YMLADRIS: Škoda. Doufala jsem, že v té teorii bude i doba, kdy lze očekávat, že dítě "naskočí"... :-( A vůbec nechápu, proč mluvíš o bití.... Ale děkuju za odpověď.

TAPINA: A řekla bych, že i na další spoustě proměnných...mi tak přijde...

ANNAWA: Já právě taky ne. Bylo by mi to hrozně nepříjemné... A ano, taky takové potkávám často...častěji než bych chtěla...
Přijde mi to prostě bezohledné...ale já jsem teď dost rozčilená - byla jsem si vyzvednout řidičák. Musela jsem jít i s Luckou (má 1,5 roku), čekání na hodinu. Vevnitř jsem čekat nechtěla - malá by to tam zbořila. Venku si každou chvilku někdo zapálil. Jedna ženská si dala tu práci a došla až k nám a zapálila si doslova Lucce pod nosem. Mé astma si přišlo na své. A rozčiluje mě ta bezohlednost - "já si chci zapálit a co na to ostatní je mi buřt". Minulý týden nám (mě a mojí kamarádce - obě s dětmi) jedna matka na dětském hřišti vysvětlila, po velmi slušném upozornění, že se zde nesmí kouřit a jestli by to mohla típnout, že když nám to vadí, tak máme být doma.

SAAYURI: Taky tak... :-)

INUSHKA: NO já to uvedla jako příklad o co mi jde... abych byla srozumitelná - zaujala mě toerie, chtěla jsem se doptat.
Ale jo, klidně si za dlouhých zimních večerů můžeme vyměňovat zážitky a příběhy... Mám toho za ty roky hafo... Děti nevychované, vychované, příliš ochraňované, týrané, zneužívané, rodiče benevolentní, ignorující, hypperprotektivní, dítě nechtějící, děti odmítané, nechtěné, milované, nemocné, zdravé, postižené... opilé, zfetované, po pokusu o sebevraždu... vyrůstajících v rodinách kompletních, rozvedených, patchworkových, střídavce, vyrůstající v různých ústavech... vyber si... Za těch cca 20 let toho je... A i spousta toho se dá podat anekdoticky...
Jen teda v 99,9% nebudu vědět, k jaké výchovné strategii se kdo hlásí - je mi to totiž dost jedno... (Aneb jak praví klasik "hlavní věc zkrátka je výsledek"). Vím to právě tady u té jedné paní, protože to nejde nevědět. Dost tím žije.

Ta paní není moje kamarádka. Její manžel je kamarád oslavenců. Já ji vidím 1x za půl roku a vidím ty děti, kam se posouvají a jak.
A co z toho teda plyne...? Že když alternativní směr nefunguje, tak to dotyčný dělá blbě? Je příliš sobecký? Je špatný vzor? A co z toho dál...? Jen pro tu srandu (konec konců já ji skoro nezmám, je to jen modelový skoro teoretický příklad)... tak jo, dělá to špatně, sama je sobecká a bezohledná a proto se děti chovají takto.... Ale ona je přesvědčená, že to je všechno super a má radost z toho, jak to jde dobře. Je přesvědčená, že takto to má vypadat. Je přesvědčená, že její děti jsou hravě zvídavé a rozhodně neterorizují okolí... Zvažuje domácí výchovu - chce uchránit své děti před zlým světem z venčí...
Takhle to na mě působí, že je to vlastně dost nebezpečné - není tam žádná možnost korekce a všechno se odvíjí od toho, jestli ten, kdo alternativnímu směru propadl, je "dost ohleduplný a slušný a dává dobrý vzor". A upřímně by mě zajímalo, kdo se označí za "sobeckého a bezohledného"...

BRUNA: Já to cítím dost podobně...:-)
Za ty roky mám pocit, že jde hlavně o to, jak si rodič s dítětem "sednou"... a výchovnou zásadu jsem si shrnula do: 1) děti milovat 2) být autetický 3) dávat prostor (jako někdo, koho vychovala velmi úzkostná matka se snažím a snažím a snažím - vědomě si sedím na rukou, aby holky dostaly prostor zkusit si... kde co... )

TAPINA: Tak s tím bych teda dost nesouhlasila. Introverze vůbec není o ignoraci sociálního okolí natož o nechápání společenských pravidel a vztahů. Naopak, v disciplíně "pozorování" bývají introverti často velmi dobří a v analýze pozorovaného jakbysmet. Samozřejmě to neznamená, že všichni, ale ani naopak.

To, jestli dítě samo pochytí sociální dovednosti a "slušnost" bez toho, aby mi to někdo cíleně vštěpoval, taky dost záleží na tom, jestli se jedná o introverta nebo extroverta. Extrovert ano, ten pochytí. Ten neustále sleduje, jak se chovají ostatní navzájem k sobě, i když se ho to momentálně netýká, a pořád o tom přemýšlí a něco si z toho bere. Introvertovi jsou ostatní lidé převážně naprosto ukradení, ten si dokáže jednoduše nevšimnout, jaká společenská pravidla jsou někde zavedená, a rozhodně i pro něj je jednodušší když mu je někdo po lopatě vyloží.

NIENNA: zadny presny cislo (vek) ti rict neumim, ale co se tyce empatie, socialnich dovednosti, fungovani, tak tam totalne zalezi na tom, nakolik se tem detem nekdo venuje, je s nima, predchazi problemum, zkratka je uci svym prikladem.
(Co se tyce empatie, z toho co mam nacteny tak minimalne do osmi let s tim nemuzes pocitat.) Nejakou bazalni rozumnost ocekavam od deti skolniho veku.

