INUSHKA: musím říct, že mě docela šokovalo, jaké některé děti ve školce jsou a co řeší. Že se třeba vyptávají, kdo má jaké hračky a podle toho spolužáky hodnotí, ba i na hodnocení došlo. Taky to řešíme vysvětlováním stále dokola, naštěstí B ti tak neprožívá, i když ty hračky mu byly líto, respektive ho rozčarovalo, že s ním někdo nekamarádí pro to, že nemá nějakou autodráhu.

TORUVIEL: taky to beru jako vlastně potřebný trénink a za sebe jsem ráda, že to přišlo v době, kdy dítě ještě na mě dá.

INUSHKA: To vytahování si přinesla Bára taky, akorát se jí vždy ptám, jestli to říkají děti ve školce a rozebírám to. Když to zkouší na mě, tak to s ní nehraju, řeknu jí třeba, že mi nevadí, že nemám řízek k obědu, že mi toto chutná víc, apod., když se vytahuje, že má řízek a já neee héhé. Jdu na ní se svým klidem :-) Asi aby viděla, že ne na každýho tohle funguje. Ale zároveň zas chápu, že se snaží nějak fungovat v tom kolektivu, a jsem částečně i ráda, že se učí tyhle věci, protože co já pamatuju, byla jsem nesmělé a neprůbojné dítě a tyhle dovednosti jsem si nikdy moc neosvojila, a tak v tom kolektivu trpěla. Takže má-li tam už být, tak asi dobře, že se učí v tom nějak fungovat. Jasně že bych byla radši, kdyby tomu bylo jinak, jiná školka, přístup, ale prostě teď nemáme tu možnost. Tak možná i odpověď pro WITCHIE , nevim :-)

YMLADRIS: btw chaba socializace hrozi ve skolach (i tech nejlepsich) cca do 18ti let veku ;]

Dnešní příhoda z hřiště: Dva tatínci, dvě děti, kluk a holka, odhadem kolem 8 let. Obě děti měly na sobě tepláky a tenisky. Jaly se šplhat pěšinou do kopce do přilehlého remízku (je tam taková terénní stezka, děti si ji s oblibou procházejí).
Otec č. 1 směrem ke své dceři: "Nelez tam! Je tam bláto, včera pršelo, budeš jako čuně."
Holka: "Ale my chceme vylézt nahoru."
Otec (výhružně): "Ty boty si pak budeš čistit sama!"
Holka: "Tak jo." A lezla dál.
Otec zaraženě zmlkl, bylo vidět, že takovou odpověď nečekal.

Otec č. 2 k synovi: "Ale ty tam nepolezeš, okamžitě dolů!"
Kluk: "Já si pak taky boty vyčistím."
Otec: "Říkám, že tam nepolezeš!"
Kluk: "Proč?"
Otec: "Protože!"
Kluk: "Ale já chci" A lezl dál.

Tak jsem si říkala, jak "perfektně" těm rodičům ty jejich výchovné metody fungují. Když se děti vrátily dolů, celé rozesmáté a veselé, okamžitě byly obě zpraženy, že jsou jak čuňata a "v čem půjdeš zítra do školy, jiný boty nemáš... Boso, asi. Nebo v malých. Jo, půjdeš v malých a dobře ti tak!"
Mně bylo za ty děti normálně úzko a měla jsem nutkání se těch tatínků dotázat, proč jim na hřiště nedají oblečení, které se může zamazat, aby si mohly normálně hrát.

Jak se mstíme na dětech - Česká škola | Ottocopy
http://ottocopy.cz/jak-se-mstime-na-detech

Děti učí to, co je obklopuje.
Je-li dítě často kritizováno, učí se odsuzovat.
Je-li dítě často chváleno, učí se hodnotit.
Je-li dítěti předváděna agresivita, učí se prát.
Jedná-li se s dítětem poctivě, učí se spravedlivosti.
Pokud se dítěti často smějí, učí se nesmělosti.
Jestliže dítě žije s pocitem bezpečí, učí se věřit.
Dostává-li dítě často vynadáno, naučí se pocitu provinilosti.
Pokud je dítěti často dáváno zapravdu, učí se mít k sobě dobrý vztah.
Dáváme-li dítěti často najevo shovívavost, naučí se být trpělivé.
Budeme-li dítě často povzbuzovat, získá sebedůvěru.
Žije-li dítě v přátelské atmosféře a cítí se potřebné, naučí se nalézat v tomto světě lásku.
Nemluvte o dítěti špatně – ať je přítomno nebo ne.
Soustřeďte se na rozvoj toho dobrého v dítěti, aby pro to špatné nezbylo místo.
Vždycky poslouchejte a odpovídejte dítěti, které na vás mluví.
Važte si dítěte, které udělalo chybu a dokáže ji hned nebo o něco později napravit.
Buďte připraveni pomoci dítěti, které ještě hledá a snažte se být nepozorováni tím, které už nalezlo.
Pomáhejte dítěti osvojit si to, co si neosvojilo dříve. Pomáhejte mu a naplňte přitom okolí starostlivostí, zdrženlivostí, tichem a láskou.
Když jednáte s dítětem, dodržujte vždycky ty nejlepší způsoby – dávejte mu to nejlepší, co je ve vás samých

Maria Montessori

KAMPA: taky jsme meli tohle obdobi, nakonec odeslo, jak prislo. ja vedela, co je pricinou (to permanentni napeti, o kterym pises, docasne jeste zvyseny, byla jsem si toho dobre vedoma, ale nebylo v mych silach to ovladnout a "byt v poho").. my teda prijem tekutin pred spanim hlidat musime, pije jak Dan...
rozchod/nerozchod - to je stale preslapovani mezi tim, kdy to JESTE je pro dite prinosne, ze jsou rodice spolu a kdy UZ to je za hranici a muze to ohrozovat zdravy vyvoj. taky nejsem nadsena z toho, ze diteti ukazuju model urcitym zpusobem studenyho vztahu rodicu, mrzelo by me, pokud by to bral za normu, ze vztahy takhle funguji...nicmene vzpominam na sebe, kdyz se v mych 7 letech rodice rozvedli, dala bych tenkrat cokoli na svete za to, aby byli zase spolu (i kdyz dneska vim, ze tam byly pro moji mamu natolik extremni a svym zpusobem i bizarni duvody, proc z toho vztahu ven, ze proste musela), takze se snazim ten vztah zachovat...

Tak tenhle článek mě teda dost zasáhl, výborně sepsáno...
When Shame feels Mothering: The Tragedy of Parentified Daughters
http://www.womboflight.com/when-shame-feels-mothering-the-tragedy-of-parentified-daughters/