Ráda dám čtyřleťákovi u věci, které nehoří, čas na to, kdy je udělá, včetně upozornění, že se mu blíží deadline. Zvlášť teď, co máme mimino, ho klidně občas oblíkám a chovám a máme to jako takovou společnou hru - a celkově mi nevadí občas dělat věci, které vím, že umí. Kdybych se ale měla řídit jenom tím, kdy se mu co chce, bude se půlku dne koukat na pohádky a druhou tak nějak marně mrcasit kolem. Rád pomáhá, když se mu chce, rád dělá spoustu věcí, když se mu chce, ale dost často musí ten impuls přijít ode mě a občas k věcem potřebuje malinko dotlačit přes takovou hranu, ale výsledkem je spokojené dítě dělající zajímavou činnost.
Každopádně mi přijde jako základ slušnosti dát mu čas na dokončení hry/dokoukání něčeho, když to jde, a když po něm něco chci, slušně poprosit.
Co se mi zatím nedaří, je aby vzal nějakou činnost vyloženě za svou, utěšuju se tím, že je na to malý... snad. Ale zatím je to trochu pořád tak, že já jsem maminka a o všechno se starám, což úplně není to, co bych si představovala :-)