• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    VIDLICKAO čem se vám naposledy zdálo?
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    +5
    Zdálo se mi, že spolu s několika kamarády jedeme nočním vlakem do Bratislavy.
    Vlak zevnitř vypadal trochu jako penzion, a jak se ukázalo, průvodčím/správcem je tam Ovčáček. Ten byl extrémně nedůtklivýa hrozně nelibě nesl, když někdo požádal někoho jiného, aby si přesedl, třeba aby mohla skupina sedět pohromadě.
    Podařilo se nám ukrást jeho záznamy a ukázalo se, že si na každého pasažéra vede rozsáhlou složku, ve kterém se na něj snaží naházet co nejvíce vesměs fiktivní špíny. Taky se všem snažil podstrčit smlouvu, která by po nich vyžadovala, aby pět let za minimální mzdu pracovali ve vlaku, pokud to Ovčáček uzná za vhodné.
    Změnili jsme část záznamů, abychom v nich naopak vypadali hrozně dobře, a když se nám povedlo Ovčáčka nevyhnutelně něčím naštvat, hrozně se divil, že se o nás v jeho záznamech píší hezké věci. Ještě jsme se ho zeptali, jestli má zapotřebí dělat po nocích průvodčího. Na to nám řekl, že se bojí, že Zeman brzo umře a on přijde o práci, a protože ho hrozně baví být na lidi zmrd, tady na ideální příležitost.
    VACA
    VACA --- ---
    VACA: Heh, a ted koukam do posty ze mi dnes psal kamarad, ze na epic store je zdarma hra “surviving mars”.. :D
    VACA
    VACA --- ---
    1 odpověď

    Zdalo se mi, ze jsme na exkurzi plovouci odpalovaci plosiny pro starship z dilny elona muska. Jedne ze sta, nebo snad dokonce stovek..
    Ne pristavaci, ale odpalovaci. Byla to vskutlu obrovska struktura s vysokou konstrukci, nebot i starship na boosteru je (bude) obrovsky.
    V jedne z prvnich mistnosti kterou jsme prochazeli bylo plno agregatu. Byly to velikanske motory na naftu nebo spis surovou ropu, natrene tmave hnedou az skoro cernou bsrvou. Ty mensi z nich byly velke jako dodavkovy automobil a mely 14valcu do v. To vim protoze jsem se na to ptal. Ostatni byly jsete o dost vetsi, nektere pistove, jine snad turbinove. Celkem jich tam bylo do triceti, v uzavrenem kovovem prostoru. To mi vnuklo otazku jake tam asi panuji podminky kdyz je to nastartovane. Pry nelidske, kdyz je plosina v provozu, tak je tam emormni hluk, vysoka teplota, a nedostatek kysliku. Ale nicemu to nevadi, cela ta vec je vysoce automatizovana, autonomni, a prakticky nevyzaduje zadnou lidskou posadku.
    V dalsi mistnostni bylo xy blize nespecifikovanych stroju stejne barevnosti, a mnoho potrubi. Taky tam byly palety s kartonovejma krabicema ve kterych bylo cosi, z ceho se dela palivo. Nevedel jsem jestli primo pro star ship. Byla to radioaktivni smes fazoli a blize nespecifikovaneho mleteho masa. Vypadalo to jako lunchmeat smichanej s fazolema, a bylo to v konzervach jako lunchmeat, jen to na sobe melo vyrazne zlute znacky radioaktivity. Jedna z konzerv byla otevrena, a jednoho clena exkurze nenapadlo nic lepsiho nez ze to ochutna. Chutna to pry jako syrove maso. Reagoval jsem na to: “ty jsi se zblaznil, to cejtis akorat svoje vnitrosti ze ted chutnaj jako syrove maso, okamzite to bez nekomu rict!”. On: “ne, to by byl prusvih” Ja: “prusvih bude akorat to az te to zabije, vzdyt je to radioaktivni palivo! Okamzite to bez nekomu rict!” Pak ho nekam odvezli a uz jsem ho nevidel.
    Exurze byla prerusena a my jsme postavali na venkovnim ochozu, okolo bylo more.
    Dal jsem se do reci s nejakou slecnou, ktera byla ohrome nadsena z toho jak je pro lidstvo dulezite ze poleti lide na mars. Pry “aspon tady po nas neco zbude, lidstvo bude zachovano” chvili jsem s ni polemizoval, ze mi prijde dulezitejsi zachovat lidstvo tady na zemi, a ne si jen tak odletet nekam na mars a zbytek nechat napospas osudu.
    V hlave se mi pritom vynorila konspiracni teorie, ze ty stovky starshipu jsou tu od toho, aby vyvolena elita odletela ze zeme na chvili nekam prezivat, zatimco zemi pohlti a vetsinu lidi vyhladi umele vyvolane prirodni katastrofy. Aby se potom mohli vratit a znovu zacit s “cistym” stitem a efektivni nadvladou nad zbytkem lidstva za pomoci technologie a dronu.
    To jsem te slecne ale nerikal.
    Ani nevim jak to cely dopadlo protoze to byl moment kdy jsem se vzbudil.

    - - -

    Nutno dodat ze to jinak neodrazi moje nazory nebo domenky, mozek si proste ve spanku obcas tvori zvlastni pribehy. :D
    ALEA
    ALEA --- ---
    mě se zdálo, že kamarádka z dětství měla dítě, o chvilku později už dvě (snová realita. nejdřív jedno cca 4 roky a pak najednou dvě, 7 a 3 roky nebo tak nějak). to starší najednou stálo přede mnou. mělo prázdný pohled do dáli, jako stroj, který ještě nezapojili, ale jinak mělo krásné tmavé oči (všichni v rodině té kamarádky mají zvláštní tmavé oči) a celkově jako ta kamarádka, jen tmavší vlasy.
    a pak mi ukázala otce a svého manžela a to byl ten nejošklivější a nejšpinavější Vietnamec, jakého jsem kdy viděla. vypadal jako velmi zanedbaný popelář. a já nevěděla, co říct... nevěděla jsem, jak začít rozhovor a jak zjistit, co je na něm, že ona, opravdu krásná a chytrá holka, si vybrala někoho takového... a současně jsem měla strach, že si jakýkoli dotaz vyloží špatně, protože už tak to musí mít fakt těžký v oblasti, odkud obě pocházíme... je to maloměsto a kdo se liší, ten má problém...
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    +1
    Zdálo se mi, že bojuju s nějakými démony-mutanty a střílím po nich brokovnicí. V jeden moment jich už na mě bylo moc, a tak jsem začal utíkat - ukázalo se, že se to celé odehrává na nějaké vojenské základně u malého městečka v USA.

    Když jsem vběhl mezi domy, povedlo se mi démony, kteří mě pronásledovali, na chvíli setřást. Místní se začali svolávat do zbraně, aby se démonům-mutantům bránili, a jejich domobrana měla z nějakého důvodu červené uniformy střihem z Války o nezávislost. Využil jsem nastálého chaosu, abych se na chvíli schoval a rozmyslel si, co udělám dál, ale pak jsem zjistil, že po mně jde skupina důstojníků z onoho městečka, kteří ty mutanty chtěli zkoumat nebo nějak využít a já jsem jim pokazil plány.

    Bohužel už si nepamatuju, jak to dopadlo, což mě fakt mrzí.
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    +7
    Zdálo se mi, že se v Praze do vody na koupalištích dostala nějaká bakterie, která způsobila, že lidi začali usychat, a čím víc pili, tím to bylo horší. Šli jsme se projít na koupaliště, a cestou jsme nejdřív viděli náklaďák plný vysušených těl - tehdy jsme ještě nevěděli o epidemii, takže jsme předpokládali, že někde objevili nějaký starý masový hrob. Pak jsme potkali bagr, jak další těla nakládá na náklaďák, a nakonec ještě stále živé nemocné - kterým schlo a odpadávalo maso, takže vypadaly jako mumie, včetně dětí, které nás prosily o vodu - kterou jsme jim ale nemohli dát, protože by to zhrošilo příznaky.
    Ale pak jsem v nějakém starožitnictví našel moc hezký vyřezávaný stolek za pakatel, takže to vlastně dopadlo dobře.

    (Ano, už mi z té mikrobiologie hrabe)
    NYX
    NYX --- ---
    +1
    Rozkoukal jsem strasne zajimavy film a ted nevim jak dopadne :-) Nastesti jsem uz zvladl zapomenout i o cem byl, tak se tim nemusim trapit :)
    ALEA
    ALEA --- ---
    +1
    Spěchala jsem do školy u mamky v bytě. Sestra seděla u snídaně, mamka se objevovala na různých místech a něco uklízela nebo jen procházela okolo.
    Před odchodem jsem se ještě vrátila pro učivo na občanku (měla jsem batoh, v něm vůbec nic a nijak mě to nepřekvapilo), přihodila pastelky a diář s nějakými texty ve finštině.
    pak jsem zašla ještě do svého pokoje a na posteli se válela moje kočka. začala jsem ji hladit a došlo mi, že vedle ní leží ještě jedna (měla jsem radost, před rokem nám utekla její identická sestra)... pak ještě jedna...
    když jsem se pořádně rozhlédla, tak na mojí posteli se válelo minimálně pět stejných černých koček s různými obojky a taky tam seděly čtyři děti - cca 4-8 let, kterým ty jednotlivé kočky patřily a moje mamka. Povídali jsme si o kočkách, pravděpodobně žádná kočka nebyla moje zatoulaná Yen, ale jinak fajn.

