Já mám teda s odstupem času svým rodičům trošku za zlé, že mě víc nestrkali do kolektivů navzdory mé introvertní povaze. Jen se vždycky zeptali, jestli bych třeba nechtěla chodit tam a tam, já řekla že ne a tak jsem nikam nechodila. Kromě jazykovky, na kterou se upnuli s tím, že v jazycích je budoucnost a kdo se domluví ve světě, ten to bude mít super (jasně, tvor, který má problém s cizíma lidma hovořit i mateřštinou :D) a cvičení, které důrazně doporučila učitelka ze základky, protože jsem byla abnormální nemehlo. Přitom když už jsem takhle někam chodit začala, tak to šlo, naučila jsem se v tom kolektivu tak nějak fungovat, a býval by mi prospěl trénink na více úrovních. Já mezi lidi nijak zvlášť nemusím - když si mám vybrat, jestli jít do společnosti, nebo podnikat něco sama, tak jsem radši sama. Jenže to můžu dneska, když jsem dospělá, hotová osobnost, mám rodinu, takže ani kdybych chtěla, tak netrávím v izolaci 24 hodin denně 7 dní v týdnu. To není ani omylem vhodné pro dítě, kterému se osobnost teprve formuje.

GLOBALISTA: pripoustim, ze to rade lidi muze znit az arogantne, ale v podstate s tim souhlasim a
- TORUVIEL: - nemyslim to tak (a chapu tak i ten clanek), ze by bylo cilem pohybovat se jen mezi temi, se kterymi si rozumime, ale ze je na nas zvolit si, zda nam to za to stoji ci ne a pokud ne, nebat se vybocit z rady, nebejt konformni a jit jinou cestou. na zaklade tohoto zvazovani jsem se rozhodla odejit ze sfery, kterou jsem studovala a delam v oboru, ktery neni puvodne muj obor. nerikam, ze to bylo jednoduchy a doted je to velmi tezky a ano -
TAPINA: - mam tim krapet zuzene moznosti, ale je to o tom mem svobodnem rozhodnuti, ze mi to za to stoji, coz dite ve skolce/skole proste nema.

z instituci typu skola/skolka a z mnoha komentaru nejen v teto diskuzi citim postoj "at si zvyka", coz je presne duvod, proc se mi ty instituce protivi. verim, ze to je hodne generacni zalezitost a treba moji rodice cely zivot nemeli odvahu na to vybocit z rady a delat neco jinyho a jinak, prijit o to "svoje jisty". na 2. str. kolem sebe mam mnoho lidi, kteri to udelali/delaji na tom a generaci nasich deti velmi preju, aby jednou mohli delat to, co je bavi a naplnuje a nebyli obeti strachu popsanych vys v tomhle odstavci. myslim, ze prevazna vetsina skol a skolek jim v tomhle nejen ze nepomuze, ale tu cestu jim spis o dost ztiti.

SANCHA: S tim souhlasim. A plati to na obe strany, nekdy je zase ta skolkova dochazka vic potrebou matky, nez ditete.
Ja myslim, ze by dite melo mit moznost se osamostatnit a zapojit do party deti, ale nemel by ho nikdo nutit.
Coz je v praxi celkem orisek...

YMLADRIS: Ha, než jsem si ohřála špagety, došlo mi, co mi tam tak hlodá, a co jsem neuměla pojmenovat :-D Manipulátoři! Ne problémy se slušným chováním, blbcema či násilníkama. To jsou všechno poměrně čitelné věci a lze je vysvětlit, i když hledání hranic mezi ještě přiměřeným a už nepřijatelným, to je trénink na celé roky.
Jenže naučit se manipulovat tak, abych to nepřeháněl (ok, řekněme "dosahovat svého cíle" :-)), nebyl moc průhledný a nebyl neslušný...
A hlavně naučit se manipulativní chování rozeznat a bránit se tomu - když přijde chráněné dítě do normálního kolektivu v pozdějším věku, třeba až kolem těch osmi, deseti, dvanácti let... to je jako hodit někoho s poruchou imunity na infekční oddělení. Ostatní kolem něj mají už roky praxe v tom, jak z někoho udělat sekanou, jak z něj dostat co chtějí, jak si zařídit souhlas s vlastním konáním, či ho táhnout sebou, postarat se o obdiv. A zatímco ve školce, když mě někdo přečůrá, za chvíli už o tom nikdo neví (a já taky ne) a dozvím se, že nebylo moudré měnit kyblíček za kamínek, ve škole mě může něčí přečůrání setnout na měsíce a roky a ještě nebudu vědět, kde se stala chyba.

