trochu obrousí hrany a sedne si to...anebo taky ne...
    KAI
    KAI --- ---
    TORUVIEL: má to smysl si to projít (a nejen ty nové, alternativní, ale různé směry, fyziologii vývoje dítěte, psychologii obecně...) pro co nejširší rozhled, a pak to stejně člověk musí nějak zpracovat v sobě a povznést se nad to, nejet čistě podle jedné bible
    Presne :) Tu psychologii (vyvojovou, psych. uceni, osobnost, mozek a podobne) rozhodne podporuju :)

    Jinak moje tema je ted nejvic rozvoj emocni inteligence u deti, poridila jsem do skolky Emusaky (https://www.scio.cz/pro-deti-a-rodice/hracky/emusaci/ferda-a-jeho-mouchy/) ruzne to s detma zkoumame a o emocich si povidame. Kdyz za mnou pak prijde sestilete dite a rekne treba: "Teto, prosimte, my s Tomaskem stavime a on to porad schvalne bori. Zkusil jsem mu dat sanci, ale ne, nejde to a ted uz jsem fakt nastvany a nevim co mam delat! Potrebuju pomoct.", tak skoro az nechapu, kde se to v nich bere :)

    Koukam, ze ze zakladnich lekci EI a empatie by benefitoval kdejaky z nasich rodicu :/
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    WITCHIE: Jako já rozumim, moc dobře.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    TORUVIEL: mne tohle prijde jako uzitecna "dovednost" ve vztazich, ktery si az tak vybirat nemuzu (skola, prace, urady..). Ale ucit deti, ze muj (a jejich) cas a energie jsou prilis malo drahy na to, abych ho timhle zpusobem travila dobrovolne a vybirala si to, to teda nechci :) prijde mi to, jako bych je ucila, ze si sebe, svyho casu a energie nevazim, kdyz mi stoji za to s nima takhe plejtvat. Prave proto, ze prudy si clovek zazije v zivote dost v tech "nedobrovolnych" vztazich, nevidim duvod, proc ji vyhledavat jeste dobrovolne.

