Dost tragický sen se spoustou mrtvých. Usoudila jsem, že se mi to nelíbí, napůl jsem se probudila, otočila na druhý bok, aby se mozkové buňky přesypaly do nové polohy, a místo bitevního pole se objevil růžový jednorožec. Ani tento demonstrativně pojatý extrém mi nepřišel uspokojivý, tak jsem si lehla na záda. Následoval pohodový a civilizovaný sen o strastích elektrikářského řemesla. Takhle se na ně musí!

Dnes jsem kouril vodni dymku s lachtanem, docela ho to bavilo...

zase jsem šel zaplatit DeSadovi nájem

Podobný typ militantního fantasy/sci-fi jako třeba Full Metal Alchemist. Několik rovin děje, byl tam převrat století, kdy něco jako reklamní speaker na stadionu plném lidí měl hrát "zlýho" z filmu (asi jako když představitel Lokiho si hraje na Lokiho jako promo uprostřed nějakýho conu), a schylovalo se k velikýmu překvapení pro diváky - no a to veliký překvapení ale neměla bejt reklama, jak si všichni mysleli, to byla právě ta geniální zástěra, on plánoval fakt převzetí světa zakomponovaný do tý jeho hry na zlej charakter z filmu. Sen končil, když nastupovali vojáci zezhora a lidi si pořád mysleli, že to je součást tý hry na jeho charakter. Ještě se mi do něj podařilo jednou vrátit a chvíli něco řešit s mercenaries, kteří měli být hrdinové "ti hodní" v jeho opozici. Ale už si toho moc nepamatuji.

Byl jsem odhalen pri silnicni kontrole za pomoci policejniho psa z pozivani opiatu, jakoze zastekani byl pozitivni vysledek...vzali mi papiry a ja pak nemohl jet do Orlickejch hor...

Hledal jsem něco jako svatý grál, nějaký magický předmět, který měl všechno vyřešit a zachránit.
Sám jsem se probil přes tři stráže na vrcholcích kopců a moje armáda porazila zbylé čtyři, takže jsem mohl i se svou družinou vstoupit na dvůr elfího krále, který grál měl. Měl jsem dokonce i pakt s entitou, která mi měla umožnit grál zvednout a odnést. Stačilo jen porazit b souboji šampiona dvora.
Začal turnaj a já jsem se skutečně přes několik oponentů (včetně jednoho člena mojí družiny, který chtěl grál taky získat) dostal až k šampionovi. Toho porazil, a už to vypadalo, že grál skutečně získám, než mi z posledních sil před smrtí podrazil nohy a já spadnul do jakéhosi soukolí, které mi za hurónského smíchu celého dvora hrozilo rozmačkat hlavu. Zkoušel jsem se z toho všemožně dostat, až jsem se musel obrátit na onu entitu a směnit pakt, který jsem nutně potřeboval k získání grálu, za záchranu mého života.
Probral jsem se ve svém rodném domě u své matky a sourozenců a vůbec nic jsem si nepamatoval, a oni se hrozně divili, kde jsem byl tolik let.
A mohl jsem s hledáním grálu začít od začátku.

poslední dobou stále častěji o kamarádech, které často nepotkávám a většinou spolu někam jedeme nebo zajdeme na pivo a tak. jsou to veselé sny, úplně cítím, jak se ze spánku usmívám.


SPRAVNAK: [ Výklad snů ]

Byla to dost zvláštní škola, a úkol také: nakreslit, co bychom na světě změnili.
Nakreslila jsem obrázek o možnosti zastavit čas ve chvíli, kdy jsou věci dokonalé - daly by se dál používat, a lidé už by se dál fyzicky neměnili, jen by nedocházelo k vývoji, ale ani opotřebení. Přišlo mi to velice efektivní a praktické.
Z nějakého důvodu to paní učitelku zaujalo natolik, že povolala bojové roboty a zabili mě.
To zas bude den!

Na ulici mě zastavil Clint Eastwood, že prý bych se mu hodila do filmu. O nějakou chvíli později jsme si to rozdávali v hotelovém pokoji.

Na to, že by to mohl být můj pradědeček, to nebyl vůbec špatný milenec.

O post-apo partě dobrodruhů, byl jsem mezi nima nováček, odemknul jsem skillem electronics silo atomový rakety a z nějakýho důvodu tam bylo mimo zvláštní hranaté mutace pershingu i spousta jídla a předmětů denní spotřeby vychystaných ve velkých sloupcích krabic.

Později jsem byl venku a měl už jenom půl zásobníku nábojů do samopalu. Měna toho světa byla, podobně jako v Metro 2033, náboje. Tj. jsem byl jak skoro bez střeliva, tak bez peněz.

Začalo to tím, že jsme s kamarády na nějakém kopci, najednou nad námi prolétla helikoptéra, která měla opodál přistávat. Běželi jsme se podívat a z hrany kopce jsme úplně zřetelně viděli nějakou plavební komoru. Helikoptéra se pokusila o přistání poblíž té komory, ale zamotala se do drátů vysokého napětí a po chvíli zápasení havarovala. Hlavní část, kde se nachází pilot spadla do vody. Najednou se na místě objevily nějaké prosklené buňky(vypadající přibližně jako kabina nějakého moderního kombajnu nebo bagru) na hydraulických ramenech a ty zajížděly do vody a pátraly po pilotovi.
//střih
Jsem v nějaké dřevěné budově na okraji srázu, kde je dole řeka a z budovy vede lanový most na druhou stranu. Je tam nějaká matka s dítětem a najednou vstoupí na ten most, který je pro dítě evidentně nebezpečný- velké mezery mezi prkny, matka tam donutí dítě vstoupit jde za ním a most se najednou začne nějak hroutit. Chytnu se lana, které tam někde visí a pomáhám matce zpět, ale dítě se nějak brání a je jakoby fascinované hloubkou propasti pod sebou.
//střih
plavu v řece, jen tak asi ve vodácké vestě na zádech, nechávám se jen unášet. Řeka je čistá a okolo postávají skupinky lidí, které se baví pijí pivo atd., vím že jsem ve snu měl na to jejich pivo chuť :)
Najednou vystupuji z řeky ale bohužel v místech, kde je na břehu školka. Cítím se tam nepatřičně, ale naštěstí se dá pohodlně vyjít přes branku a dostávám se do parku... KONEC :)

Na tomhle snu bylo zajímavé, že jsem si ho pamatoval úplně zřetelně.
Hodně se mi ve snech opakuje téma nějaké vody, toku, plavání, tak jak to bylo v tomhle.
Zajímalo by mě co na to snář, kdyby někdo měl nějaký koment, uvítám.

našel jsem dědovy housle a kupodivu jsem na ně uměl i hrát. jakmile jsem ale začal hrát, vycházela z nich melodie, kterou jsem hrát nechtěl a najednou se setmělo.

Potkal jsem jednu velmi přitažlivou spolužačku. Rozhodli jsme se projít přes Stromovku, která vypadala jako jakýsi fantasy park. Celá záležitost vypadala slibně a zdálo se, že mi bude po vůli. Pak jsem se probudil. Chvíli jsem z toho byl rozmrzelý, ale měla za mnou přijít jiná kamarádka a měli jsme spolu řešit jakýsi LARP. Seděli jsme spolu v zahradě a vzdálenost mezi námi se neustále zkracovala, až jsme seděli v poměrně inkriminující poloze. Nakonec z toho ale nic nebylo, protože odešla hrát ten LARP.
Už dlouho jsem se kvůli snu necítil tolik jako coura.

Ještě se mi tedy zdálo o jedné kamarádce, ale od té jsem akorát dostal vynadáno, že se mi nelíbí Glocky.

Byl jsem na zámku Miramare, co ho má babička na obrazu v obýváku. Na moři kousek od břehu bylo několik plavoucích plošin, kde měl mít nějaký významný politik proslov. Jenže ještě než skončil zahajovací program, jakýsi novinář, začínající politik nebo snad obojí ztratil rovnováhu, přepadl přes zábradlí a než jsem ho stihnul zachytit, klesl ke dnu jako cihla. Dobrých čtyřicet metrů. Zkoušel jsem pro něj doplavat, ale byl moc hluboko. Pak se ho konečně podařilo vylovit, ale když jsme ho tahali na plošinu, vysmekl se nám a zase klesnul ke dnu. Napodruhé se nám ho podařilo dostat do bezpečí. Hrozně kašlal a zvracel hrozně moc vody, tak jsme sehnali doktora. Ten ale prohlásil, že ten muž má v plicích moc slané vody a už pro něj nemůže nic udělat. Tak jsem na něj začal řvát, že je přeci lékař a musí mu nějak pomoct, ale on jen pokrčil rameny a s tím, že nehodlá ztrácet čas s pacientem , který je už stejně prakticky mrtvý, si šel zapálit. Tak jsem toho napůl utopeného muže dotáhl do zámku, ale jestli přežil, to už se nepamatuji.

Byli jsme na nějaké cestě se spolužáky ze střední. Zastavovali jsme se v obchodě s elektronikou, kde jsem si chtěl dobít holící strojek. Jenže nabíječka byla moc silná a tak mi baterka začala hořet.
Po cestě ven mě zastihl nějaký prodavač. Prý mi dělal nějaké testy a zjistil, že do čtyřiceti budu skoro slepý. Tak jsem pokrčil rameny. Mohlo být hůř.
Dostali jsme se za město do nějakých kopců, a pár lidí toho prodavače, který šel pořád s námi, začalo šikanovat. Najednou jsme uslyšeli střelbu z kalašnikovů a mně došlo, že jsme v Bosně a že to nejspíš bude nějaká z místních milic, co tu zůstaly po válce. Tak jsem si řekl, že jsem ty spolužáky stejně nikdy neměl moc rád, plácnul sebou do bahna a skoulel se dolů s kopce.
Nakonec s jazykem na vestě doběhl zpátky do města, ozbrojenci v patách. Využil jsem toho, že šli povraždit několik rodin k nim domů, a doběhl jsem na policii. Jenže tam mi nikdo nevěřil, že jim po horách pobíhá banda ozbrojených psychopatů, protože jsem nebyl žena.

Byl jsem v nějakém nákupním centru..ale obrovském..nechtěli nás pustit ven, nějaký starý pán jako že ochranka na mě zle koukal..všichni šli ven, ale já šel do nějakého obchodu, kde vylez týpek, co vypadal jako jeden známej a já na něj, že mě nechtějí pustit ven, kvůli tričku co mám na sobě..tak si sundam mikinu a pod tím tričko s batmanem a najednou ten týpek vypadal jako jeden můj dávný kamarád a na sobě to samé tričko batmana..tak jsme se začali nejvíc řehtat a on, že mě vyvede ven..a pak jsem se probudil..

Měla jsem podezření, že můj brácha je sériovej vrah. Prohrabovala jsem se jeho věcma, který měl schovaný ve skříni a našla pytlík s lidskejma zubama.

měla jsem jet do Norska s jedním klukem, se kterým jsem kdysi dávno prožila krátký románek
absolutně jsem nestíhala zabalit a včas vyrazit na letiště a byla jsem z toho hrozně vypsychovaná, pořád mi někdo říkal další věci, které musím ještě před odletem stihnout

ráno totální wtf - proč Norsko, proč tenhle kluk, proč to psycho kolem času?