YMLADRIS: Úplně jako bys odpovídala na ten můj příspěvek pod sebou :-) To tvé je teda ještě hodně malé. Chlapečci v tomhle věku mohou být během pár měsíců z introvertů extroverti, ani člověk nemrkne. Jen mám pořád pocit, že spoléhat na to, že vystoupí ze své komfortní zóny, až bude připraven... proč by to dělal?
Parta, kde není žádné debilní dítě, mi připadá - viz níže - jako nešťastná věc. Navíc to není něco, co by měli rozhodovat rodiče. Tobě může připadat debilní a najust z nich budou kamarádi. Dítě potřebuje vyrůst dřív, než rodiče přestanou být autorita, jinak ho sebou spláchne první silnější osobnost, na kterou narazí - a ty kladné nebývají zdaleka tak chytlavé...

NEMESISS: V situaci kterou popisujes, bych urcite vyzkousela lesni skolku. Muze tam byt totalne stastnej a bude to win-win

Co se tyce nasi situace: my jsme asi fakt hodne extrem.. Pevne verim na "separaci si ridi dite" (tj dite odpadne az je zrale - samo se rozhodne ze uz v noci nepotrebuje matku, samo se odstavi, samo ze chce byt nekde bez rodicu, samo ze chce nekde prespat bez rodicu, samo ze chce odjet na tabor, samo ze chce odjet do ciziny... postupne se oddaluje a zase se priblizuje a dela cim dal delsi "vzdalenost" - podle sve povahy, podle mnozstvi stresu ktere mu to tvori, podle dalsich okolnosti). Ze je to tak pro celkovy vyvoj nejlepsi. Ze ted (prvnich par let zivota) se jim zapojuje nejvic teho mozku a cim vic zaziva "muzu kecat do toho co chci a kdyz to nechci tak se na to bere ohled, napr. nemusim byt ve skolce kdyz tam byt nechci" tim je to lepsi, na dalsich az 100 let. Oba jsme s muzem dost exoti a neni pro nas hodnota, aby dite dokazalo vydrzet v kolektivu, pokud mu to nevyhovuje. Skoro vsichni lidi kolem nas chodi do zamestnani, ktera je nebavi. Myslime si, ze vycvik k vydrzeni kolektivu muze byt jedna z pricin - proste takhle se u nas zije - delas co ti reknou a cekas na patek.

Je to osobnosti? Da se to ovlivnit vychovou? Da se detem verit ze jsou zvidavy, proaktivni, tvorivy, zodpovedny, ze chteji samy ze sebe neco v zivote dokazat, delat co pro ne ma smysl? Predstavuju si, ze AZ bude potrebovat naucit se zachazet s clovekem kterej napr. ponizuje, protoze janevim proste ho bude k necemu potrebovat... tak se to nauci. Asi jako kdyz by v pozdejsim veku odjel do uplne jine kultury (japonsko, emiraty) a koukal ze ti lidi tam delaji pro nej nepochopitelne veci (mlati manzelku or whatever): kdyz to bude potrebovat, nauci se s tim zachazet. Ale uz to nebude bez rozlisovani nassavat, tak jak maly decka funguji ("absorbujici mysl" dle montessoriove).

Cili rekneme si za deset let. Sama jsem zvedava. Ted jsme tomu s muzem podridili zivotni styl - stridame se v praci, neutracime prachy (nemame), ...

Pokud by moje dite bylo extrovert touzici po detech, nasla bych zarizeni dle mych predstav. Ale v me financni kategorii jsem nenasla nic dost "neseparacni" (vsude se tvari blbe na separaci rizenou deckem) a moje dite je introvert technik, kterej na tema deti rika "delaji hluk" . Budou mu ctyri a teprve v posledni dobe prulom - zacal se bavit s cizima (dospelyma) lidma. S detma se setkavame, ale nezajimaji ho. Cili pro me je to jasna volba. Plus je tam jeste silny faktor, ze muz se do toho otcovani hrozne polozil, strasne valijou... ted jsem se ho ptala zda kdyz bych umrela zda by dal to domaci vzdelavani i tak :) a rikal ze jasne :) Takze ta pripadna stridavka (primestke "domaci tabory" s partou kde neni zadne debilni dite [ cti dite, ktere ma zcela jiny hodnotovy zebricek kvuli sve rodine ] ) mi pripada idealni. Mne jeste hodne dal pionyr (nyni skaut), protoze proste, od oddilovych starsi deti, praktikantu a vedoucich se lze skvele ucit. Od ucitelky ve skole ne, tam je proste moc velka mocenska prehrada, ona te nemuze nechat bejt, protoze ma za ukol te nekam tlacit. Slozite.

