Dnes to teda bylo fakt výživný....
Byla jsem v lese s dcerou a mužem. Najedou se objevilo divoké prase, začalo nás honit. Muž s dcerou vylezli na strom, já na druhej. Muž koukal do blba a dcera mu spadla na zem, rozbila si hlavu. Tak se sebral a utíkal pro pomoc. Já jsem se nás snažila chránit, ale nebylo nakonec třeba, objevil se tam nějaký pokoj, byl toho prasete, který šlo umývat nádobí a pozvalo nás dál :D
Pak se mi zdálo, že jsem byla na nějakým parkovišti, kde byl sraz veteránů, aut. A potkala jsem tam známýho, kterej měl sbírku nazi uniforem a k tomu měl klobouky. A v těch kloboučkách měl v podšívce KPZku a bavlnky na vyšívání.
No a třetí dost nepříjemnej sen, že jsem šla plná modřin k doktorovi, zjistili mi nějakou agresivní leukémii a měsíc života před sebou. Měla jsem strach o dceru, a fakt se mi nechtělo umřít.
Chocholouška pls!

Povídal jsem si s jednou kamarádkou, a vypadlo z ní, že přes nějakého bratrance zná Klause. Profesora Václava Klause, našeho bývalého presidenta.
Později jsem byl na oslavě nějakého státního svátku potkal Livii Klausovou. Ta za mnou přiběhla s tím, že jsem určitě ten chlapec, o kterém jí to děvče vyprávělo, a že mě seznámí se svým manželem. Doprovodil jsem tedy Klause s manželkou a vnoučaty k autům, a celou dobu jsem usilovně myslel na to, že nesmím prokecnout, že jsem sluníčkář.
Pak mě odvezli k nim domů a přesvědčili, abych zůstal na večeři - mají svíčkovou, a vnoučata to vždycky strašně zhltnou, já ji alespoň ocením. Chtěl jsem si umýt ruce, ale z dávkovače na mě místo mýdla vyjel kečup, tak jsem se omluvil a šel hledat koupelnu. Po cestě jsem ve vedlejší místnosti narazil na nějaké lidi, jak hrají Artemis, tak jsem se k nim přidal a na večeři jsem zapomněl.
Když začalo být pozdě, rozloučil jsem jsem se s Klausovými a vydal se domů. Po cestě jsem narazil na jeden bar, který byl propojen s večerkou. Tu potřebovali zbavit alkoholu, a tak vyhlásili akci, že jakýkoliv alkohol, který člověk ve večerce najde, může zadarmo vypít. Jenže když jsem tam přišel, všechno už bylo vypité, a tak jsem měl vztek na Klausovy, že mě tam drželi tak dlouho. Chvíli jsem jen tak kecal v baru, pak už začínalo svítat, tak jsem se vydal hledat auto, které jsem nechal o pár bloků dál.

Někde jsem sehnal samonabíjecí pušku, a tak jsem se s jednou kamarádkou vydal bojovat na Ukrajinu.
Udělali jsme si kryt v rozbořeném domě a drželi jsme křižovatku. Později jsme zjistili, že o pár domů dál v ulici se zakopalo několik našich známých. Nějaký čas jsme tam nějak tak bivakovali, než přišel útok. Chvíli jsme se snažili střílet směrem, ze kterého přicházel nepřítel, ale pak jsem zpanikařil sebral kamarádku a začali jsme utíkat do lesa a dál. Nakonec jsme doběhli do nějaké jeskyně, kde jsme potkali chlápka v modré helmě, tak jsme odhodil pušku a vzdal se. Voják OSN mě odvedl na jejich velitelství, kde nás na nějakou dobu zadrželi. Pak mi dali nabídku, že mi dají nějakou drogu a budu znásilňovat zajatce jako formu mučení, aby se zjistilo, kdo je voják a kdo ne. Odmítl jsem, ale o tu nabídku se popral jeden známý s nějakým slizkým dědkem.

Nějak jsem se dostal domů a vyrazil na chatu, kde jsme s rodinou chtěli jít do divadla. Představení mělo ale velké zpoždění, a tak jsem šel navštívit jednoho souseda. Museli jsme jít hodně potichu, aby nás nezjistili a nezačali bombardovat. Došli jsme k sousedovi - z nějakého důvodu jsem na sobě měl poutnické hadry a v ruce hůl - a potkla tam svého kamaráda z dětství, které se později zabil na motorce, a vypadal tak, jak jsem si ho pamatoval, když nám bylo osm. Pak jsem si povídal s jeho otcem, pochválil jsme mu výhled z terasy - i když jsme byli ve středních Čechách, měl krásný pohled na hory a kopce - a pak jsme se hrozně dlouho fotili.

Chtěli jsme s přítelkyní jít na Svatojakubskou pouť. Koupili jsme si uloveného jelena, abychom měli co jíst, a vydali se na letiště. Má drahá cestou sjela dvě čáry kokainu, který si koupila od kolegy Araba, a najednou vedle nás zastavil neoznačený autobus, z něj vyskákali chlapi a odvlekli ji dovnitř. Následovala honička v autech, a když jsem je nakonec dohnal, zjistil jsem, že to jsou policajti v utajení, co si zapomněli zapnout maják.
Dojel jsem tedy na letiště, odletěl do Španělska a došel do hor asi 200 km od Santiaga, které shodou okolností vypadaly jako okolí Machu Picchu. Tam jsem v jedné chatě narazil na staré známé z minulé cesty, natruc jsem snědl celého jelena a asi týden jsme pili. Pak jsem dostal SMS od přítelkyně, že ji policajti nechali jít výměnou za to, že jim řekne všechno o svém dealerovi, sešli jsme se a konečně se vydali na cestu.

Obri aquapark, kde jsem byla s prateli... Dlouhatanske skluzavky, vzrostle stromy, morska voda a zelvy a delfinu a rybicky a rejnoci.... Tolik mozmosti co delat... Objimani s delfiny a vubec cela fauna byla pratelska a komunikativni... Male bazenky s barevnymi krystaly s hudbou pro relax, lehatka v zakoutich na odpocivani... Svetlo i pritmi, smich i ticho... Holky na skluzavkach s neuveritelnymi obrovskymi nafukovacimi prevleky... Holky s neskutecne dlouhyma vlasama...
Pocit naproste nadhery, byla jsem unesena jak je to vsechno nove zajimave a krasne...

Zabíjení gryfinnů a zombie krys nožem. Královna vetřelců a lítání za ní (bez pomůcek) oblohou a snaha sestřelit i ji. Na konci vyčítání bratrovi, že chce abych odstranil z vany šneky, když jsem blízké právě sám zachránil od příšer a posléze havarování kosmického modulu do našeho baráku a bytu a hemžení Nasa a vojáků pod vchodem se vší tou X Files tajemností, modrým povlakem "z vesmíru" na věcech a pomalým hýbáním lidí v hazmat suits.

Mám dost.

Na jeden seminář jsme měli mladou doktorku, která nám to dávala dost sežrat. Napůl z hecu jsem ji pozval na ples, protože jsem zrovna neměl s kým jít, ale ukázala se být fajn, tak jsme spolu nějaký čas chodili, jak moc to jen za zády jejího žárlivého přítele šlo.
Nakonec mi ale dala kopačky, protože její přítel měl lepší obvod stehen (jestli větší, nebo menší jsem se už nedozvěděl).

Ve druhém snu jsem byl členem britských commandos za druhé světové války. Zaútočili jsme na německou základnu, ale po prvním úspěchu jsme narazili na velkou přesilu. Po tom, co mi pozabíjeli většinu kamarádů jsem začal utíkat a Němci za mnou.
Nakonec jsem dorazil k hranici, kde nějaká korporace vpouštěla za poplatek (na který jsem neměl) návštěvníky do skanzenu mimozemské civilizace. Štěstí bylo, že na vstup neměli ani moji pronásledovatelé, takže jsme tam tak trapně postávali, koukali na sebe a pokoušeli se vyšmelit části naší výstroje za kredity.

Dělal jsem zdravotníka na nějakém táboře, a jednou v noci za mnou přišla nějaká ženská, že bude rodit. Zeptal jsem se, jak často má kontrakce, posadil ji do křesla a doběla rozpálený šel hledat skutečného lékaře, nebo alespoň hlavního vedoucího, abych ho mohl seřvat za to, že mě nutí dělat věci, na které nejsem kvalifikovaný.
Nenašel jsem ani jednoho, ale když jsem se vrátil, dítě bylo na světě, tak jsem akorát odstřihl pupeční šňůru a bylo.

Že jsem Dayanara.

Zdálo se mi asi ještě zilion snů dneska a všechny si aspoň trochu nebo i dost pamatuju. Dneska byl divný den. Máte to taky někdo tak? Možná něco "ve vzduchu"?

Skákalo se, přes velikou zeď a na druhé straně do veliké hloubky. Co si pamatuju bylo, že "arabský způsob" (hra byla z náboženských důvodů velmi oblíbená mezi araby) byl, že skok se provedl tak, že v momentě samotného přeskoku nejvyššího bodu zdi, kdy se navíc hrozně zpomaloval čas, se jeden musel téměř dotknout, ale přitom vůbec nedotknout vrchu zdi. Čím blíž, tím víc se zpomalil čas a skok byl zábavnější / lepší / hustější. Dotek se zdí ale skok anuloval a člověk zůstal pak už nahoře a musel to zkusit znovu.

