YMLADRIS: Když mě teda v těchhle situacích vždycky přišlo, jak už tu taky někdo psal, že o to "nechci se oblíkat" vůbec nešlo, že to byl zástupný problém, který M. použila, protože byl zrovna po ruce a dostatečně jednocuchý. Přišlo mi, že skutečnou potřebou byla právě ta negace - čehokoli a jakkoli. Že si tím potřebovala uvolnit nějaký vnitřní přetlak nebo co. Protože ona v těch chvílích fakt negovala cokoliv, i to že venku prší nebo dotazy a nabídky na pomoc. Tvoje strategie by vedla k tomu, že by začala řvát "Ne, já nechci být velji jako táta! Já nebudu mít dítě!", i kdyby jinak tu hru milovala sebevíc. Prostě jako nejlepší cesta se ukázalo nechat ji ten přetlak uvolnit v bezpečném náručí.

pokud se dite iracionalne sekne, tak
1) pomaham videt co se deje - ted ses iracionalne seknul - chces jit za anetkou, ale vuuubec ani trochu se ti nechce se oblikat? zpravidla dobre odhadnu co mu vadi (v cem na nej situace tlaci, napr ze ted je nutne se oblikat..)
2) komentuju, ze zaroven chtit a nechtit je tezky, ze to znam, je to otrava bojovat sam se sebou. nestavim ho do role iracionalniho idiota. Vsichni jsme iracionalni, nekdy.
3) a protoze moje dite ma oblibenou hru "co budu delat az budu velkej jako tata", tak rozjedu pribeh.. predstav si ze jsi velkej, mas krasneho syna, nosis ho a hrajete si spolu (...jo!!!...) ale jemu nejde se oblict!! mas nejakej napad co by mu pomohlo?? Syn vetsinou vygeneruje nejakej napad - ze by pomohlo obejmout, nebo 8x pohladit, nebo rict heslo a to heslo je mami 3218! [ a kdyz to pak zkusime zda to pomuze i jemu, pomuze ]
4) proste dodat mu nejak vice "moci" na tou situaci

Nez mi zas nekdo napise ze to je cele strasne abstraktni, prosim vezmete v uvahu ze se vam to tady snazim ve zkratce popsat, abyste chapali princip. S ditetem mluvim na jeho urovni (4 roky)

A je to vlastne zase priklad co delat se situaci kdy neco chceme ale nechce se nam konat. Snazim se ho ucit, ze je dobry lepe pochopit sam sebe a zkouset hledat reseni v sobe. Spis nez ze matka naridi a tim se to preklene. Matka jednou nebude a co pak. Je to samo beh na dlouhou trat (roky). Plus nase dite je premyslive, pro jine deti muze byt uplne jina cesta (treba to oblikani nejak osladit tim co ma dite rado, treba spolecne zpivat pisnicku, protoze dite je treba silny extrovert a kdykoliv kyvne na milou interakci s dospelym... ) To proste zalezi na osobnosti ditete.

Me by zajimalo, co ma to, ze to dite placnu, tomu diteti do budoucna a do zivota dat? Ze je ok "bit", kdyz nekdo dela neco, co nechci?

LUCKYSWEETY: Ja bych rekla, ze dite v tu chvili proste potrebuje vyeskalovat konflikt a pak uvolnit napeti vztekem a placem. Neprisla jsem na nic, co by tomu zabranilo. Kdyz zvladnu prvni situaci, najde si za chvilku jinou zaminku. Takze spis chci, aby to probehlo rychle. Zkousim potvrdit pocity bez ohledu na tema ve smyslu "je ti tezko/mas vztek/chce se ti plakat?". Casto to zabere, dite se vztekne nebo rovnou rozplace a necha pochovat.

SAAYURI: tak napriklad kdyz je dite nuceny zdravit nebo se omlouvat, kdyz samo nechce/nevidi duvod (v tomhle veku ty souvislosti ani chapat nemuze) tak mu vnucujes pro nej naprosto abstraktbi chovani.

LUCKYSWEETY: Tak tohle ma ten muj presne taky, ale o rok driv. U nas se to hodne projevuje u jidla - chci banan, tady mas banan - nechci ten banan - ok, nenutim - ale ja ho chci! - a takhle ve spirale nekdy az do "pekla". Tak jsem si myslela, ze mu kolisa cukr, ptz jakmile si treba toho bananu kousnul/dal si prvni lzicku polivky atd., tak to skoro hned ustalo. Od te doby hlidam, aby fakt pravidelne neco jedl a zlepsilo se to. Obcas se stane, ze to ma i jindy ne u jidla, ale to je treba pretazenej/blbe vzbuzenej atd.
S tim odvadenim pozornosti, to jsem taky nejdriv delala. Ale bylo mi to neprijemne. Takze kdyz se to stane ted, cekam. Kdyz vidim, ze vnima, tak na nej hodne jednoduse mluvim, kdyz ne, tak nedelam nic/nabizim naruc. Mam pocit, ze si tim tak nejak musi projit, ze si ten zmatek musi odzit. A mam pocit, ze to uklidneni neprichazi az zas tak pozdeji, nez kdyz jsem tu pozornost prevadela.

SAAYURI: Napsala jsem ti dneska nekolikrat, ze diteti v mlaceni ostatnich fyzicky zabranim. Uz nevim, jak lip to napsat.
Akorat se tu cyklis.

SAAYURI: Ono je to trochu o empatii. Znám kluka, kterému je 5. Občas trpí na záchvaty vzteku a mlátí lidi. Jo, dalo by se říct nevychovanej. Ale stačí znát trochu jeho minulost, aby člověk trochu nahlédl, čím si kluk musel projít, a pochopí. To možná není případ batolat, ale i tak. Jsou to prostě prckové, co se nějak vypořádávaj s tímhle světem, a my jim s tím můžem třeba pomoct. U batolat (a 2,5 roční dítě je stále batole, že) je to obvyklé, že neznají ještě moc míru toho, co je ok, a co už ne. Stejně tak stud se může projevovat smíchem, nebo tím že se dítě schovává apod., často prostě ještě nemá dost morální kapacity na to, aby se chytlo za čumák a přišlo s omluvou. Jen prostě, asi bych ty děti tak rychle nesoudila, ono to vypadá jako vážná věc, tyhle batolecí spory a jejich mnohdy divoké chování, ale zpětně mi to už přijde spíš vtipné. Brát to víc s nadhledem, empatií a pochopením, že nikdo se zlým nerodí (čti chce být součástí společnosti a učí se jak na to), jen se stávají třeba nepříjemné situace, a z těch se lépe vyjde tak, že se snažíme druhé pochopit spíše než je označit za "nevychované" a tím je v podstatě tak trochu vyštípávat ze své společnosti. Spory a konflikty jsou příležitostí k růstu :-)