    (já i sestra už bydlíme jinde, v jiném městě, do školy už dávno nechodím a moje kočka - ani žádná jiná - na mou postel nesmí a nikdy nesměla. A u mamky třeba taky nikdy žádná kočka nebyla.)
    ALEA
    ALEA --- ---
    +1
    Celý sen měl takový zvláštní jakoby částečně prvorepublikový nádech, včetně oblečení a barev. Já byla chvílemi divák a chvílemi bohatý týpek, majitel řetězce něčeho, co asi měla být dobová varianta KFC. Všichni se na něj/mě dívali jako na strýčka Skrblíka... mimo manželky ho/mě všichni nesnášeli. a mě to bylo jedno, věděl jsem, že dělám to, co musím a lidi prostě závidí.

    V obrovském domě se sešla vybraná společnost. Scházeli jsme se v různých pokojích a probírali různé záležitosti. Já se necítil úplně dobře a šel si lehnout. Měla jsem divné sny - jela jsem s reálným tátou do autoopravny ve velmi špatné čtvrti.... probírala jsem z bandou kempařů plány do scionů... - a pak jsem jako divák komentovala, proč ta postava (já) leží v posteli v šatech a nějaký hlas jakoby vypravěče komentoval, že uvidím. že kdyby si nelehl v šatech, tak by se už obléct nestihl...
    Přiběhl doktor, mladá manželka mojí postavy seděla na posteli a plakala. Vypravěč se mi zasmál do ucha a prohodil, že ona vlastně nemá problém, ale měli by si všímat spíš jeho...
    Doktor poznal, že žena je v pořádku a přišel to říct mně. Já přikývl a potichu dodal "skvělé... ale já se necítím úplně dobře..."
    doktor si mě poslechl a zbledl. prý mi selhává plíce, srdce bije nepravidelně a další věci, kterými mě nechce stresovat. vzal gumové hadičky a vyrobil z nich... něco... vím, že jednu mi zapojil do ruky do přesně vedeného řezu jako transfuzi... zbytek mám pak trochu v mlze... nic nebolelo, všechno bylo v pohodě... manželka se na mou žádost ujala rozhodování. byla velmi milá, hodná ale umělá říct svůj názor. chodila za mnou a popisovala, co se děje. v novinách o mé indispozici psali jako o pojišťovacím podvodu jednoho z nejbohatších továrníků, ale žena donutila všechny noviny vytisknout omluvu, kde uvedli věci na pravou míru. a mě bylo lépe, byl jsem v pohodě a postupně jsem se z toho probudil... resp. probudila :-)

    zajímalo by mě, co bylo v té "transfuzi"... předtím byla ta postava soustředěná, klidná ale přesně věděla, co chce. potom... byla v pohodě... resp. cítil takovou až umělou euforii.
    NYX
    NYX --- ---
    +3
    Sli jsme do nejakeho asijskeho smoothie baru a zastavily nas dve starsi spanelky, ze potrebuji prelozit nejaky text. Na mobilu parily nejake old school rpg, plazily se kobkou a vyskocil na ne demon a spustil zed textu. Chvili jsem jim to nejak zkousel prelozit svou lamanou spanelstinou, ale pak mi doslo, ze to je jen sen, tak jsem si rekl kaslu na to a radeji se probudim. A probudil jsem se.
    ALEA
    ALEA --- ---
    +3
    Dnes se mi zdálo, že mám tygra. Byl to skutečně tygr tzn. měl černé a žluto-zlaté pruhy, srst měl neuvěřitelně hebkou (a hladit ji bylo velmi terapeutické). V tygrech se nevyznám, ale ve snu jsem věděla, že to je mladá samice, ještě ne úplně dospělá. Zvláštní byly hlavně její oči - byly hluboké jako sám vesmír, bylo v nich všechno. viděla jsem v nich, že mi rozumí a že tu vždycky bude pro mě...
    na krku měla obojek z měkké kůže. technicky to byl spíš náhrdelník na ozdobu, sebemenší škubnutí by to přetrhlo, ale mezi lidmi jsem ji občas "vedla" s rukou na obojku a lidem okolo tahle iluze stačila.

    sen nebyl akční. někam jsem šla, zařizovala nějaké nákupy v obchodě a tak nějak... tygr (byla to samice, ale byl to tygr... výraz tygřice k ní vůbec nesedí... k ní sedí jen tygr nebo kočka) se držela u mě nebo spala v dohledu, byla hmotná a úžasná. v její přítomnosti jsem cítila, že dokážu cokoli a že ona nedovolí, aby se mi děly špatné věci.
    bylo to zvláštní, dojem ze sna byl velmi uklidňující a pozitivní ale přitom trochu smutný...
    ALEA
    ALEA --- ---
    +1
    Psala jsem si s někým přes net, řešili jsme, jak bych mohla utéct/odejít/odstěhovat se od rodičů. Měla jsem pocit, že mi chce vážně pomoct.
    Pak přišla moje mamka a řekla mi, že musím provést skupinu turistů kolem její školy. Bez přípravy jsem dělala, co šlo, ale jedna ze skupinky mě dost často přerušovala, překřikovala a obecně mi to dost ztěžovala. Pak se mě zeptala, kdy přesně byla ta budova postavená a v jakém slohu a já cítila nával paniky, protože jsem netušila. V panice jsem klopýtala o kus vedle, kde probíhal soud pod širým nebem. Ve středu kruhu stál obžalovaný, celou dobu mlčel, ale všichni věděli, že je to masový vrah a všichni se ho strašně báli. Někdo mě pošoupl až k němu. Já si uvědomila, kdo to je, on si mě nevzrušeně prohlédl, pak se velmi upřímně a lidsky usmál, potřásl mi rukou a řekl "Jsem moc rád, že tě poznávám. A přeju ti hodně štěstí."
    Já a úplně všichni okolo na něj překvapeně zírali, protože to byla první slova, co kdy veřejně řekl. Někdo mě odstrčil zpět ke skupince turistů a já vyděšeně zjistila, že pořád nevím jistě, kdy byla ta škola postavená.

    (když jsem se vzbudila, tak jsem si to zjistila. styl bych odhadla dobře, rok ne...)
    ALEA
    ALEA --- ---
    +1
    Byla jsem na nějaké procházce nebo to možná byly Kempy... detaily nebyly důležité. kolem les a spousta lidí, většina byli kamarádi a známí. moc jsem se nerozhlížela a vlastně se ani neúčastnila konverzace. mou plnou pozornost měly moje boty, pantoflíčky na klínku. pásek byl velmi ozdobný a držel až nepřirozeně, spodek byl asi dřevěný nebo podobně tvrdý a nepohodlný. pásek mi držel na noze jak přilepený, podrážka klouzala po kořenech, šlo se mi špatně, tak tak že jsem nespadla. ale boty nešly sundat. necítila jsem bolest, ale měla jsem slzy v očích a zoufale se rozhlížela, ale to bylo vše, co se dalo dělat. mlčky a s úsměvem jsem šlapala s ostatními. lidi se mě každou chvilku ptali, co se děje, proč mlčím, že mám fakt nevhodné boty a jestli se nechci vrátit/zajít nedaleko do chaty přezout se. proti své vůli jsem se vždycky usmála a řekla, že je to dobré, že se mi ty boty líbí a že to jde v pohodě, není třeba se starat. přitom jsem se se slzami v očích snažila dát najevo pravdu, ale nešlo to. měla jsem kontrolu jen nad očima...
    celé to nebylo děsivé, jen... zoufalství, smutek a bezmoc...
    MEZZANA
    MEZZANA --- ---
    +2
    Bylo teplé léto. Tramvají na rozpadlý statek přijel šéf mého muže, a zatímco dalšímu muži něco vyprávěl, já jsem začala vznášet do vzduchu a odlétat. Do toho přicházely na hroby na statku mladé ženy oděné do nádherných pruhovaných šatů a velkými květinovými věnci na hlavách a uléhaly k hrobům. Míjela jsem vzduchem velký starý strom co na statku rostl, asi ořešák, bojovala jsem s tím, ale šéf mého muže mi pokyvoval, že se můžu uvolnit a opravdu můžu létat. Ten pocit létání ve snu je perfektní.

    Vzpomněla jsem si na nové díly Červeného Trpaslíka, kde Rimmer mluví o tom, jak létání ve snu je asociováno se sexuálním životem v reálu, jelikož se mi pak zdálo o tom, jak spolu dovádíme s mužem. Místo, které důvěrně znám, asi někde v Berlíně, ale nemůžu si vzpomenout!

    A poslední sen, s největším dojmem. Žila jsem v život v nějakém domě, mám pocit, že mě ta rodina přijala za svou, nebyla jsem jejich vlastní. Pohled do domu, možná jiného, a černošskou dvojicí. Jdeme s dětmi v létě po cestě od řeky do kopce do sadu. Nejsou to moje děti, na to jsem ještě moc mladá. Je jich tam tak 8 nebo 10, v různém věku. Máme se tam všichni velmi rádi. Poskakují, radují se ze života. Dorazili jsme do sadu. Něco se stalo. Řekli mi, že mi ukážou něco ve smyslu jiné reality. Začíná mě prolévat smutek. Jdu do nějakého jiného domu, brečím. Děti se jedno po druhém mění na číselné matice složené z dřevěných kostek s čísly podobné těm z Člověče, nezlob se. Musím jít, nechci se obracet zpátky do sadu, ale musím a brečím, je mi smutno, děti se jedno po druhém přeměňují. Dorazím do domu a vidím, jak se jedno, to z těch mladších, přemění před mýma očima. Stálo na pohovce a opíralo se o polici na stěně. Prý na samé jedničky - schválně, ať pochopím. Najednou vidím kolem sebe alternativní realitu. Prostředí je stejné, ale při pohledu do okna domu, podobnému Šumperáku, vidím, že se černošská dvojice vydala v životě trochu jinou cestou. Cítím vděčnost a smutek, že si mě děti nebudou pamatovat, i to, co pro mě udělaly. Nikdo v téhle realitě si to nebude pamatovat, kromě mě.
    RAHUF
    RAHUF --- ---
    +6
    Zdálo se mi, že jsem byl v Itálii v nějakém muzeu, a náhodou jsem tam potkal Trumpa, který měřil asi 150 cm. Dostal jsem za úkol dělat průvodce a dostatečně dlouho ho zabavit, aby nezačal válku s Íránem.
    ALEA
    ALEA --- ---
    ALEA: zničeho nic...
    ALEA
    ALEA --- ---
    1 odpověď+1
    V sobotu se mi zdálo o "larpu", kde všichni "hráči" věděli, že je to jen hra, ale jedno "cépko" si přestalo být jisté... byli jsme nějaký podsvětní gang, všude bylo dost šero a občas se děly divné věci... a "cépko" jsme měli ve sklepě na výslech... A. vymyslel způsob mučení/výslechu, kdy oběť byla přesvědčená, že jsme mu stáhli kousek kůže a přitom fakticky měl ten kousek jen potřený vodou nebo nějakou jinou bezpečnou kapalinou... nikdo mu vlastně neublížil, ale on byl skutečně vystrašený a zmatený. Nikdo jiný to neviděl, ale mě bylo jasné, že v tuhle chvíli už chudák neví, co je pravda a co ne. A byl sám, ve tmě, jeho chování už neodpovídalo hře... V tu chvíli se z místnosti, kde byl, ozval zvuk, možná se osvobodil? Možná se mu něco stalo?
    V tuhle chvíli se s ním nedalo rozumně dohodnout a ostatní to nechtěli řešit. Zvažovala jsem, jestli tam za ním jít, ale moje snové já dostalo zničeho noc panický strach a neovladatelně se rozběhlo pryč z místnosti a od ostatních. Když se mi konečně po nějaké době povedlo zastavit, tak se na mě ze stropu snesl černý přízrak, trochu jako mozkomor z Harryho Pottera jen víc mlžný a neurčitý... a já se probudila.
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    +1
    O lžičkování a jeho efektech na biochemii a neurofyziologii a dále pak (matně) o žití v domě, kde se vyskytovala paranormální aktivita a její zkoumání s detektivní zápletkou a mizením účastníků.
    JONY
    JONY --- ---
    O Villanelle z Killing Eve. Bohužel si už nepamatuji co.
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    +2
    O holce, se kterou jsem si poprvé v životě dal pusu. Znovu jsme spolu kradli na zahradě ovoce, tentokrát už jako dospělí, a ta paní měla pochopení, když jsem jí to řekl, a pozvala nás ještě na čaj. Žádná pusa už v životě nebyla tak sladká a chytrá, jako ta od holky, co chodila s nejoblíbenějším klukem třídy, a líbala se se mnou, protože si mě vylosovala při rozlučce se základní školou a já ji.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam