SOLEI: On reaguje v můj prospěch, ale jednoduše to neumí, neumí mluvit přesvědčivě, nemá v tom dost sebedůvěry. Učí se to. V tom jsme si oba trochu podobní. Omotaného ho zas tak nemá, přiměřeně řekla bych :-) On se umí ohradit a tak, to zas jo. Jen to ne vždy je dokonalé :-) Ale kdo jsme že.
LYDI: Hru z tohohle udělat moc nejde, zkoušela jsem to, ale v dceři je takový napětí, že není hře v tu chvíli přístupná. Jinak často děláme z rádoby vážných věcí legraci. Ale tady to nějak nejde a nerada bych to smetla ze stolu tím, že má "tatínka omotaného kolem prstu" nebo tak. Já se do kouta zatlačit nenechám, umím se slušně vymezit, akorát tady nevim, jak k tomu přistoupit, zda jim dát ten nerušený čas, nebo když chci, tak jim tam občas vlézt. Asi se s dcerou prostě na něčem budeme muset dohodnout, uvidím na čem, to si ještě promyslím. Spíš mě prostě zajímalo, proč asi je tak napjatá dcera a proč tu situaci vnímá tak vyhroceně, když jinak je to naprosto pohodový dítě. Jakoby nebyla dost nasycena tou pozorností táty nebo jak to říct...O tom přemýšlím hlavně. Nedělá mi problém se vymezit a nastavit hranice, problém je v tom, že tady to nastavování hranic nemělo výsledky. Možná tam přece jen bude jakási žárlivost.
YMLADRIS: Díky, to je zajímavý, budu nad tím dumat :-) Je fakt, že mě má k dispozici "jen pro sebe" často. Ale muže skoro ne. Když je doma muž, jsem většinou doma i já. Mohlo by to tak být...
A jinak díky všem za podněty :-)