Zeď měla asi 50 - 100 metrů, nahoře byl ochoz a prohlubenina pro ty, kteří chtěli víc hardcore skok a pádem se nešlo zabít. Byl sice rychlý skoro jako normální pád, ale teleportační tj. gravitace při dopadu neexistovala a "nezabíjela".

Nejvíc tam bylo arabů vždycky. Vlastně jo, oni měli svoji zeď, trochu jinou než ostatní a byli v tom skákání nejlepší sportovci. A evropani neuměli moc často jejich typ skoku - my samozřejmě s kamarádem jo :D :D A byli normálně přátelští a normálně divní jako i ve světě probouzení se jsou.

Byl kolem toho i nějaký děj, kdy jsme tam chodili, platili si vstupné, a taky šli prozkoumávat vedlejší budovu, kam nikdo nechodil a byla divná. Ale to už si nepamatuju.

Čekal jsem na fakultě na schůzku našeho studentského spolku, když se mi ozvalo pár kamarádů, jestli bych se nechtěl připojit k jejich start-upu. Když jsem se s nimi sešel, vypadlo z nich, že chtějí dělat profeisonální trička na míru tenistům, a už si zamluvili místo ve zdější komunitní dílně, kde jsou šicí stroje.
Když jsme dorazili na místo, vyšlo najevo, že nikdo z nich netuší, jak se dělá střih. Nakonec jsme se rozhodli udělat střih z trička, které jsem měl shodou okolností s sebou.
Vyrazil jsem k pokladnám, kde jsem koupil krejčovský metr (za pokladnou seděla slečna, která na sobě kromě rozepnuté klokanky neměla vůbec nic a měla pěkný tetování) a když jsem vyšel ven, zjistil jsem, že hlavní vchod je už zavřený (bylo po deváté hodině večer) a musel jsem se dovnitř vplížit zadem. Problém byl v tom, že zadní vchod byl dobře střežený mřížemi, trni, pastmi, nacistickými zombiemi a Václavem Klausem.
Po dlouhé a namáhavé cestě se mi podařilo VK přemoci paradoxem "Když nemáš rád neziskovky, tak proč pracuješ v neziskovce" a vrátit se ke kamarádům, abychom mohli vydělat náš první milion, i když o šití nikdo z nás neví vůbec nic.

A taky se mi zdálo, že jsem dostal podmínečný ban v diskuzi Zjištění. Úplně nevím, jak to souvisí.

V noci na dnešek se mi zdálo, že jsme s přítelkyní a ještě nějakými neznámými lidmi jeli mikrobusem po silnici v neidentifikovatelné exotické zemi. Silnice byla jen pruh země mezi dvěma mělkými moři a z vody po obou stranách vyrůstaly, podobně jako rákosí - v takových chumlech, obří pórky velikosti menších stromů. Přítelkyně mi říkala, že chce zastavit a jít se k nim podívat, já říkal, že je to nesmysl, že nevíme, co mezi tím žije. Podívala se na mě, protočila oči v sloup a sdělila mi, že v zemi, kde jsme, jsou tyhle pórky posvátný a lidi je pravidelně čistí, takže všechnu havěť vyplaší - OMG, základní vědomost...

Zavolala si mě kamarádka, že má důkazy o tom, že pan profesor R. má silné vazby na Babiše. Rozhodli jsme se to zveřejnit tak, že jsme to napsali na papír a ten připíchli na plyšáka. Přišel R. a talčil na nás, abychom to sundali.
Druhý den mi přišlo oznámení ze školy, že se bude konat třetí kolo přijímacích zkoušek a každý, kdo neprojde pohovorem u komise, bude muset odejít. Přišel jsem ke komisi, a i když tam byla jedna slečna, která na mě byla milá, co chvíli na mě vyjela, že vůbec nesmím říkat, že něco nevím nebo si nejsem jistý.
Pan děkan se na poslední chvíli rozhodl vyměnit komisi a se škodolibým úsměvem přivedl R. Chvíli mě dusili a pak mě poslali do spodních pater, že mi dají vědět, jak se rozhodli.
Tam ke mně přišel R. (nápadně podobný Snapeovi) a ještě jeden student a začali mě mlátit. Nemohl jsem si vzpomenout na jiné kouzlo, než Expecto Patronum, které mi bylo k ničemu, a tak jsem dostal na budku.

/z nějakého důvodu se mi skoro pokaždé, když spím přes den, zdají noční můry/

Do prezidentských voleb se přidal nový kandidát, a aby dohnal náskok, začal používat animalismus, voodoo a na strom u svého domu si rozvěsil lidské oběti. Policie začala jeho dům obléhat pomocí katapultů a mnichů. Prezidentský kandidát nasadil vlastní mnichy, kteři ty policejní začali konvertovat. Po půl hodině šéf zásahu frustrovaně prohlásil: "Ten šmejd nám už sebral čtyři mnichy! Pošlete tam těžkou pěchotu!"
Volební boj je peklo.