    To ani nemluvim o tom, ze takovyhle traveni casu by me tak otravilo a vystavilo, ze bych pak mela o to min energie pro ty, pro ktery bych ji mit chtela. Coz taky nepovazuju za zadouci a prinosny.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Jako já chápu moc dobře oba postoje, jak odstřihnout se (ó, jak dobře...), tak snažit se vyjít (to už jsem tu vysvětlovala)... Všechno určitě záleží na těch konkrétních vztazích, konkrétní intenzitě ne-vycházení, jestli už je to nad míru snesitelnosti (kterou má očividně každej jinde prostě)... A není na to jasná odpověď...
    Spíš mě napadá, co to teda dává dětem za message. Z toho konkrétního případu tady probíranýho mi přijde, že ta message dětem je pozitivní v tom smyslu, že rodiče se snaží se dětí 1.zastat, 2.asertivně se bavit o svých odlišných názorech...A ať už to dopadne jak chce (prarodiče se změní či nezmění), tak prostě tohle je dobrý. Ve světě a životě taky mnohdy nedojde náš názor vyslyšení, ne každý se přizpůsobí našemu vidění světa, ale JE DOBRÝ SE OZVAT... A to tady určitě ty děti viděj, vnímaj...
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    KOTENCE: psala jsem mimo jiny: "Pokud ovsem nejsou konfrontovany s dusledkama svyho jednani, tak to pochopitelne budou delat dal, proc by nedelali, kdyz si to druhy nechaji libit, zejo."
    Dle my zkusenosti je nekdy nutny to utnout, aby to mohlo zacit znova a jinak. Do te doby druha strana nevnima, neslysi, nevidi duvod, proc by mela cokoli menit, kdyz vse prece funguje k jeji spokojenosti. Az v momente, kdy pochopi, ze to tak fungovat nebude, pokud se taky nebde trochu snazit, tak zacne byt ochotna nejakou tu snahu vynalozit.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    WITCHIE: Hele,podle me to nejde takhle zabit. Nebo jde, ale je to skoda. Jako detem clovek promine, ze jeste spoustu veci nevedi a nedelaji spravne, tak by mel pristupovat ke vsem. Generace tu vyrustaly v nerespektujici autoritativni vychove a to nezmenis jednim rozhovorem. Oni delaji, co nejlepsiho dovedou. Neslysej, co jim rikame, protoze by to pro ne bylo prilis bolestny, uz nemuzou vratit cas a vychovat svoje deti znova. Museli by si priznat, ze svym chovanim ubliuzujou a ublizovali svejm vlastnim milovanejm detem. To neni lehky. Nic to neomlouva, ale imho vysvetluje, proc je pro nas tak tezky ty informace predat. A podle me ma cenu na tom pracovat.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    A to, ze se izoluju od chovani druhyho, ktery nemuzu zmenit, je mi krajne neprijemny, a druhy ho zmeni odmita, v mym zivota teda resi mnoho. Radsi si ho vyplnuju pozitivnima prozitkama, nez vecnou prudou. A rozhodne si nemyslim, ze bych se kvuli tomu nikam neposouvala, prave naopak. Dle myho kdyz se clovek necha ubijet vecnou prudou a resenim s prominutim vztahvych sracek, tak se posouva v zivote min, nezbkdyz jde za tim, co mu vyhovuje.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    YEETKA: prave, VZAJEMNY. Mne prijde ze v pojeti nasi generace je vzajemny respekt to, kdyz drzim hubu a krok, aby byli prarodice spokojeni, a jsem na to hrdy jak to zvladam, udrzet "dobre vztahy v rodine". Tohle ja za nic vzajemnyho nepovazuju, vnimam to jako ciste jednostranny respekt a vztah na ukor druhe strany. To ze by status rodice prarodice mel mit vahu per se mi naprosto unika, nechapu proc. Dle myho ma vahu to, jak se lidi chovaj, bez ohledu na to, jakej maji status.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    WITCHIE: jasně no, na druhou stranu jak jinak věci posouvat, než reagovat na ty třecí plochy..
    dnes se nám nakonec povedl posun, kdy muž vysvětlil dědečkovi, že nemá smysl valit do děcka cosi o tom jak a proč se bála na svahu a jak je to zbytečný..
    "je to prostě dítě, chápeš, fakt nemá smysl jí něco vyčítat.. tak se bála, no a co.. prostě vidí svět jinak"
    což prošlo všemi filtry a sdělení k dědovi skutečně prošlo a pak tady seděl zadumaný..
    takže má to smysl.. i když prudí a do děcek valí pořád nějaké nesmysly, tak je máme rádi.. status rodiče-prarodiče váhu má-nebo by mít měl..
    tohle v naší společnosti nefunguje-ten vzájemný respekt a to, že se před tím uzavřu nic nevyřeší..
    proto píšu sem a jsem ráda za zpětnou vazbu, rady a názory..
    vypadá to, že hrubá reflexe docela funguje..
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    Mne fakt neni jasny proc s takovyma lidma travit svuj volnej cas. Krome toho uz zmimenyho vzoru pro deti - fakt bych nechtela aby se na tohle pravidelne divaly s tim ze se to vseobecne povazuje za chovani ktery je v poradku (tim min chvani vuci nim a jejich matce) - nevim proc bych si mela svuj volnej cas kazit necim takovym. Proste - vyhovuje mi to, je to prijemny? Pokud ne, nevidim duvod to delat - a duvodem fakt neni to, ze jde o rodice. Rodicum muzu byt k dispozici kdyz potrebuji pomoc apod, ale neni duvod s nimi travit volny cas pokud je to prevazne pruda. Taky nepojedu na dovolenou s otravnou kolegyni. Nevidim v tom zasadni rozdil, pro me proste status (pra)rodice naprosto nikoho neopravnuje k nerespektovani druhych, k aroganci apod. Pokud ovsem nejsou konfrontovany s dusledkama svyho jednani, tak to pochopitelne budou delat dal, proc by nedelali, kdyz si to druhy nechaji libit, zejo.
    BILAKOBRA
    BILAKOBRA --- ---
    YEETKA: jak to popisujes, tak to je od nich silne nerespektujici a z toho popisu uz se mi zacina otvirat kudla v kapse - rozhodne mi to neprijde jako vhodny vzor chovani pro deti
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    BILAKOBRA: jj vadí, reaguje na to-snaží se.. dokonce už je poslal dvakrát do háje s tím..
    je to pro něj ale náročné-všimnout si a "nevypnout" to, když si představím, že v tomto vyrůstal, tak se mi ježí chlupy hrůzou..
    oni prostě normálně jedou stejnou písničku dál i přes mužovo důrazné napomenutí.. a ještě se v tom cítí ublížen, protože oni jsou ti, kdo mají ty pravé zkušenosti..

    dnes jsem -dost neobratně- upozornila na fakt, že starší dcerka přece nemůže pít vodu z dědečkovi lahve-už třetí den má dost nepříjemnou rýmu- a výsledek byl, že se do mě oba pustili a ještě se mi nakonec vysmáli..
    takže to fakt spěje k nějakému vyostření..
    ještě teda taky přemýšlím nad tím, jestli prostě není podstatná část "fuck you" strategie mířená hlavně na mě a já pak krajně vypruzená nevidím všude špatnosti..
    BILAKOBRA
    BILAKOBRA --- ---
    YEETKA: no to zni jako fakt obtizna situace, ale proste pokud tam uz je to ponizovani, tak to bych jim vylozene zakazala - a jestli to nebudou respektovat, tak pak je teda na tobe, zda zvladnes omezit ten styk aby videli dusledky svych cinu. Ovsem to take je dobre mit oporu v manzelovi, tomu to ponizovani vlastnich deti nevadi?
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    Ale ja jsem zastance a praktikant velmi jasne nastavenych hranic vuci svym rodicum, takze je mi jasny, ze se mnou spousta lidi nebude souhlasit, protoze jim prijde, ze si clovek nemuze dovolit si nenechat kecat do zivota a vychovy svych deti, a ze prarodice si muzou dovolit cokoliv, protoze "clovek je uz nezmeni apod". Oosbne o nic takovyho neusiluju, jen si nastavim svuj zivotni proctor (do kteryho patrej i deti) tak, aby me to, jaky prarodice jsou (pokud jsou takovi, ze s nimi neni mozna domluva a oni vedi vse nejlepe), neobtezovalo a nemusela jsem kolem toho pravidelne neco resit a plejtvat na to energii.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam