WITCHIE: Jak jsem psala vedle v tom svém vyjádření k tomu článku "co neříkat", já myslím, že je propastný rozdíl mezi "podívej, jak jsem teď (kvůli tobě) smutná" a "v této situaci se cítím smutná". Sdělit dítěti, jaké mám v dané chvíli emoce, to je podle mě naprosto v pořádku. Jak jinak by se naučilo emoce u druhých lidí rozpoznávat a pojmenovávat? Stejně tak sdělení, že ty emoce pramení ze situace, na které má i ono podíl, není ještě samo o sobě obviňováním. Tak to prostě na světě je, že chování člověka ovlivňuje i lidi okolo něj. Málokdo je takový zenový mistr, aby byly jeho emoce na okolním světě naprosto nezávislé. I s tím se dítě musí naučit pracovat. Jak jsem taky psala vedle, klíčové podle mě je, čeho tím sdělením chceš dosáhnout, jestli změny chování dítěte nebo změny situace tak, abys v ní ty byla spokojená.

KOTENCE: Už je to delší dobu, cos psala tento post, ale já to čtu až teď.
Naprosto s Tebou souhlasím. Fakt se mi příčí lhát (i v "dospěláckém" světě). Myslím, že není potřeba pomáhat si při výchově lží (nemyslím teď vyprávění příběhů/pohádek atd.). Bohužel v rodině manželky je lež naprosto běžný prostředek komunikace. Její rodiče neví kolik druhý vydělává, jaký má důchod, tají před sebou spoustu věcí a to navzdory tomu, že mají vcelku harmonický vztah, nijak zvlášť se nehádají a řekl bych, že jsou spolu šťastní.
Bohužel to však občas přenáší k nám, kdy si vymýšlí nesmysly a občas musím i usměrňovat manželku, aby neříkala věci, které nejsou pravda. Naštěstí u té to jde docela dobře, ale i tak občas vypustí (zcela bezděčně a "nevinně") něco co není pravda, nebo je to přehnané.

Tak nevím proč jsem to vlastně psal. Asi jsem si chtěl trochu ulevit :-).

PERSEEIDA: diky (: ale jak vidis, zustava pro me neco nepochopitelne, jako ty kusy (,

Lydi: Na to, že nejsi rodilá mluvčí, ovládáš češtinu úplně perfektně.

LYDI: ne.

DOUPLE: podobne, jako kdyz mluvi lidi o svych partneru jako o 'moje stara'ci tak?

LYDI: rozumim a v podstate to myslim tak, jak pises. Proto jsem to dala do uvozovek :)

WITCHIE: hm nevim (: ja bych to asi ani nenazvala spravedlnosti ci tak i kdyz to vnimame asi stejne. v nemcine je to hezke, tam reknu ze misto erziehung (vychova) ja chci beziehung (vztah) a kdybych mluvila slovy nenasilne kommunikace, tak sdilim moje pocity a potreby, aby druhy vedel, co se v me deje a tak se muzeme dostat do kontaktu, do spojeni, muzem se k sobe vztahovat a vyresit situaci. ani ne tolik podle spravedlnosti ale spis podle nasich aktualnich potreb

LYDI:
WITCHIE: jeste doplnim - ucelem toho co popisuju je zprostredkovat pochopeni fungovani mechanismu vzajemne vstricnosti. "Mama dela spoustu veci, o ktere ji pozadam; mama taky obcas o neco pozada, a tam je zas na me, abych vyhovel". Tim, ze je v tom jakasi rovnovaha (coz dospely musi poctive zvazovat - co po diteti chtit, a co uz je prehnane ci zbytecne), tak to proste prirozene zafunguje, dite to citi, ze je to "spravedlive".

WITCHIE: chapu. to s tim 'ocekavam tvou zmenu' ja treba nedelam i kdyz je mi jasny, ze to tak muze znit a ze to lidi tak mivaji. ja treba obcas resim s malou nohy na stole coz je tak jeden z malo 'pravidel' ktery mam. nekdy se stane, ze si ty nohy tam da a ja ze se mi to nelibi, a ze jestli si je tam necha, tak ja odchazim. myslim si,ze ta hranice je dost nejasne, nejsem si jista, jestli tohle ma nejaky dopad s tou odpovednosti a tak. taky asi vzdy hodne dulezity aby to proste melo tu spravnou energii za tim - holt ne 'kvuli tobe' ale 'situace je takova, ze se citim tak to a bud si zkusime to spolu vyresit a nebo si to vyresim ja pro sebe'

PERSEEIDA: mozna to resim moc, ano. nejsem ceska, tak to asi taky vnimam jinak (myslim tim, ze tu je proste pristup k detem trochu jinak nez jinde) ale zaroven si divim, jestli tam podvedomne to nejak neni ... jak sou slovo ktere vypadaji uplne v poho ale neco s clovekem delaji...

