• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    1 odpověď+2
    KOTENCE: tož, co chceš slyšet?
    osobně bych měla obavu z puberty. zatím jsou ty děti zavisle po všech stránkách, takže se podřídí. ve věku 12-18 budou závislé materiálne, nebudou moct zdrhnout z domova, ale už jim bude dávno jasné, že "matka je ..."
    dle povahy se chytnou party, kluka, něco. to může skončit tak blbě, že nějaké "ono se nechce oblíkat!!" proti tomu bude vypadat neuvěřitelně bezproblemove.

    každý rodič si musí sám rozhodnout, jak moc je mu líto, že má blbý vztah s rodiči, jak ho to ovlivnilo, a zda chce investovat do dobrého vztahu s dítětem. s tím nic nenaděláš. víš jak, 80% českých rodin připouští, že používá fyzické tresty ...
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    3 odpovědi
    Ted jsem mela prilezitost sledovat par dni nekolik matek s detma.
    Pochopila jsem, ze podle nich deti maj "nejak fungovat". Kdyz jsem se zeptala, jakyze funkce ty jejich deti maj, dozvedela jsem se neco o oblikani a pak spoustu nekonkretnich blabolu...
    Ale! Je taky obcas potreba detem dat par na zadek, aby "zase zacaly fungovat".
    Vsechny matky svoje deti pouzivaly jako pomocniky nebo spis sluhy. Deti si hraly, matky neco delaly a kazdou chvili deti rusily a chtely po nic neco podat nebo udelat. Kdyz deti nechtely prerusit hru a otalely se splnenim ukolu, dostaly vynadano, ze "ne za chvili, ale TED jsem rekla"...
    Casto byla prosba o pomoc recena jako prikaz, bez kouzelnyho slovicka (jak detem vtloukaly do hlavy) a odmitnuti pomoci neprichazelo v uvahu. Vyrazy deti po takovejch rozkazech byly ruzny, vetsinou hodne otraveny a skoro nenavistny...
    Vubec se mi to nelibilo. Znate takovej pristup? Co si o tom myslite?
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    NOFNAK: Syn to má různé, ale ví, jak se jmenuje už dlouho, adresu taky, i když občas plete číslo domu, ale to by nebyl problém, protože dům pozná, ze jo. A příjmení u děti ví, jak u kterého, třeba u děti stejného křestního to ví, protože je tak rozlišují, u jiných netuší. A o jistě eme nemluví jinak než jako o eme vecernickove, protože se jmenuje Vecernikova a jim to přijde roztomilé. Je mu šest.
    NOFNAK
    NOFNAK --- ---
    1 odpověď
    TAPINA: Oba syny jsme to naučili co nejdříve a záhy jsme přidali i naši domovskou obec. Takže umí říct jsem Pepík Vonásek z Kladrub. Věřím, že to zvýší šance na identifikaci dítěte v případě nějaké neočekávané situace. Starší se naučil jen tohle a příjmení ostatních dětí ve školce ho dlouho nezajímala. Naopak mladší už v prvních pár měsících ve školce říkal jména dětí společně s příjmením (sám od sebe). To mi mimochodem usnadnilo orientaci v rodinných vazbách v té naší vesnici.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    +1
    Svět patří mně | Psychologie.cz
    https://psychologie.cz/svet-patri-mne/#
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    ±0
    Your Child Is Not Yours. Never Was. Never Will Be. | HuffPost
    http://www.huffingtonpost.com/...tm_source=parents_fb&utm_medium=facebook&ncid=fcbklnkushpmg00000037
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    +1
    TAPINA: ano považuji to za důležité a svého synka jsem to naučila ještě dřív než šel do kolektivu.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    INUSHKA: Mně právě napadlo, že když je Jirka ten odborník přes čísla, tak ho naučím svůj telefon, mohlo by ho to bavit. Adresu zná, ale tu a tam někomu hustí adresu školky místo domova, nebo má potřebu vysvětlovat, kde bydlí babička (a to je sakra daleko) :o)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď+1
    TAPINA: Malvína to ví a přiznám se, že jsem ji to učila záměrně. Myslím si, že je to celjem základní a praktická znalost. Neučila jsem ji to nijak násilně nebo jako cvičenou opičku, ale prostě jsem ve vhodných situacích existenci příjmení a jeho znění zmiňovala, používala ho před ní, povídaly jsme si o tom, jak příjmení fungují, propojovala jsem to s orientací v rodinných vztazích, vysvětlovala jsem, že někteří lidé si nechávají říkat přezdívkou, ale oficiálně se jmenují jinak (včetně mě a jejího táty)... Žádná drezura, většinou jsem prostě nadhodila téma a M. se chytla. Výskedkem je, že své příjmení zná, ale nemá potřebu to na potkání předvádět jako ta cvičená opička. A teď se učí adresu, ulici už si pamatuje, včera se mě ptala na číslo domu, že prý ho ve školce musí říct Jáchymovi, protože jsou kamarádi a on jí svoje řekl :-D
    LALUDMI
    LALUDMI --- ---
    Dcera se začala zajímat o celá jména široké rodiny i kamarádů potom, co jsem s ní vyplňovala nějaký úřední papír a nahlas říkala co tam píšu (bylo to dřív než šla do školky). Potom se několik týdnů vyptávala na jména všech lidí v našem okolí a chtěla je slyšet celá. Zaujalo jí, že se příjmení v rodinách opakují (teta a sestřenice, strejda a bratranec, kamarádka a její máma...). Ale dokážu si představit, že se dítě se svým příjmením ani nemusí setkat, takže vůbec nemá důvod to řešit.
    ALDEMIK
    ALDEMIK --- ---
    +2
    Mé dítě objevilo koncept příjmení spolu se svým prvním jmenovcem. Do té doby byl Tobík, jakmile zjistil, že Tobíků je víc, velmi rychle se naučil, jak se on i ten druhý jmenuje příjmením :-)
    (a já byla ráda, přijde mi to praktické pro případy zaběhnutí. Trochu mě mrzí, že si nepamatuje adresu.)
    REONA
    REONA --- ---
    +1
    Tak já si zase myslím (ale soudím jen podle své dcery), že dítě ve třech letech nemusí vědět o existenci takového označení, jako je příjmení, a proto se o něj opravdu nemusí zajímat. Když si vezmu, jakým způsobem rozlišuje lidi, tak je to obvykle teta Martina, strejda ten a tamten, pan doktor, paní prodavačka. Uvědomuje si a používá křestní jména, ať už pro vrstevníky nebo příbuzné a naše kamarády, ale po příjmeních se nepídí. A to přesto, že své příjmení zná a představuje se celým jménem.

    tl;dr koncept příjmení mi přijde pro dítě příliš abstraktní na to, aby si na něj přišlo samo a aktivně se o něj zajímalo (do určitého věku) - ale možná je to proto, že doma opravdu málokdy mluvíme o lidech včetně příjmení
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    TORUVIEL: Psala, že by ho to samotného nezajímalo. Taky mi to přijde divný.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    +8
    TAPINA: ty jo, to by me tedy nenapadlo, ze i tohle muze nekdo povazovat za problem.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    +11
    tak pokud matce v zasade ta skolka vadi a presto tam da dite, tak ji bude iritovat kde co, vcetne toho, co se dite ve skolce naucilo. Videla bych spis zavadu v tom, ze tam dite posila, kdyz zarove ji to stve. To dite to citi a to mu skodi podstatne vic
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď+1
    Ohledně svobody rozhodování, já jsem dceru necvičila v tom, aby si ty věci pamatovala, přišla na to řeč a naučila se to sama. I v případě těch telefonních čísel, zajímala se o to, tak jsem jí pro informaci napsala naše telefonní čísla na papírek a ona se je naučila sama, protože si je začala opisovat a tím si je zapamatovala (je schopná to opsat třeba 50x :D ).
    Zajímalo by mě, zda dané matky s odporem k tomu "systému" udržují své děti záměrně v nevědomosti, nebo se o to ty jejich děti nezajímají, nebo jak :-) Dcera se o to prostě zajímá, tudíž jí to přece nebudu tajit, mluvíme spolu o milionu různých věcí, včetně těchto zmíněných.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    TAPINA: Jo a stejně tak dcera zná naši adresu a telefonní čísla na mě a muže např. (je jí 5 let, umí to od 4 let). Opět, toto samozřejmě nemá ze školky :-)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    TAPINA: Tak teda moje dcera své příjmení znala ještě předtím, než nastoupila do školky (na to nějak přišla řeč prostě), a brala to jako celek a tak se i představovala. Až v poslední době pochopila, že nemusí dětem na hřišti říkat jméno i příjmení. Se školkou to tedy u ní nemělo nic společného.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    6 odpovědí+6
    Téma k diskuzi: Vědí vaše děti předškolního věku, jak se jmenují příjmením? Považujete to za důležité?

    Proč se ptám. Jedna kamarádka, která jeví známky náklonnosti k domácímu vzdělávání, svobodě v rozhodování, dělání si věcí "po svém" a předdefinovanému odporu ke školskému systému se na Facebooku rozčilovala, že ve školce naučili jejího syna představovat se jménem a příjmením a jí hrozně vadí, když tohle děti dělají (protože je to právě ta známka zmasírovanosti systémem, že). Prý "na co potřebuje tříleté dítě vědět, jak se oficiálně jmenuje?"
    Já osobně si myslím, že vědět by to mělo (i přesto, že pak nějakou dobu působí jako cvičená opička, když se tak nadšeně představuje každému), už pro případ, když se někde zaběhne. Vždycky je větší šance, že někdo zná příjmením rodinu a ví, kde ji najít, než že bude hned každý vědět, čí je "Pepíček". A že obecně je vždycky lepší něco vědět, než nevědět. Ale byla jsem tam s tím názorem poměrně osamocená.
    PALEONTOLOG
    PALEONTOLOG --- ---
    ±0
    JANCAA: kdybych pojal jako meritko vychovy pocit stesti, tak rovnou nakrmim dite cokoladou (anandamid) a posadim ho na nejakej simulator letu (adrenalin). ale protoze nechci chovat pocit stesti jako primarni cil, budu stastnej,kdyz se deti nauci koukat na svet vlastnima ocima a nauci se prijimat prekazky a zdolavat je vlastni pili. podle soucasnyho sledovani ale nepredpokladam, ze si samy najdou vzorec ke zdolavani prekazek a k odpovidajclici odmene. vidim to spisnaopak, vsechnu dostupnou pohodlnost vyuzijou proti me.
    na blbosti mam pamet taky velmi dobrou, ale zaka lepsiho nez ucitel to ze me nikdy nedelalo, protoze mi utikal koncept. a ten neziskas ani doma, ani suse z knihy, ale autentickym vedenim instituzionalizovaneho kantora. sorry, sad story.
    MONI: ja souhlasim, neni to v rozporu. to jen rodice ten rozpor vidi kvuli vlastni zkusenosti a nedovedou se povznest nad vlastni smutek. neveri, ze jejich dite dovede prekonat jejich vlastni deprivaci. a pritom se celou dobu snazi vytvorit dojem, ze jejich deprivace je cizi problem. idealne kdyz budou mit nad deckem kontrolu jen oni. a ptam se, do kdy ji chteji mit ? :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam