SANCHA: ma dcera geneticky predpoklady byt "tlusta"?

SANCHA: Je to nepříjemné, navíc z nás dvou jsem zřejmě separační úzkostí trpěla jen já :o) - dcera byla téměř vždy naprosto v pohodě (co se týká pobytu u babiček a třeba i školky). Ale časem se to zlepšuje. Je to i o tom, že celkem věřím tchýni, kterážto je bývalá učitelka a s dětmi to umí, a sice to dítě tam asi krmí sladkým více, než by bylo zdrávo, ale zas to vyváží tím programem pro dceru, který je vždy luxusní (tchýně je hodně akční, každý den něco zajímavého podnikají). U druhé babičky (mé matky) je zas výhoda, že bydlí v přírodě, mají zvířata a velkou zahradu, tak tam zas dcera "čuchne" k tomu volnějšímu venkovskému životu, který jako městské dítě moc nemůže jinak zažít.
Jsem za to ráda, já babičky takhle intenzivně nezažila, jednu jsem měla daleko na východě slovenska, druhou sice za prahou, ale tehdy jsme se vídali stejně maximálně 1x ročně (jako s tou slovenskou stranou), a to je na budování nějakých vztahů hodně málo.

SANCHA: mne je jedno jestli babička decku strčí pytlík bonbónů ( i když ona se ptá) nevidí se tak často. Ale chci to vědět abych se pak nedivila proč nechce večeřet, nebo abych ho necpala dalším sladkým ( i když třeba jen ovocem nebo chlebem s medem). Prarodiče jdou od toho a každá minuta se cení.

SANCHA: A musíš jim tam to dítě nechávat?
Já bych z takového hlídání neměla radost, zvlášť když jsou tam nějaké problémy opakovaně a dítěti je teprve 1 rok..

SANCHA: asi to dělají všichni prarodiče.. moje tchýně používá hlášku,že ona je babička,tak může! Syn k ní ale rád chodí,bydlí ve vedlejší ulici,dost nám pomáhála s hlídáním,když jsme museli do práce,takže to beru,že něco za něco..
u nás řeším teda hlavně jídlo,protože syn má apetit a musí být bržděn,ví ale,že babička povolí,tak zkusí.. no blbě je pak max jemu .. pár věci ale už pochopila i ona a vidí,že někdy se musí být ten "zlý" (což mi často vytýkala) ..synovi je ale 7 let,takže to nějakou dobu trvalo :)

SANCHA: to teda sakra mám! Řešení to nemá, zkusil jsem všechno...po dobrém i po zlém

NEMESISS: No,ale asi to nesouvisí s kojením přímo. V chýši jistě nemají notebook ani televizi a další pokoj na spaní prostě není.

Mj. kojím patnáctiměsíčního syna a muž spí většinu noci také vedle, z podobných důvodů, ale ani jednomu z nás to nevadí, až bude na pořadu dne vlastní pokoj pro syna, muž se přestěhuje zpátky. Mně jeho ponocování nevadí, ale syn by se budil.

LYDI: prave ze v tech kulturach, kde se bezne koji takhle dlouho, mam za to, ze jsou treba mezilidsky vztahy mnohem "zdravejsi" a nevyskytuji se tam urcite fenomeny, jako v nasi spolecnosti. jako priklad uvedu spanek nasi rodiny - ac jsme se dost snazili, spime s muzem oddelene. vyhovuje nam to obema (on nas casto budil chrapanim a syn jeho zase jinyma vecma, pricemz muz se rad se do noci kouka na filmy atp. a usina s notebookem v posteli). nemyslim si, ze je to idelani pro nase dite a nemyslim si, ze by neco obdobnyho resili ve vyse zminenych kulturach. spolu s dalsima vecma to ma podle me za nasledek, ze nase dite v noci blbe spi a neni to tedy jen tim, ze je to "prirozeny", ze se deti tohodle veku v noci budej na prso... + citim, ze na spanek ma opravdu vliv spousta dalsich veci z partnerskyho vztahu, ktery tady nechci ted rozebirat, ale mam za to, ze jsou vlastni zase te nasi, tak trochu zkazene spolecnosti..

KOTENCE: ale nocni kojeni jsem ukoncila z vlastni iniciativy na zacatku tehotenstvi, protoze jsem se nechtela prilis vycerpavat a pripadalo mi, ze v 15 mesicich uz zvladne spat celou noc. Slo to celkem hladce. Ted se to snazim drzet na max. dvou kojenich v posteli. Venku by mi asi bylo neprijemny kojit velky dite.

NEMESISS: u nas po druhym roce opravdu pomalu prichazi ta separace a dcera vic bere i tatu. Kdyz je vecer doma, tak ji vetsinou uklada a nekoji :-)
Tim, ze kojim i mimino, nemusim tresit nalita prsa, kdyz starsi nekojim treba nekolik dni.

NEMESISS: moc se nebojim nejakych realne negativnich dopad, jak pises patologicke ci tak - jsou kultury a zeme kde je bezne, ze se dite v 5 letech da trochu prsa. vysvetlit mi prijde, zem oc nejde. malemu diteti v polospanku aby pochopil ze prso spinka to u nas teda neefunguje...

LYDI:
KOTENCE:
take to resim vedle v diskuzi o kojeni (syn, 2 roky). co mi v souvislosti s timhle vrta hlavou, je to, zda je (popr. do kdy) "dlouhy" (mysleno nekolik let) kojeni prirozeny, dle prirody a "zdravy" a zda se nemuze stat, ze se to zvrhne v neco, co uz pro dite i matku prestava byt "zdravy" - tim myslim treba patologicka vazba v dobe, kdy ma prirozene nastavat emocni separace, zpusobena napr. tim, ze matka se neciti dostatecne emocne podporovana ze strany otce a kompenzuje si to na diteti a nechce ho pustit (Laura Gutman). Jinak ta Gutmanova v podstate tvrdi, ze kolem 2 let zacina obdobi, kdy zacina byt dulezita role otce a otec ma byt ten, kdo je schopen laskyplne rict: "Maminka je taky moje a ted te ulozim ja, protoze maminka je moc unavena", pricemz, kdyz otec takto nefunguje, matka neni s to rozseknout to pouto, nebot ukolem matky je pouto utvaret a muz (otec, bo jiny), by ho mel postupne rozvolnovat.
Sama bych rada dosahla toho, ze bych diteti kuprikladu vysvetlila, ze prsicko v noci spinka a nemusela ho tedy z nocniho kojeni odstavovat tak, ze by travil noc s otcem. Ale tohle podle Laury G. nemuze fungovat.
Co si o tom myslite?