Z doby, kdy jsem díky společným zájmům kolem sebe měla velký houf puberťáků (ale sama už jsem byla o pár let starší), jsem si odnesla veliké poučení: že korelací mezi použitelností a schopnostmi lidí bylo hodně (takže ano, zejména na holkách je strašně vidět, která je z rozvedené rodiny, ano, pořadí dítěte mezi sourozenci je důležité, ano, jedináčci to skutečně mají těžší, stupidní rodiče jsou příšerná zátěž, atd), ale to zcela zásadní a bez výjimky (opravdu bez výjimky!) platné bylo, že na čím více nohou to dítě stálo, tím víc bylo bezproblémové. Rodina a škola jsou málo a nestačí ani náhodou; aby v sobě dotyčné ještě-skoro-dítě mělo nějakou odolnost a dokázalo si poradit (v nejširším smyslu toho slova, od nehroucení se vlivem nějakého prudila po rozumný výběr školy), bylo záhodno, aby bylo součástí více pevnějších kolektivů. Takže k těm dvěma základním ještě nějaký sport, skaut, místní komunita, cokoli, kde se tvoří nějaké vazby (což úplně nesplňuje běžný kroužek s daným programem).
Teď, o řadu let později, mohu jen říci, že snad ani nevím o nikom z oné skupiny, kdo by výrazněji vybočil ze směru, kterým měli tehdá nakročeno (myšleno "k dobrému" či "ke zlému").
(Zajímavé (ale bohužel zároveň ne v dostatečném množství zastoupené - přesto výmluvné!) bylo, že kluci z problematických rodin, kteří těch mých "více noh" měli, dopadli výrazně lépe, než by se dalo očekávat z jejich zázemí.)
Vzala jsem si z toho poučení, že jestli mohu něco dítěti skutečně poskytnout, tak je to dostatečná společnost odpovídající jeho naturelu. Představa, že bych ho připravila ještě navíc o školku, natož o školu, mi připadá hodně krutá vůči němu. Doba, po kterou mám opravdu pod kontrolou jeho život, je velice kratičká a vyplýtvat ji jenom pro rodinný život je hrozné plýtvání možnostmi, jak ho naučit si poradit a být sám sebou.

SOLEI: V sebeobraně byla neskutečná naše dcera, vycvičená z domu - dokázala kousat a štípat. Nikdy nezačala první, ale ubránit si svoje teritorium uměla dokonale, brzy se vypracovala a dokonce velela třídnímu potížistovi, aby se oblíkal a myl si ručičky, poslouchal ji. Ale byl celkem problém ji to odnaučit.:)
Zrovna tohle dítě by při domácí výuce chřadlo, potřebuje kolem sebe kolektiv, akce, od první třídy zakládá kluby, vymetá naprosto všechny školní akce, lyžáky s jinými ročníky, exkurze, soutěže, čtení dětem ve školce, škola je pro ni synonymum společenské události. Překvapivě se navzdory náročnému programu stíhá i něco naučit.:)

MONI: no právě, ony mi tu moji milunku chrání, optimální by bylo nechat je ať si to kluci vyrikají mezi sebou, dvouleté děcko by už mělo chápat že někoho mlátit a brát mu hračky je špatné. Pídí tuhle myšlenku pochopil mnohem dřív, a když něco chce tak jde dělat byznys a nabízí výměnu. Ale právě tím jak tohle provozuje už někdy od roka věku, tak nechápe že to někdo může mít jinak a nechá se zmlátit a pak překvapeně kouka.vyloucit toho chlapečka že zařízení není řešením, jeden by měl pochopit pravidla a druhý by se měl naučit prosadit svůj zájem. Nejsem zastáncem výuky bojových sportů u malých dětí a pídí na to nemá dost agresivity, ale nějaký poulicní boj asi potřebovat bude.

TRISSIE: Dite se od rodicu odpoutava samo a dobrovolne, neni potreba ho nasilim izolovat. Podle me to ma spis opacnej efekt.

Ad zamestnani: To, ze chci penize, chci pracovat v oboru/v miste bydliste/do tri/... to je motivace, ktera mi pomaha zvladnout nektery neprijemny veci s tim spojeny, treba otravnyho kolegu. Ale muzu zamestnani zmenit nebo nepracovat vubec, rozhoduju o tom sama na zaklade svejch potreb.

Vetsina deti nema potrebu rano vstavat s budikem a rychle jit do skolky poslouchat vychovatelku. Pokud si matka muze dovolit zustat doma, bezny maly dite by ji imho rado melo na dosah.
Nerozporuju, ze dite potrebuje kamarady.

TRISSIE: čímž teda nechci říct, že jediný způsob, jak odpoutání dítěte dosáhnout, je vrznout ho do školky! To ne, ale je to jeden z odkoušených a funkčních přístupů, a pokud se rodiče rozhodnou proti němu, měli by zvážit, jak stejného cíle dosáhnou jinak.