YMLADRIS: No, u nas se to dela bezne, zasna drezura, kazdej z nas podekuje, pozdravi a omluvi se, a to se od nas uci. Nikdo ji nerika, ze ji nema rad nebo ze je vyloucena, ale ze kdyz se to stane, je vhodne udelat to a to. Zdravit ji bavi a miluje to, mava a ma z pozdravu / mavani zpatky desnou radost. Zbytek bude s vekem.

YMLADRIS: Dekuju, Aha doma mam, musim to docist :)

KOTENCE: Jako nezlob se na me, je slusnost se omluvit, pokud udelam neco, co je spatne a co se nema. Pokud je dite moc male, tak je na rodici, aby mu nastavil hranice, co je v poradku a co uz ne. Z tvych prispevku mam fakt pocit, ze mam dite nechat ublizovat a tvarit se, ze tomu nerozumi, a tak muze byt neslusne a delat to dal.
Jak ma v budoucnu chapat, ze je to spatne. Zacnes mu to vysvetlovat? A jak mu vysvetlis, zes ho nechala x let neco delat, ale ted uz by nemel, protoze uz to muze chapat? To jsou podle me spatny navyky uz od zacatku a z takovejch deti rostou smradi. Mymu diteti je 16 mesicu a ve spolecnosti chodi, mava, rika "halo" a kdyz odchazime, dela papa, to ji ucime, je to slusnost, jako "promin", kdyz ublizi, i kdyz to neumi vyslovit.
Jedna vecc je co se ti chce a co ne, a druha vec je slusnost jako zakladni vybaveni - pozdravit, podekovat, omluvit se. A jestli ty tohle deti neucis, je to ok, ale ja myslim, ze se ma moje dite naucit ve spolecnosti zit a obstat v ni a najit si v ni misto, me bejt za vyvrhela, protoze ho rodice na spolecnost (zlou, nechapajici, netolerantni) spolecnost nepripravili a nenauci ho ani zakladum SLUSNOSTI, protoze se jim nechce se omlouvat, kdyz ublizi.

SAAYURI: Omlouvam se, kdyz mi to je lito a chci to druhymu dat najevo. Cili v tu chvili mi to neni proti srsti a tvarim se asi vetsinou zkrousene.
Dvoulety dite to takhle vetsinou nevnima a nuceni do omluvy je pro nej pruda, diky ktery citi znechuceni a vztek, pocit krivdy. Fakt tim nezaridis, ze mu bude druhyho ditete lito a bude tu omluvu myslet uprimne.
Stojis ty sama o neuprimnou omluvu?

YMLADRIS: Moc hezkej clanek, a urcite se spoustu veci snazime doma delat tak, jak pisou, ja ji chci umoznit aby delala vsechno, co si bude prat, ale nesmi to byt nebezpecne, nebo to ohrozovat nekoho jineho, priklady v clanku jsou super a urcite davaji smysl.

KOTENCE: Me je jedno, jak vypada oblicej. Kdyz ty udelas neco spatnyho, co nemas a mas se omluvit, tak to kvuli svymu obliceji nespokojenyho cloveka neudelas? Ale notak.

YMLADRIS: Mrknu.

KOTENCE: Ha, a to jsem delala, 4, 6 mesicu, stejne to zkousi. :))) takze to neni o tom, ze bych to nedelala, ale ze je kazdy dite jiny, ze. A pokud se u toho usmiva, kouka a sleduje, jestli ho sledujeme a ma z toho srandu, tak to opravdu neni o tom, ze "ted umi machat rukama".

YMLADRIS: Nene, pokud zuri, jsem v klidu a hledam zpusob, jak vec vyresit, vetsinou zuri ve chvili, kdy ji neco nejde, tak ji ukazu co a jak, a nebo kdyz ji bere nekdo hracku, to se taky vyresi, a nebo kdyz chce jidlo :)

Ale tohle je takovej proces - vi, ze se to nedela (jako priklad uvedu zasuvku, vytahovani neco z ni, lednicku, anteny, atd.), ona to moc dobre vi, ale jde, podiva se, jestli ji sleduju / sledujeme (dela to ne jen doma se mnou, ale i ve spolecnosti), usklibne / usmeje se a udela to, i kdyz vi, ze za to (ted uz) nasleduje nejaka reakce (bud se ji dana vec vezme, odnese se, nebo se placne). Takze ano, je to forma mocenske hry, ale ja zustavam v klidu, upozornuji nekolikrat ze to se nedela a proc (i kdyz tomu nerozumi), ale je ji to jedno, nebo je jeji touha vetsi, nez respekt nejakejch hranic. A ona hranice potrebuje jako sul. A pokud projevuje takovyhle osobnostni rysy, musim je podle me uz od zacatku zkouset minimalizovat, aby se mi to nahodou nevymklo z rukou a to dite mi neprerostlo za par let pres hlavu a nekopalo do me nekde pred skolkou, ze ono tam nechce (i kdyz to se muze stat tak nebo tak :))
Pro me je dulezite resit to v klidu, ne v afektu (tam podle me vznikaji ty spatne emoce, ktere dite citi), ale nastavit jasne hranice toho, co je pres caru a pres co nejede vlak. Chapu, ze jsou deti, ktere to ani nenapadne, mam jednu takovou kamaradku, vedeme spolu tyhle debaty neustale ... " no ale jeho by nikdy nenapadlo strkat veci do zasuvky, nechapu" a ja "tyvado, ta by tam krome prstu rvala i vsechny plysovy a dreveny hracky" az po "no, on stoji u cesty a upozornuje me, ze tam jezdi auta a je to au au mami, tam nechod" kontra moje dite "tadaaaa, nemam pud sebezachovy a vzdycky tam letim a je mi jedno, co tam leti".

KOTENCE: aldort rada je, pořád znova jim radit, že kdo chce majznout, ať raději řve mamiiii, že jim ráda budeš konflikt mediovat (ne soudcovat). když je dusno, ptát se "potřebujete mě?".
pokud párkrát zjistijou že s přivoláním mámy je to celkové příjemnější, budou te volat a skrz tebe odkoukaji různý moznosti