YMLADRIS:
INUSHKA:
U našich holek, vzdálených od sebe dvacet měsíců, taky začal být problém, až když se mladší rozlezla. Z toho co popisuje YMLADRIS, fungovala vyvýšená postel, když se pak později naučila mladší lézt i na postel, to nejhorší už měly za sebou. Taky doporučuju, aby si mladší vzal muž a starší měla s tebou čas jen pro vás dvě. Co se mi naopak nezdá, je to sezení mezi dveřmi. Jednak by to bylo naprosto nefunkční (každá by ztratila zájem o hračky a za řevu by tahala mámu z každý strany), jednak mi naopak fungovalo a přišlo mi smysluplnější, vzít mladší a dělat s ní domácí práce, druhá se k nám pak přidala nebo ne. Ale je možné, že u mámy bude ta dynamika trochu jiná než u táty. Manželce sice nefungovaly domácí práce, ale v zásadě dělat si něco aktivně ano.
Taky považuju za dobré ponechat starší výsadní postavení a mladší chránit až když jde o zdraví. Holky se časem nějak srovnaly a ta mladší rozhodně nezůstává starší nic dlužna. Docela dnes holky slyší na potřebu střídání se, na to, že každá má něco a pak si to vymění. Chce to dát tomu čas. Ony se potřebují naučit spolu vycházet, spolupracovat a bezbolestné to není pro nikoho z rodiny. Pokud vím, tak se mezi sebou řežou snad všichni sourozenci z rodin co znám. Manželka děti od začátku vedla k tomu, aby se sobě omluvily (pofoukáním, pohlazením, promiň) a mně to pro život přijde mnohem důležitější, než kdyby se nikdy ničím nemajzly po hlavě.
Já osobně mám příliš velkou tendenci děti kontrolovat a ochraňovat a holky mě možná tímhle trochu učí nezasahovat jim do všeho, důvěřovat jim... Možná.