YMLADRIS: Škoda. Doufala jsem, že v té teorii bude i doba, kdy lze očekávat, že dítě "naskočí"... :-( A vůbec nechápu, proč mluvíš o bití.... Ale děkuju za odpověď.
TAPINA: A řekla bych, že i na další spoustě proměnných...mi tak přijde...
ANNAWA: Já právě taky ne. Bylo by mi to hrozně nepříjemné... A ano, taky takové potkávám často...častěji než bych chtěla...
Přijde mi to prostě bezohledné...ale já jsem teď dost rozčilená - byla jsem si vyzvednout řidičák. Musela jsem jít i s Luckou (má 1,5 roku), čekání na hodinu. Vevnitř jsem čekat nechtěla - malá by to tam zbořila. Venku si každou chvilku někdo zapálil. Jedna ženská si dala tu práci a došla až k nám a zapálila si doslova Lucce pod nosem. Mé astma si přišlo na své. A rozčiluje mě ta bezohlednost - "já si chci zapálit a co na to ostatní je mi buřt". Minulý týden nám (mě a mojí kamarádce - obě s dětmi) jedna matka na dětském hřišti vysvětlila, po velmi slušném upozornění, že se zde nesmí kouřit a jestli by to mohla típnout, že když nám to vadí, tak máme být doma.
SAAYURI: Taky tak... :-)
INUSHKA: NO já to uvedla jako příklad o co mi jde... abych byla srozumitelná - zaujala mě toerie, chtěla jsem se doptat.
Ale jo, klidně si za dlouhých zimních večerů můžeme vyměňovat zážitky a příběhy... Mám toho za ty roky hafo... Děti nevychované, vychované, příliš ochraňované, týrané, zneužívané, rodiče benevolentní, ignorující, hypperprotektivní, dítě nechtějící, děti odmítané, nechtěné, milované, nemocné, zdravé, postižené... opilé, zfetované, po pokusu o sebevraždu... vyrůstajících v rodinách kompletních, rozvedených, patchworkových, střídavce, vyrůstající v různých ústavech... vyber si... Za těch cca 20 let toho je... A i spousta toho se dá podat anekdoticky...
Jen teda v 99,9% nebudu vědět, k jaké výchovné strategii se kdo hlásí - je mi to totiž dost jedno... (Aneb jak praví klasik "hlavní věc zkrátka je výsledek"). Vím to právě tady u té jedné paní, protože to nejde nevědět. Dost tím žije.
Ta paní není moje kamarádka. Její manžel je kamarád oslavenců. Já ji vidím 1x za půl roku a vidím ty děti, kam se posouvají a jak.
A co z toho teda plyne...? Že když alternativní směr nefunguje, tak to dotyčný dělá blbě? Je příliš sobecký? Je špatný vzor? A co z toho dál...? Jen pro tu srandu (konec konců já ji skoro nezmám, je to jen modelový skoro teoretický příklad)... tak jo, dělá to špatně, sama je sobecká a bezohledná a proto se děti chovají takto.... Ale ona je přesvědčená, že to je všechno super a má radost z toho, jak to jde dobře. Je přesvědčená, že takto to má vypadat. Je přesvědčená, že její děti jsou hravě zvídavé a rozhodně neterorizují okolí... Zvažuje domácí výchovu - chce uchránit své děti před zlým světem z venčí...
Takhle to na mě působí, že je to vlastně dost nebezpečné - není tam žádná možnost korekce a všechno se odvíjí od toho, jestli ten, kdo alternativnímu směru propadl, je "dost ohleduplný a slušný a dává dobrý vzor". A upřímně by mě zajímalo, kdo se označí za "sobeckého a bezohledného"...
BRUNA: Já to cítím dost podobně...:-)
Za ty roky mám pocit, že jde hlavně o to, jak si rodič s dítětem "sednou"... a výchovnou zásadu jsem si shrnula do: 1) děti milovat 2) být autetický 3) dávat prostor (jako někdo, koho vychovala velmi úzkostná matka se snažím a snažím a snažím - vědomě si sedím na rukou, aby holky dostaly prostor zkusit si... kde co... )