ELA: taky to na mě zkoušela a prostě smolík, scény dělala jeden den a dneska udělá dudlíku "pápá" v klidu. Taky to u takhle velkých dětí přes den nemám ráda.

MARKYSHA: Na spani bych to zatim vubec neresila. Ted je problem v tom, ze je to od rana, v prubehu celyho dne, desna pruda, porad se dohadovat o dudliku, pripadne resit sceny, podle toho, jak dlouho vydrzim ji ho nedat.

YMLADRIS: Odjakziva me silene vadi vetsi deti sislajici pres dudlik. Uci se mluvit a myslim, ze tohle ji k tomu moc neprospeje, ba naopak. No a zubarka me trochu vydesila, ze ma hlubokej zkus, coz bylo uz skoro pred rokem a dudliku se primo zdesila a rekla "hned zrusit". Dodnes jsem se uklidnovala tim, ze je to "jen na spani". Taky me stve, ze ho celou dobu pouzivala tak rozumne a nejaka zavislost se neprojevovala a ted, ve veku, kdy bych si ja uz predstavovala, ze je cas ho zrusit, se to takhle zvrtlo. No, dcera ma na zruseni holt jinej nazor:/
Snazim se ji v danej moment vzdycky nabidnout jidlo a piti (pomerne blbe ji) nebo odlakat pozornost, ale mam dojem, te to uplne nezabira. Asi holt pretrpim ty slzy a budu trvat na tom, ze dudlik jen na spani. Doufam, ze ji tim neutvorim nejaky trauma.

ELA: Já to taky nechávám volně, přes den seberu, na noc a odpolední spaní ho Alenka (2,5) ještě má. Toník ho měl taky tak do tří a pak jsme se domluvili celkem nenásilně, odevzdal dudlík a ten mu poslal dárek.

BEBERA: Jojo, uplne presne! Nekolikrat denne chce chodit spat, kdy po chvilce vitezoslavne odkraci z postele...dudlajic:/

TORUVIEL: No to je prave jedna z hlavnich veci, proc se porad zdraham ten dudlik uplne zrusit - ukazkovy odpoledni spani.
A taky si rikam, aby tech zmen nebylo v jedno obdobi uz moc..no uvidime, jak moc me to bude nadale prudit:)

ELA: Já rázně zrušila úplně, ve 2,5 letech. Konstelace nebyla sice tak komplikovaná, jako u vás (tedy žádné další baby a tak), ale osvědčilo se mi to. Bára jakoby věnovala svůj dudlík jinému miminku, bylo to dbrovolné, ale přiznávám bez mučení, že jsem ji do toho mírně vmanipulovala. Ale naštěstí po něm pak netesknila. Trestem mi budiž, že od té doby nespí po obědě :-) Ale bylo to pak i tak příjemnější, ona už předtím ten dudlík neustále loudila a byla kvůli němu protivná, a to i když jsem, přesně jak píšeš, chtěla, aby ho měla jakože jen na noc, jenže on doma byl a lákalo ji to. Jakmile doma nebyl, bylo to lepší.

Ahoj, ted malinko odbocim..
Ted aktualne resime tema dudlik. Dcera 2r4m ma dudlik prakticky od porodnice. V batolecim veku, az temer do soucasnosti dudlik nijak zvlast nevyzadovala a pouzivala ho jen na denni spani a na noc. Ted probehlo obdobi velkych zmem - narodilo se nam miminko (ted 5 mesicu), stehovali jsme se s tim, ze jsem temer 2 mesice s detma bydlela u rodicu, takze byl dost omezenej kontakt s milovanym tatinkem. Do toho se neprehlednutelne rozjelo obdobi vzdoru. Momentalne svadime denne sileny boje, protoze by byla schopna dudlat celej den, coz ja nejak nejsem schopna tolerovat. Vim, ze vidi dudlik u mimina a ani bych ji ho nechtela brat uplne, ale v tyhle fazi je to desna otrava, porad dokola bojovat jestli dudlik jo nebo ne. Nechci ji nijak trapit, ale ani ji dat dudlik na celej den. Co byste doporucili? Striktne trvat na zajetym systemu "dudlik jen na spani" nebo ho razne zrusit uplne a nebo proste rezignovat a dudlik ji nechat neomezene?
Diky za nazory:)

MARTIA: Jsem takový docela ochranitelský typ. Sice nechám kluky, ať si vše vyzkouší, ale nenechám jim ubližovat a to ani v nenápadné formě jako je braní hraček. Takže napoprvé řeknu milým hlasem, že teď má tu hračku můj kluk, až si s ní dohraje, může si ji vzít cizí dítě. Pokud se situace opakuje řeknu to samé, ale rezolutně až přísně. Zatím to fungovalo bez problémů a dalších konfliktů.

Prosim o nazor. Je to asi mesic, co jsme se s muzem bavili na tema, ze je nas syn "dost kontaktni" a "hodne hodnej" mezi detma - na hristi deti objima, pusinkuje, hladi atp., stejne se choval k miminum. Nebylo vyjimkou, ze ho nejaky dite treba bouchlo a strcilo do nej a Viktor ho vzapeti pohladil. Pak se ale neco zmenilo a zacal bejt na mimina hustej - dela hlavne to, ze jim chmatne po ruce/noze, mimino se lekne, nekdy ho to mozna i zaboli a rozerve se. Vzdycky jde o dite viditelne mladsi nez je on, s vrstevnikama/starsima to zustalo pri starem. Mrzi me to a placam se v tom, jak reagovat. Omezila jsem se jen na to, ze popisuju, jak mi z toho je, ani nevim, jak je jemu (nabizeji se sice otazky proc atp., ale je mu necelejch 22 mesicu). Vic mocenskych her? Prijde mi logicky, ze si mozna dokazuje moc nad slabsim...? Ale zaroven v tom vidim neco spolecnyho s nasim problemem se psy - miluje je, ale odjakziva na nich zkousi hranice, psy v rodine to nejak davaj, minule na nej venku 1 pes vyjel tak, ze nemit kosik, pokouse ho (ani na nej nesahl, ale moc se k nemu priblizil), chape dobre, ze ho mohl/muze kousnout (myslim), ale proste kdykoli je v tontaktu s dalsim psem, 5x ho pohladi a po 6. zacne tahat za kuzi/ocas. Z tech psu jsem na nervy, protoze mi to prijde dost o hubu a bejt v izolaci od lidi, ktery psy maji, mi neprijde reseni. Mozna micham hrusky a jabka dohromady.. Budu vdecna za Vase postrehy.