KAMPA: Pises to uz podruhy, tak bych rada podotkla, ze nejen do hlavy se nebije... Taky slabsi se nebije a vubec nikdo se nebije.

NEMESISS: mam ctyri deti a ve skolce nebrecely... jedinou výjimku predstavoval treti syn, ktery se párkrát rozfnukal, ale asi stejne, jako když dite doma jde umyt tata, ackoli ono zrovna chce mamu. Preslo to brzy.

A naopak, syn začal do statni skolky chodit at tenhle skolni rok, bylo mu pet pryc a ta chybějící socializace mezi vrstevniky obcas znat je. A to je chytrej, komunikativni, zvyklej na spolecnist, z velké rodiny atd.

proč by dítě vystupovalo ze své komfortní zóny, pokud by nebylo nuceno?

to je myslim jádro. proč lidi lezou na Everest. proc batole se učí chodit i když furt padá. proč lidi překonávají svoje hranice.
moje odpověď je, že je to hravou lidskou povahou, plus výchova to může zabrzdit (stud, ne-sebevedomi, ...), ale hlavně asi osobnost, což nezmenim, takže su v klidu

Ono je to s tím chtěním a nechtěním taky ošemetný. Kdyby se mě někdo ráno zeptal, jestli chci jít do práce, nebo zůstat doma, tak budu všema deseti pro to, že dneska nejdu. Ale kdybych měla nějaký externí stabilní příjem, a do práce vůbec nikdy nemusela, tak udělám co? Nakoupím za stabilní příjem lepší vybavení a do práce chodím dál, protože mě z dlouhodobého hlediska uspokojuje.

U nás by veškeré nechtění do školky vyřešilo, kdyby se do ní chodilo rovnou z obýváku bez převlékání.

Já teda nevim, ale moje dcera někdy do školky strašně chce (což převládá) a někdy zas naopak vůbec, to podle toho, jakou má zrovna náladu :-) Takže já se podle jejího názoru (či nálady) fakt zas tak neřídím. Řídím se, ó sobecká já, zejména podle sebe a svých potřeb :-)

NEMESISS: Co by se jich kdo kdy neptal, odpověď je všude určitě hodně podle aktuální (v rámci vteřin :-D) situace (ono takové rozdělané lego... :-)), ale u nás taková obvyklá odpověď je "chci do školky, ale přijď pro mě brzy, ale ne moc brzy" :-D (Pokud nevadí, že je to klasická a ne lesní :-))

NEMESISS: Fakt je, že nemít jednoho doma, taky by se mi to nepozdávalo... vlastně to tak proběhlo u obou, když o tom tak uvažuju. Z nuly na sto během krátké doby. Ale oba jsem se teda snažila socializovat, aby nedopadli jako maminka :-D

TAPINA: to urcite usnadnovalo dozravani a odpadnuti, ale neverim, ze tyhle instituce plnohodnotne nahrazuji puvodni komunitni ci kmenove ziti. spis v tom vidim takovy chaby pokus dnesni spolecnosti toto nahradit. dalsi otazkou je, nakolik dnesni clovek potrebuje to, co potreboval clovek drivejsi a co jineho, noveho v porovnani s nim potrebuje..

a pro ten puvodni vsudypritomny kolektiv bylo samozrejme, ze je v nem nekde i matka ci jiny clen rodiny. to se ani nedivim, ze pak bylo dozravani a odpadnuti prirozene...

SARGO: ja nevim, jestli jsou skolky samy brany jako neco " v proudu" nebo "protisvobodnyho", ja v tehle intencich ani neuvazuju. uvazuju tak co se tyce lidi (ktery skolkou projdou) - tedy ve smyslu: stve me ted na moji zivotni situaci tohle, rada bych, aby to bylo jinak, muzu udelat tohle, ale neunesu, jak na me bude koukat okoli/obavu z nedostatku prijmu ci neznama/neustaly ustepacny rejpani dalsich clenu rodiny atd. - to mi prijde jako nesvobodny ziti a podle me to ma koreny v detstvi a v tom, jak jsme byli uceny konformite, takze pak pro nas muze bejt jakykoli jiti proti proudu minimalne nepohodlny, spis nemozny. vetsina nas skolkou a skolou prosla, divila bych se teda, kdyz by tam souvislost zadna nebyla. srovnani s nasi generaci, ktera mela dom.vzdelavani, temer nemame.

nevidim nic spatnyho na tom, ze se dite nauci normy vice druhu kolektivu. spis mi vadi pristup "drzet hubu a krok", ktery holt ve skolkach casto deti uci. dalsi vec je pomer casu straveny v tech kolektivech - v te skolce dite (za denni dochazky) stravi podstatne vic casu nez v jinych kolektivech..