• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    DISIMA: resime to ted taky, synovi je necelych 2,5 roku. v pondeli rano doma vysklil hrackou sklo u dveri. byl u toho jeho tata, ja vedle v mistnosti. pro me je tohle hodne, ale opravdu hodne pres caru. rvala jsem na nej. tatova reakce neutralni, z myho pohledu uplne mimozni. syna jsem dala do nositka na zada (to ve vypjatych situacich delavam) a natvrdo nastoupila na otce, zda si fakt mysli, ze tohle je v normalu. po chvili vazne komunikace (uz bez revu) mi musel dat za pravdu, ze tohle ne a zacal synovi vysvetlovat, proc se tohle nedela.
    citim, ze syn byva vztekly, protoze vi, ze tata je neduslednej a ve vztahu k nemu fakt mekkej. proto dela sceny nejvic v jeho pritomnosti, nekdy se tomu ale nevyhnu ani ja.
    YMLADRIS: to je prave ten problem, ze vlastne nevim, co cekam, ze bude delat, aby se odventiloval...nabizela jsem mu moznost prastit do polstare, vysvetluju, ze muze hodit plysakem, protoze jim nikomu neublizi a plysak se nerozbije, ale s kovovym hracim mlynkem tohle neplati.

    trochu pomaha pravidelne hrani mocenskych her. v tomhle je zas jeho otec uzasnej...

    DISIMA
    DISIMA --- ---
    YMLADRIS: to je presne neco co se mu snazim ukazat, ze muze kricet, plakat, usila jsem mu vztekaci postar ( do ktereho jsem mu ukazalovala, ze muze kopat, busit, kricet), ale nemelo to uspech. Ale nejak ho to nezaujalo, proste kdyz ho neco rozcili nebo rozrusi (napriklad se necekane hlasite zasmeju a on nechape cemu) tak me nebo tatu bouchne/kopne. On je takovy hodne na tu rec, pomaha mu vsechno pojmenovat. Takze se ho snazim nasmerovat k tomu aby umel pojmenovat co se mu deje a tim se s tim lepe vyrovnat, tak aby me nepotreboval vzit kostkou do tvare
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    2 odpovědi
    DISIMA: nemyslím to tak že dáváš vzor mlátit. ale ptám se, zda je u vás v pořádku ječet křičet bušit plakat zuřit. reaguju na sloveso "nezvládá emoce". děcko nemůže emoce zvládat, může je jen vylivat buď tak že to někoho dalšího poškozuje, nebo nepoškozuje. tj co čekáš že by měl dělat, když jeho frustrace přesáhne hranici
    DISIMA
    DISIMA --- ---
    1 odpověď
    YMLADRIS: jsou dva a čtvrt. chápu tvou otázku, pořád přemýšlím jak ho v tomhle ovlivnujeme. Můj muž je typický klidas a ja jsem v tohle taková víc emotivní a ukacaná, říkám co cítím. Rozhodně se doma nemlátíme ani nijak nehádáme. Ale samozřejmě tohle bylo první co jsem řešíla a probírala to s lidmi v našem okolí
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    1 odpověď
    DISIMA: kolik mu je?
    jak je u vás v rodině zvykem/vhodné emoce vylivat?
    DISIMA
    DISIMA --- ---
    3 odpovědi
    YMLADRIS: co tu píšeš se mi moc líbí. Je to něco, co aktuáně hodně řeším. Můj syn zapadá taky spíš do té druhé skupiny a taky bojuji hodně s jeho agresivitou.
    Zatím jsem vypozorovala, že tohle jeho "mlácení" vychází z toho, že v sobě má nějaké emoce co ještě neumí zvládnout. Takže ano, snažím se mu vysvětlit proč by se to nemělo dělat, vždy to má nějaký nsledek, ale ted poslední dobou se snažím soustředit na ty jeho emoce. Můj syn je hodně komunikativní, analytický typ takže ne to jdu ted tak, že snažím mu pomoct pojmenovat to co se v něm ted odehrává a vyjadřít pochopení a mluvit o tom co se stalo i zpětně. Někdy to funguje lépe, někdy je to horší. Dnes mi například vrazil do obličeje s kostkou v ruce, to je pro mě už dost za hranicí a musím to dlouho vydýchavat a ještě ani o tom nejsem schopná moc mluvit, ale zítra se k tomu mám v planu vrátit
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Pro připomenutí :-)
    I'm Learning How To Drop Everything Else And Just Linger While My Children Play
    http://www.scarymommy.com/...ime-with-children-linger/?utm_medium=partner&utm_source=positiveparents
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    INUSHKA: Tam to pak probíhá jinak, když je přítomná babička a děda, tak si nikdy nehraje sama s otcem, prostě tam bývá hodně lidí, šrumec a žádné soustředěné hraní. Možná je taky problém v tom soustředění, ona je v tu chvíli zcela ponořená do hry a nějaké vyrušení ji prostě rozhodí, a jelikož je dítě, tak to projeví tak, jak umí. Je vlastně fakt, že si někdy hraje i sama takhle a to ji taky nikdo nesmí rušit. Mým záměrem je, aby se naučila to dát najevo nějak slušně, že... Asi se prostě domluvíme, že když si takhle zaujatě hraje, že ji fakt rušit nebudu. Mě taky třeba rozhodí, když mi někdo chodí za zády, když pracuju.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď
    TORUVIEL: Já myslela spíš když by si hrála sama s tátou a ten oběd by jim přišla ohlásit babička místo tebe. Jak by to dopadlo? Vyhnala by babičku stejně jako tebe?
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď
    INUSHKA: Hmmm, nevím, my jezdíme k babičkám na návštěvu třeba na víkend, a tam to nikdy takhle neprobíhá, že by si hrála vyloženě jen se samotnou babičkou.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď
    TORUVIEL: Ještě mě napadlo - chová se stejně, když jim dotoho vstoupí někdo jiný než ty? Třeba ta babička? Z toho by se možná dalo odvodit, jestli jde vyloženě o nenasycenost časem s tátou nebo jestli tam hraje roli i nějaká ta žárlivost vůči tvé osobě.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď
    JON: Dceři je 5 a dřív to takhle neměla :-) Když začne hra, nebo společná akce jakéhokoliv druhu, kde jsme všichni spolu, tak nemá problém. Problém nastává jen v popsané situaci, kdy je s otcem (vyloženě jen jeho se to týká, nikoliv babiček apod.), a já jim vstoupím do hry. Tahle situace nastává až tak posledního půl roku.
    JON
    JON --- ---
    1 odpověď+2
    TORUVIEL: me to prijde normalni. Moje dite taky potrebovalo nejakou dobu nez dokazalo akceptovat, ze nema jednoho dospeleho jen pro sebe. Myslim ze to bylo tim ze velmi casto melo k dispozici bud jen maminku nebo jen tatinka (nebo jen babicku) zato na 100%. Trvalo tak od 2do 3 let nez bylo vklidu v situacich kdy si dva dospeli spolu povidali a nevenovali mu pozornost.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: jasny, nadsazka, zapomnela jsem dat :)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď+1
    SOLEI: On reaguje v můj prospěch, ale jednoduše to neumí, neumí mluvit přesvědčivě, nemá v tom dost sebedůvěry. Učí se to. V tom jsme si oba trochu podobní. Omotaného ho zas tak nemá, přiměřeně řekla bych :-) On se umí ohradit a tak, to zas jo. Jen to ne vždy je dokonalé :-) Ale kdo jsme že.
    LYDI: Hru z tohohle udělat moc nejde, zkoušela jsem to, ale v dceři je takový napětí, že není hře v tu chvíli přístupná. Jinak často děláme z rádoby vážných věcí legraci. Ale tady to nějak nejde a nerada bych to smetla ze stolu tím, že má "tatínka omotaného kolem prstu" nebo tak. Já se do kouta zatlačit nenechám, umím se slušně vymezit, akorát tady nevim, jak k tomu přistoupit, zda jim dát ten nerušený čas, nebo když chci, tak jim tam občas vlézt. Asi se s dcerou prostě na něčem budeme muset dohodnout, uvidím na čem, to si ještě promyslím. Spíš mě prostě zajímalo, proč asi je tak napjatá dcera a proč tu situaci vnímá tak vyhroceně, když jinak je to naprosto pohodový dítě. Jakoby nebyla dost nasycena tou pozorností táty nebo jak to říct...O tom přemýšlím hlavně. Nedělá mi problém se vymezit a nastavit hranice, problém je v tom, že tady to nastavování hranic nemělo výsledky. Možná tam přece jen bude jakási žárlivost.
    YMLADRIS: Díky, to je zajímavý, budu nad tím dumat :-) Je fakt, že mě má k dispozici "jen pro sebe" často. Ale muže skoro ne. Když je doma muž, jsem většinou doma i já. Mohlo by to tak být...

