TAPINA: ano považuji to za důležité a svého synka jsem to naučila ještě dřív než šel do kolektivu.

TAPINA: Malvína to ví a přiznám se, že jsem ji to učila záměrně. Myslím si, že je to celjem základní a praktická znalost. Neučila jsem ji to nijak násilně nebo jako cvičenou opičku, ale prostě jsem ve vhodných situacích existenci příjmení a jeho znění zmiňovala, používala ho před ní, povídaly jsme si o tom, jak příjmení fungují, propojovala jsem to s orientací v rodinných vztazích, vysvětlovala jsem, že někteří lidé si nechávají říkat přezdívkou, ale oficiálně se jmenují jinak (včetně mě a jejího táty)... Žádná drezura, většinou jsem prostě nadhodila téma a M. se chytla. Výskedkem je, že své příjmení zná, ale nemá potřebu to na potkání předvádět jako ta cvičená opička. A teď se učí adresu, ulici už si pamatuje, včera se mě ptala na číslo domu, že prý ho ve školce musí říct Jáchymovi, protože jsou kamarádi a on jí svoje řekl :-D

TAPINA: ty jo, to by me tedy nenapadlo, ze i tohle muze nekdo povazovat za problem.

Téma k diskuzi: Vědí vaše děti předškolního věku, jak se jmenují příjmením? Považujete to za důležité?

Proč se ptám. Jedna kamarádka, která jeví známky náklonnosti k domácímu vzdělávání, svobodě v rozhodování, dělání si věcí "po svém" a předdefinovanému odporu ke školskému systému se na Facebooku rozčilovala, že ve školce naučili jejího syna představovat se jménem a příjmením a jí hrozně vadí, když tohle děti dělají (protože je to právě ta známka zmasírovanosti systémem, že). Prý "na co potřebuje tříleté dítě vědět, jak se oficiálně jmenuje?"
Já osobně si myslím, že vědět by to mělo (i přesto, že pak nějakou dobu působí jako cvičená opička, když se tak nadšeně představuje každému), už pro případ, když se někde zaběhne. Vždycky je větší šance, že někdo zná příjmením rodinu a ví, kde ji najít, než že bude hned každý vědět, čí je "Pepíček". A že obecně je vždycky lepší něco vědět, než nevědět. Ale byla jsem tam s tím názorem poměrně osamocená.

MONI: Mohl, ale to právě nechtějí, aby absolvoval to, co jsem již popisovala níže...

TAPINA: Tak to je asi taky individuální. Co do mě vtloukali ve škole, si moc nepamatuju. Naopak to, co jsem si sama dobrovolně pročítala v knížkách o zvířatech, která mě zajímala, to si pamatuju do dnes, a to fakt i spoustu detailů... Každý to zkrátka máme jinak...
Ten kluk nám vždycky říká takový informace o těch zvířatech, minerálech atd., že nám zůstává rozum stát... Ta chovatelka mu samozřejmě říká všechno možný o těch zvířatech, o jejich životě, rozmnožování, kde žijí.... Ten 8-letej kluk toho ví mnohem víc, než by se naučil ve škole, zná fakt spoustu podrobností a dovedu si představit, že toho ví mnohem víc než učitelka přírodovědy... A co se týče socializace, mezi vrstevníkama se chová úplně skvěle, férově, partnersky.

Těžko se to tady takhle popisuje, aby si to člověk dovedl pořádně představit...
Já se to tady snažím přiblížit lidem, kteří o tom neměli žádný představy nebo žili v omylech, ale tímto způsobem to nemá smysl. Je lepší si poslechnout naživo někoho, kdo s tím má zkušenosti a funguje mu to..
Na závěr jen můj postřeh: Tyhle děti (alespoň ty, co já osobně znám) mi přijdou zkrátka šťastnější... Toť vše...

JANCAA: Ten kluk, kterého popisuješ, by přece klidně mohl chodit do klasické školy. Kroužky jsou odpoledne, na výlety s rodiči (do zoo, k babičce na venkov, hledat kameny, do dinoparku, do muzea, ...) může jezdit od víkendu a o prázdninách, koupit nějaký atlas nebo půjčit v knihovně také není problém. Prostě pokud se rodiče dítěti věnují a chtějí ho rozvíjet, tak na to mají spoustu času i po škole, není to ve sporu s docházkou do školy.

JANCAA: To je právě to, kde já vidím rozdíl mezi vzděláním a selským rozumem. Když jsem se já jako malá zajímala o přírodu, předložili mi knížky o přírodě, encyklopedie zvířat a rostlin a já jsem na prvním stupni uměla pomenovat kdejakou havěť a kytku (ani si dodneška většinu z toho nepamatuju). Vlastně to zase bylo biflování, akorát dobrovolné. Asi mám malou představivost, ale nedovedu si představit, co se naučí při pomáhání chovatelům nad rámec obecných znalostí, které má kdekdo z obrázkových knih pro předškoláky.
Jak nad tím tak přemýšlím, já bych to dělala nejradši tak, že se budu zajímat o to, co zrovna probírají v normální škole, a budu se snažit ty věci nějak propojit s reálnými zážitky, aby to pořád nebyla jen suchá teorie, aby si hned vyzkoušel, kde a jak se ty vědomosti dají aplikovat.

PALEONTOLOG: to mi prijde pro deti jako idealni - hazeni kamenu do vody a pobihani kolem bazenu od rana do vecera (v ramci uceni se)...Ty v tom vidis problem?

btw pripomelo mi to, ze treba Quincy Russel jezdil v Summerhillu zpocatku skoro furt na kole :D:
Quincy Russel - speciální host II. setkání Svobody učení
https://www.youtube.com/watch?v=_Pdat3LP3Mk

JANCAA: Já si jen nejsem jistá, kde vezmou rodiče pořád tu invenci pro vymýšlení, jak nenásilně propojit hraní se vzděláním, a to tak, aby to vzdělání opravdu bylo vzděláním a ne jen rozvinutým selským rozumem. Selský rozum je taky potřeba, to ne že ne, ale sám o sobě nestačí.

Já jsem byla taky dlouho přesvědčena, že přirozeně je dítě zvídavé a touží po tom, dozvídat se věci. Sama jsem se už někdy po čtvrtém roce naučila plynule číst, tím stylem, že jsem si prohlížela knížky, vyptávala se na písmenka a začala je spojovat do slov. Hodně inteligentních lidí, které znám, to měli stejně, tak jsem automaticky předpokládala, že můj syn bude taky experimentovat se čtením už ve školce. Nezájem, absolutní nezájem. Zajímají ho čísla a naučil se sám sčítat, takže o něco se zajímá, nicméně neví spoustu věcí, které by ve svém věku už vědět mohl, a to proto, že když si povídáme a já mu zkouším předat nějaké vědomosti o světě, co nás obklopuje, tak mi z půlky nevěří, protože se to nekryje s jeho názorem, který si udělal na základě své fantazie, z druhé půlky neposlouchá, protože počítá tyčky v plotě :D Ze školky si nové informace nosí, paní učitelka je autorita, která ví, jak se věci mají a má pravdu.

Ono stačí se některých dětí zeptat, jestli rády chodí do školy. Minimum dětí řekne, že ano. Přijde mi to úplně děsivý, když si uvědomím, že v těch běžných školách je "uvězněno" tolik nešťastných dětí, kterým učitelé nalejvaj vědomosti do hlavy formou frontální výuky, kde aktivní je učitel a děti se pasivně snaží pod nátlakem přijímat vědomosti a nerespektují jejich přirozené potřeby... A děsivý je i to, že to lidem přijde normální.. jak rodičům, tak učitelům.. většina lidí si stále myslí, že prostě škola děti bavit nemusí, že škola není pro zábavu apod... a nebo zkrátka řeknou "to je prostě život". Bohužel tito asi nevědí, že to jde i jinak...

45 minut matematika - přestávka - 45 minut čeština - přestávka - 45 minut prvouka - atd. atd. -přijde tohle někomu přirozené? Na tohle lidský (natož dětský) mozek není stavěný... takhle to je 5 hodin denně, 5 dní v týdnu, 10 měsíců v roce...odpoledne domácí úkoly, neustálé hodnocení, známkování a srovnávání mezi žáky... Taky nechci, aby moje děti někdy něco takového absolvovali... Nehledě na to, že spousta učitelů pořád preferuje autoritativní výchovu, takže dětem pošlapávají sebevědomí, nálepkují je a stresují...

Vůbec nechci zatracovat všechny školy! Věřím, že tam je spousta osvícených učitelů/průvodců, kteří svou práci dělají dobře!

Naštěstí ve světě přibývá škol, které jsou svobodnější a kde jsou děti šťastný.. Tam pak největším "trestem" pro dítě je, když nějaký čas nemůžou do školy, protože tu školu zkrátka milují.. Pokud u nás nevznikne smysluplná škola do té doby než moje děti vyrostou do školního věku, nezbývá mi nic jiného, než je učit doma...

A také mi přijde, že dítě v domácím vzdělávání je mnohem socializovanější než dítě z běžné školy, kde se učí nevhodnému chování, vulgaritě, soutěžení, ponižovaní druhých, a to bohužel ne jen od ostatních dětí, ale i od "autorit" :-(...

Jak už napsala Kotence, děti v domácím vzdělávání si sami vybírají, co, jak a kdy se budou učit a to právě podle toho, co je právě zajímá a baví... To mi přijde přirozené a smysluplné.
Ptejme se dětí, jak to chtějí a jaké mají představy, ony nám řeknou...

PALEONTOLOG: nevim, jak Ymladris, ale ja se urcite nechystam dite doma ucit zpusobem, kdy urcuju nejaky prestavky nebo vhodnou dobu pro vyuku... To je prave for ty domaci skoly, ze si to dite muze urcovat samo podle svyho zajmu a chuti. A teorie pravi, ze dite bude mit zajem se vzdelavat, coz mi dava smysl. Zatim obe moje deti travej cely dny tim, ze se neco ucej a trenujou, rada bych, aby jim to vydrzelo celej zivot. Nechci jim to zkazit skolou ;-)