Myslim si ze deti jsou bite proto, aby dokazaly udrzet na uzde svoje impulsy, kdyz na to jeste vyvojove nemaji. Strach z trestu jim pomuze se udrzet (nekterym). Pokud deti netrestam, je potreba se jim venovat jinak - proste byt s nima, pomahat jim a ucit je. Zminenou matku neznam, tak nemuzu soudit. Mozna jde na to blbe.

Memu diteti je cerstve 4 a nikoho neterorizuje, muze to vsak samozrejme byt povahou.
Nikdy nebyl trestan, nevi co to je stydet se, nebo tak. Nedovolujeme mu komukoliv cemukoliv ublizovat; kdyz by to sam nezvladal, jsme s nim a nejak v tom pomuzeme.

Znam tunu matek, ktere deti netrestaji. Urcita cast z nich deti nechava hodne na volno, napr aby si resily konflikty mezi sebou. S tim, ze nejsou helikoptery. To ja neuznavam, neminim to tak ze respekt je nechat decka bezprizorne.

YMLADRIS: Tohle mě zaujalo - tvé a)...Kdy to nastane? Kdy se takové dítě začne chovat slušně, bude empatické? Bude se angažovat a respektovat druhé? V kolika letech...?

Nedávno jsme byli (celá rodina) na oslavě narozenin manželského páru (slavili oba). My tam měli dvě děti, jedni známí taky dvě a pak jedni tři.
Maminka od těch tří dětí by sem perfektně zapadla - při rozmluvě s ní jsem si připadala jak ve zdejším klubu. Chodí na semináře, vzdělává se - obzvláště v oblasti alternativní pedagogiky, hodně tím žije. Rozhnodně své děti respektuje maximálně a tak nějak...no prostě kdyby se ukázalo, že je jedna ze zdejších, tak mě to nepřekvapí.
Tyto děti byly VELMI, ale fakt VELMI hlučné (ano, děti hlučné jsou - nicméně můj muž dost překvapeně zkonstatoval, že si myslel, že naše děti generují neuvěřitelný hluk a že to odvolává, protože tohle je 100x víc) - na konci víkendu nás všechny neznalé bolela hlava. To že zásadně neprosí, neděkují, ale rozkazují...OK... (tuhle diskusi už jsem kdysi vedla s někým jiným - jedné mamince se nelíbilo, že své děti učím poprosit a poděkovat, že na to přeci přijdou sami... nuž - má neteř ne a tyhle taky zjevně ne).
V neděli ráno vstaly velmi brzy a svým bezohledným chováním vzbudily domácí - tj. prošmejdily barák. Rozhodly se, že mají potřebu testovat, co se dá všechno dělat se zvířaty a místní dvě kočky honily, trápily a nakonec v rohu obklíčily...než na ně přišel jeden z domácích a kočkám umožnil úprk. Zvládly pokreslit nový gauč (jejich matka na to přišla asi dřív než my, protože měla nějaké povídání na téma "nový gauč bych si domů nikdy nepořídila, máme z druhé ruky - děti potřebují poznávat a bádat, nechtěla bych se o to bát") a zničit dárek, který dostala oslavenkyně od svého muže... Provokovaly místní psy, kteří jim neublížily jen proto, že je dělil dvoumetrový plot.
A můžu takhle pokračovat dál a dál... Rozhodně jsem z toho nabyla dojmu, že jsou velmi respektovaní, ale zatím je nenapadlo respektovat někoho jiného. Nevím, jestli jsou šťastní (nic je nebaví, u ničeho nevydrží - z nabízeného), ale rozhodně jsou "na obláčku"...

YMLADRIS: v tom jsem se vyjádřila nepřesně, pro me slusny clovek vubec neznamena nevycnivajici, a proto nemajici problémy. Skoro naopak, umi se ozvat, pomáhá slabším, nebojí se jit proti vetsinovemu nazoru, toleruje odlišnosti atd.

SAAYURI: Mám ti citovat? Myslím, že doptávání na to, co ti není jasné, by se snad mohlo obejít bez výrazů jako "haha", "to je roztomilé" a "astrální stvoření, nad nějž není". Takhle diskutovat nehodlám a respekt v tom hledám marně.

Těžko o respektu k dítěti diskutovat s někým, kdo ho nepronevuje ani dospělým spoludiskutérům.

A je tu zasuvka! :-D

ANNAWA: kdyz je tech deti hodne, tak fakt nevim. v idealnim svete mit dum zahradu kde si vice mene delaji co chtej/potrebuji a nemusi si az tak porad prizpusobovat tomu, ze sourozence je nutno odvezt do skolky, takze ted vsichni vstavame a kamsi jedeme.

byt spojenec neminim ze diteti ve vsem vyhovim. ale proste mockrat, mockrat, minimalizuju situace kdy ono se musi podridit i kdyz to neni v jeho zajmu, neni to jeho prani. Pokud zacne prevazovat toto (mama rozhoduje veci vetsinou jinak nez bych chtel ja), tak je pak strasne tezky naslouchat jeji rade (v ZOO bude moc vedro), protoze se z toho stava boj o suverenitu (decko si furt prosazuje, bojuje o to svoje).

nas zpusob zivota tomu vubec nepomaha, no.

s jednim ditetem je to v pohode, kdyz se to tak nastavi

SAAYURI: Ja rikam, ze se s detmi ma mluvit s respektem. S respektem by mezi sebou meli mluvit i dospeli, to je pravda. S respektem znamena i to, ze projev prizpusobis druhy strane tak, aby tomu rozumela. Je jasny, ze s ditetem je treba mluvit v jednodussich vetach a slovech, nez s dospelym.

A jo, pripada mi omezeny nepripustit, ze by mohl mit pravdu nekdo jiny, nez ja. I kdyz je to dite.