    A jinak díky všem za podněty :-)
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    INUSHKA: jj, stylistika je běsná :-).
    No, z mojí zkušenosti to pochopí ti, co chtějí poslouchat a chtějí pochopit.
    Mám to s ním asi jako ty - když jsem k němu začala chodit na seminář, neříkal mi vlastně nic pro mě zásadně novýho, pro mě bylo objevný a naprosto zásadní zjištění, že existuje nějaký psychoterapeutický směr, který uvažuje o lídech a problémech podobně jako já. A vůbec jsem nechápala, o čem se s ním moji spolužáci hádají a co řeší, když je to přeci tak zjevný :-). A takový debaty pak probíhaly i s účastníkama našeho výcviku, byť na trochu jiným levelu, ale zase ne o tolik.
    Jako, předně - super, že takový debaty vůbec vyvolával, na jiných seminářích se spíš poslouchalo a nerozporovalo, určitě je vždycky o čem diskutovat, ale někdy jsem prostě žasla, jak kolegové uvažují.
    A z nějakýho důvodu Juraj na dost lidí působí tak, že se s ním spíš začnou hádat, než by ho pořádně poslouchali a snažili se to nejdřív pochopit, takže o tom, že je to pro široký masy, nemám iluze....
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    YMLADRIS: možná se někdy u počítače rozepíšu k tý manipulaci, teď jen krátce - tenhle komentář, že teď to asi ještě jinak/líp neumí, že se to teprve musí naučit, používám taky. Stejně tak starší vysvětluju, že mladší ještě něco neumí, ale naučí se to. Někdy z toho plynou hezké situace, kdy pak starší k mladší přistupuje, jako kdyby to uměly obě, třeba že se spolu normálně domluví o výměně nějaké věci, v klidu a bez křiku :-).

    Ale zajímalo by mě, jestli jsou k tomuhle fakt užitečný ty škatulky - jestli prostě nejde si říct "můj syn je takovej a takovej a zdá se, že na něj funguje tohle a tohle" aniž by bylo nutný to vidět v kontextu "takoví lidé potřebují xy" (protože není další člověk jako tvůj syn a ty k nikomu nebudeš ve vztahu jako ke svému synovi, takže i případné chování či strategie budou odlišné podle situace a vztahu, ne?)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    2 odpovědi
    SEBIEN: Teda, stylistika páně Barbaričova stojí za houby :-D, ale zjevně to umí podat tak, aby pochopily široké masy. Díky za ty články. Mně sice nic objevného nesdělily, ale zase jsem si díky nim a hlavně díky reakcím na ně tady uvědomila, že tohle NEJSOU obecně známé a obecně uznávané věci, přestože mně přijdou jasjé a zjevné a mám tendenci považovat je za všeobecnou znalost. To je taky důležité uvědomění.
    Jinak s Jurajem Barbaričem jsem osobně tu čest neměla, ale kdybych ještě někdy v životě usoudila, že potřebuju psychoterapii, půjdu za ním. Je to člověk, který moji nejlepší kamarádku konečně vytáhl z psychických sraček, v kterých se topila od dětství. Prošla během let XY terapií a žádná jí reálně nepomohla, až Barbarič. Takže věřím, že je to člověk na svém místě, a tyhle články mě v tom jenom utvrdily.