LYDI: nevim jestli to dokazu uplne vystihnout, jak to vnimam. Proste tohle konstatovani "podivej, jak jsem smutna", s tim, ze zaroven ocekavas nejake zadouci chovani, ma vest/vede podle me (a toho clanku) k pocitu zodpovednosti ditete za pocity/stesti druhych, a prave k tomu pocitu viny (a tudiz pocitum "jsem spatny" - negativni sebehodnoceni) za to, kdyz nejsou stastni/spokojeni - tj. "mel bych udelat to, co druhy ocekava, aby byl spokojeny". V extremnich pripadech to muze vest u ditete az do dospelosti k vecnemu neklidu a strachu z toho, jak se lidi kolem nej citi, vecneho monitorovani jejich aktualni nalady a hruzy z toho, kdyz vidi jakekoli naznaky jejich nepohody (nevarim z vody, znam takove jedince).

Co mi prijde trochu neutralnejsi, jak nechat dite vnimat dopady jeho ne-pratelskeho/ne-spolupracujiciho jednani: nasledne byt mene vstricny/nevyhovet jeho ruznym zadostem, s odkazem na ono nespolupracujici jednani (ne jako trest, ale jako vysvetleni - "ja ted nemam chut, protoze..."; pripadne na to upozornit predem jiz v te problematicke situaci, ale tam je potreba byt opatrny s formulacemi, aby z toho nebylo proste jen obycejne vydirani). Takto ma moznost nahlednout a pochopit, ze druzi nejsou povinni mu za kazdych okolnosti ve vsem vyhovet a vychazet vstric, "jen pro jeho modre oci" , ze to proste neni samozrejmost - a to i presto, ze ho maji radi. Coz je neco, s cim se bude setkavat i v budoucnosti - ze tezko muze od lidi ocekavat spolupraci a vstricne chovani, kdyz je ono samo nebude poskytovat. Zaroven to s sebou myslim nenese to negativni sebehodnoceni.

LYDI: Promiň, jestli jsem se svým vyjádřením o počtu dětí v kusech dotkla Tvých citů, možná jsem hodně cynická. Už si to můžu dovolit i doma, pubertální dítě pochopí nadsázku i ironii a nijak zvlášť to neprožívá, spíš ho to pobaví.

KOTENCE: ok pokusim napsat o co mi jde.
zakazovat kontakt a byt protivny - tohle dite nedela. mi moje dite kontakt nemuze zakazovat, jak by to delalo? vubec nema ty realne schopnosti mi to zakazovat. zrejmne se ale muze chovat jinak nez ja bych si to prala, muze mi zneprijemnit chvile, kdy bych byla fakt rada s tim clovekem. ale jsou to pak moje ocekavani, ktere se nesplni. a bud si muzu dupat stejne jako maly dite a rici se 'ja ale chci chci chci partnera ted' a nebo muzu si kusit 'v klidu' najit jine reseni - 'jeee ja chci tatu, ty chces tatu - dame si zavod?' to je jen priklad, ktere mi ted napada, jakbych zkusila resit popsanou situaci hravosti. a pak bych se snazila dcere ukazat, co to dela se mnou - 'hele ja jsem fakt smutna, ...' nebo 'mi se moc nelibi xy, protoze bych si taky chtela povidat s xy'
v 'protivny' taky slysim trochu hodnoceni. vnimam tam tez zas ocekavani, ze dite ma byt takovy ci makovy. ale treba zrovna nema zdroje na to, byt takovy jak je normalne. tezko rict, kdyz clovek nezna situace a lidi ...
a s tim 'kusem' - proste ja neslysim respekt k detem kdyz nekdo rika ze dite je 'kus' a za b si predstavim, ze nejake dite mluvilo o dospelich jako o kusich ci podobne. to bych nechtela videt, co by se stalo ... proto mi 'kus' pripada dost mimo.