    YMLADRIS: Já jsem tě někde zjebala? Jestlis to tak vnímala (a není to nadsázka), tak mě to mrzí, tak to určitě myšleno nebylo. Ani jsem neřekla, že typologie jsou blbost. Řekla jsem, že mají svoje limity a musí se s nimi zacházet opatrně, a zkritizovala jsem tu jednu konkrétní, ke které ses upnula ;-) Ale hlavně, to co píšeš tady, s typologiemi zas tak moc nesouvisí. Ano, děti jsou individuality a s každým je potřeba jednat jinak. Dokonce ani dětem v jedné rodině nejde "měřit stejným metrem" a "vychovávat je úplně stejně", protože ony nejsou stejné. Naprosto souhlasím s tím, že univerzální návod, jak přesně mluvit a řešit konkrétní situace neexistuje. Proto taky většina "alternativních", "respektujících" a "partnerských" výchovných přístupů takové návody nedává (nebo jen ve velmi omezené míře), zato hovoří o změně v přístupu rodičů, o přecvaku v hlavě. A to je právě ono - podstatné je, s jakým ZÁMĚREM rodič do komunikace vstupuje, ne jaká přesně slova používá. Ona ta slova z toho záměru vyplynou sama.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    +5
    YMLADRIS: Dik, to je dobrej napad, rikat diteti, ze chapu, ze se to teprve uci. Ja to chapu, ale nenapadlo me to rict.
    Aktualne nejvic resime vztah rocni a trileta. Velka malou casto mlati nebo ji zastrasuje krikem (kricet se bohuzel naucila od svy matky :-/). Okoli chce, abych velkou trestala, protoze nesmi mlatit sestru, at uz ma duvod jakejkoliv. Ja to vidim spis tak, ze je na mne, abych predvidala konflikt a pomahala ho detem zvladnout. Je to moje nepozornost, kdyz necham mimino brat vetsi hracky, ona to neumi resit jinak, nez odstrcenim a krikem. Vim, ze se snazi to zvladnout lip, nekdy miminu vrazi neco jinyho na hrani nebo ji zkousi varovat tim revem, ale ani jedna jeste nema moznost se nejak domluvit.
    Budu se vic soustredit na to pozitivni, kdyz si treba velka vezme hracky na stul, aby malou nelakaly a podobne.
    Mrzi me, ze okoli vidi velkou jako tu spatnou a nevnima, ze jeji rozhorceni je pochopitelny, protoze mala ji svym mimincim chovanim kazi hru...
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    SEBIEN: To je hodně zajímavé čtení a hodně to vysvětluje... o spodních proudech čtu poprvé a hned mi nabíhají příklady z okolí, kdy v naprosto dokonalých rodinkách někdo "najednou a nečekaně selže".
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    1 odpověď+4
    TORUVIEL: a kdyz sdelis svoje dilema, tak ti to na to ona rekne co?

    ("Tobe vadi kdyz za vama prijdu do pokoje. Jenze ja za vama chci prijit a neco rict. Jak by se ti libilo, aby to bylo, jak to mam udelat?")

    Ja furt obsesivne resim, jaka potreba je pod urcitou strategii. A snazim se tu potrebu, klidne treba jen symbolicky, naplnit, v nadeji, ze strategie sama odpadne jako nepotrebna. Ale pokud je potreba "chci mit tatu jen pro sebe, je jen muj, muj, muj", tak to by vyzadovalo spolupraci s muzem, jako ze delat seance kdy jsou tam "zavreni", jsou tam jenom spolu a on mluvi o tom ze je ji k dispozici uplne, je jenom jeji, jeji, jeji, celou hodinu za nama mama nesmi, jsem jen tvuj.
    Pripadne to jeste vic dramatizovat (obratit to ve srandu), tj ted se hraje hra Tata je jen muj a mama se k nam dobyva a ja ji posilam pryc. Prijdes a nechas se od ni dramaticky vyhodit. Opakujes, dokud ji hra bavi.

    Plne si uvedomuju, ze to, co pisu, je HODNE NEZVYKLE a prosim vas, s kym to nesouzni, tak to nikomu NEDOPORUCUJU, komu to pripada jako blbost, tak to nedelejte. Je to nezvykle. Je to smerem k tem mocenskym hram (aldort, solter), ktere u nas a v mem okoli proste super zabiraji, ale chce to mit proste duveru ze je to v pohode...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    4 odpovědi+1
    budu rada za reakce:

    - posledni dobou me zaujaly ty osobnostni typologie. ve zkratce (hodne zjednodusuju!), uz i (nektere) deti se vyrazne lisi v tom, na zaklade ceho se rozhoduji. Jsou deti typu harmonie/empatie/cit/jak se kdo citi, pro ktere je opravdu velice prehledne, kdyz slysi "au toto me boli". Asi jsou to ty deti/lidi, ktere "nechteji rozplakat svou maminku" (nekdo psal nize). Kdyz je nejaka konfliktni situace, tak jim pomaha pochopit, jak se nekdo druhy citi. Je pro ne dulezite (v rozhodovacim procesu) aby se lidi citili dobre.
    Ale jsou i deti typu dejme tomu logika/struktura, pro ktere rozhodovani z empatie neni samozrejme, musi se to postupne ucit. "Au, mne to boli" je nijak zvlast neinspiruje. Pomaha jim slyset nejake logicke vysvetleni, nejakou strukturu, ve ktere je videt, proc ublizovat je nevyhodne, nefunkcni. "Kdyz me bouchas, nemuzes byt u me na kline" (neni mineno jako trest, ale jako vysvetleni kauzality, co k cemu vede...).
    - INUSHKA mne zas zjebe ze typologie jsou blbost, ale myslim to obecne tak, ze neni zadny jeden spravny system, jak s ditetem jednat, kdyz se snazime vymyslet neco noveho misto obvinovani a umravnovani. kazdy dite je original.

    Co se snazim misto viny pouzivat aktualne ja

    - dite dela neco, co mi vadi
    - sdelim ze mi to vadi a snazim se vysvetlit, proc to vadi (moje dite je ten logicky typ)
    - pokud pokracuje, zamezim/omezim nejak to jednani
    - predpovidam, ze v budoucnu to bude lepsi, ze se nauci se situaci zachazet ("Ty mne ted potrebujes bouchat, ja tomu rozumim. Postupne vynaleznes co jinyho se da delat, kdyz ti hrozne vadi cekat. Vcera jsi pri cekani neco stavel. Dnes ti to vadi moc, takze musis buchat. Ja ti to nedovolim. Ale neboj, postupne se naucis cekat a nebude ti to uz tolik vadit.") ("Nechces mi pomoct uklizet. Tesim se, az ti pujde mi pomahat uklizet. Uklidil si tri kostky, to je bezva. Mozna to zitra uz budou ctyri kostky? Tobe ted jeste nejde pomahat, jeste jsi malej. Ale az povyrostes, pujde ti to lip. Lidi bavi si vzajemne pomahat, je to prima vec. Jako kdyz my si pomahame s tatou.")

    Cili takhle se to snazim programovat ze ohledy na ostatni / zodpovednost / atd je normalni a zadouci, ze neni jeho "VINA" ze zatim nedostava standardum pozadovanym na lidi v nasi kulture, ale ze ocekavam ze tam postupne dojde, ze vsechno se ucime a trenujeme (hodne furt vysvetluju growth mindset - tim ze neco delas, tim ti to jde cim dal snadneji atd; ). Beru to ze dite neni "neposlusne", ale ze proste jen se v tom (spoluprace) jeste nenaucilo chodit, musi proste udelat jeste spoustu malych kroku, nez si to nachodi, ale casem se do toho dostane.

    Tj ano mluvim o tom jak se citime, co by bylo fajn kdyz by delal/nedelal, ale zaroven v tom neni to obvinovani. Je to proste jen popis situace. Delas/Nedelas to a to, coz vede k tomu a to. Vyhodnejsi bude az budes vic delat/nedelat to a to, postupne se do toho dostanes.

    Tak nevim zda je to taky sprosta manipulace nebo dobry, ale nic lepsiho jsem zatim nevymyslela. Moje dite ma osobnost, ktera na potreby ostatnich spise kasle. Coz neznamena ze tito lidi nejsou dobri a skveli lidi...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam