Dnes v noci tak 5-6 různých snů. Bohužel si z nich pamatuji jen útržky.

Byla jsem ve škole (nepoznala jsem v jaké), ale čas běžel jako ve snu běhává - podivnými skoky. V jednu chvíli přicházel učitel/profesor do třídy a o chvilku později byla celá tabule popsána drobným písmem různými rovnicemi a výpočty, které nedávaly smysl. Já byla zmatená, ale spolužáci okolo stíhali v pohodě. Spolužačka za mnou měla velmi úhledně popsanou asi půlku sešitu. Zvažovala jsem, že si ho pak zkusím půjčit nebo si to od ní vysvětlit...
Pak jsem si všimla jiného spolužáka.
Byl částečně vír nebo vítr.
Dokázal si udržet lidskou podobu jen chvilku, pak se vrátil k víření po třídě/posluchárně. Ve výsledku pak měl podobný problém jako já - nedokázal sledovat výklad. Měl strach, že pokud by přišel o energii, tak už se nikdy nebude moct vrátit ke své pravé? druhé? podobě.
Snažili jsme se spolu přijít na způsob, do čeho by se dala ta energie dočasně převést. Věc by se točila a pak by si to stáhl zpět do sebe. Problém byl, že většina lidských "hraček" na točení (jako třeba fidget spinner) se sice točí hladce, ale postupně zpomalují a zastavují. Snažili jsme se najít něco, kde bude minimální tření nebo něco, co by si na "točítko" předělal magicky, takže by to nemělo tenhle problém... Ale než jsme na to přišli, tak jsem se probudila.

Zdálo se mi o bývalé přítelkyni mého muže.
V reálu jsme se sice nepotkaly, ale ve snu jsme spolu strávily moc příjemný den. Chodily jsme po pláži, povídaly si o spoustě témat.. Výborně jsme si rozuměly. Byla citlivá a krásná. Foukal vítr, měla na sobě modré šaty a moc jí to slušelo.

V reálu to přikládám ke zpracování nějakého osobního tématu. Nicméně doufám, že se má dobře a třeba se někdy opravdu potkáme a třeba to naše setkání bude alespoň zčásti tak příjemné jako to ve snu :)

Mám tedka takovou noční můru, že třeba jdu nakoupit do krámu a za boha mi nejde nic ovázat kolem pusy, pořád to padá a ne a ne to zakrejt. No a do toho se kolem mě začnou rojit samý důchodci ...

Hned teď o nějakém fotbale. Klukovice-sakovice. ( Nejsem fanoušek ale měla to být jedna vesnice,)

O dceři, která se mi nikdy nenarodila. Tak alespoň vím, že mě miluje.

Dostala se ke mně informace, že se všichni příbuzní máme dostavit na "naši chalupu", místo, kde jsem v dětství strávila hodně času s babičkou a sestrou. Prý se konečně objevil jeden ze dvou tajných sejfů, které "naše chalupa" skrývala.
Cesta je dlouhá, ale vzala jsem s sebou pár kamarádů a pocitově to uběhlo velmi rychle. Většina příbuzných už tam byla. Procházeli se, diskutovali a bylo jich mnoho. Dům sám působil spíš jako palác - mnoho pater, různé ložnice, koupelny, veřejné toalety a půda, kam by se vešlo několik průměrných bytů.
Hned na začátku jsem potkala strýce, který sejf našel. Prý toho vevnitř ve výsledku nebylo moc, malá hromádka zlata a šperků s perlami a hromada čerstvého lesního ovoce. Znovu ho zavřel a kdo chce, může ho zkusit najít. V tu chvíli jsem si vzpomněla. Tohle přece znám, tohle mi kdysi ukazovala babička! A znamená to, že i vím, kde je druhý sejf!
Běžela jsem za sestrou, ale ta o ničem takovém prý nikdy neslyšela a nevěřila mi ani slovo. Tak jsem jí ukázala první trezor. Zvenku pod oknem na pánské toalety začíná řada ozdobných výstupkú, když se zatlačí na třetí zprava, odsune se kus zdi a objeví se trezor. Bez zamyšlení jsem zadala i kombinaci a uvnitř jsme našli hromadu ostružin, borůvek a malin. Byly skvělé, čerstvé a sladké.

To ale znamená, že vím i o druhém sejfu...
Sestra mi nevěřila, ale přidalo se ke mě pár kamarádů a příbuzných.
Druhá cesta byla náročnější. Všechno působilo podvědomě ale jako místo, které navštívíte po velmi velmi dlouhé době. Všude rez, pavučiny a tma.

Začínalo to skluzavkou... všimla jsem si, jak je zrezlá, zkřivená a má ostré hrany a raději skupinu odvedla okolo, kudy nás tehdy následovala babička...
Pak temná díra o patro níž.
A "pohádka o slepičce"...
V jamce v zemi stála nehybně mladá slepice, několik velkých zlatých (nebo čokoládových, to nevím) mincí a malý diamant.
Kamarádka S. prohlásila, že je to creepy i pro dospělého a jestli jsem tohle brala jako normální v dětství, tak dává smysl, proč se nikdy neusmívám. Chtěla jsem něco namítnout, ale tím jsem promeškala začátek "pohádky". Slepice se probrala, sezobla diamant a já ostatním řekla, že to je problém. "Bez červeného šátku není možné dojít dál. Musíte slípku uplatit nebo jí vzít, co se má."

Prošla jsem kapsy... zápisník s tužkou, mobil... to na úplatek moc není.
Kamarádka S. se začala měnit, hlavně zuby. Pokud něco neuděláme, bude z ní velký zlý vlk... já i ona jsme skočily po slepici, získaly diamant a.... příjemné to nezbylo, ale já stejně předpokládám, že kouzlem to kuře znovu ožije.

Pak nastala další zkouška... pohádka... vypadalo to jak televizní soutěž. Moderátor oznámil, že bude mít otázku na přítomné muže a druhou na dívky. Já chtěla varovat ostatní, že je to past vedle pasti, že tam bude chyták... ale když jsem chtěla začít vysvětlovat, tak jsem se probudila.

Zdálo se mi, že jsem postupně zjišťoval, že mě někdo pronásleduje. Šel jsem se poradit s jednou známou, kterou jsem už dlouho neviděl, jestli by nevěděla, co s tím. Neporadila mi, ale zjistil jsem, že má dítě, které se mi moc nezdálo zdravotně. Vzal jsem je oba za jednou známou doktorkou, která přišla o práci a od té doby se skrývala, a sešli jsme se u nás na zahradě v bunkru. Dítěti musela zavést gastrickou sondu, odsát otamtud nějaké kameny a zavést umělou výživu.
Mezitím mojí lidé chytli několik lidí podezřelých z toho, že mě sledují. Chvíli jsme je postupně vyslýchali, až jsem zjistil, že mezi nimi jeden kamarád, kterého jsem už dlouho neviděl, a došlo mi, že to byl on. Vzali jsme ho na letiště a naložili do letadla, že ho cestou vyslechneme, ale ještě když jsme rolovali na runway na nás někdo zaútočil a zabil jak našeho podezřelého, tak pilota, a já jsem musel utéct.

Konspirace se ještě dál rozvíjela ale než jsem odhalil, kdo za tím ve stojí, tak jsem se probudil.

Podstatny je rict, ze za poslednich par dni jsem koukal na Man from the high castle, expanse a ricka a mortyho:

Zeme je znicena, cesky narod pluje na lodi vesmirem, najde obyvazelnou planetu, kde nejdriv svede boj a Avengers, potom vyleti na balonech nad zemi, protoze zjisti, ze se blizi potopa. Az potopa zmizi, svede boj s vetrelcema z vesmiru, ktery ohrozujou planetu, ktera je ziva, a kterej prohrava. Vsechny zachrani Tonda Blanik (“Nejdriv lobby, potom hobby”), kterej privede Blanicky rytire.

Vazne doufam, ze to bude mit druhej dil :))

Zdalo se mi, ze me kamos vzal nekam (vnimala jsem to tak, ze to je nekde na konevce), kde nejaky jeho kamosi vybudovali neco na styl takovy extremni lezecky steny (spis na ferovku kolma, az do ostryho uhle zkosena skala, i s jeskynema atd.), ktera mela slouzit extremnim sportum. Bylo to obrovsky, asi jako fotbalovy hriste a nejaky lidi tam uz neco praktikovali. Vypadalo to tak, ze z ty jedny jeskyne se nekdo zritil jakoby zachycenej v nejaky svetly celte ktera mela rukavy, coz bylo jediny, co ho v ty celte drzelo a ta celta byla pridelana k ty jeskyni. Neco jako trochu vyhaluzenej bungee jumping s roblox kombinaci.. Prislo mi to tam fakt skvely a byla jsem rada, ze se kvuli tomu predelala cas ty ulice

Bylo to zmatené. Měl jsem křídla a byl jsem modrý a napůl mě nebylo vidět. Zabil jsem (ukousal? - měl jsem obrovské čelisti napůl průsvitných zubů) spoustu lidí známých i neznámých. Bál jsem se, aby si to policie nespojila se mnou. Asi jsem dokázal žít relativně normální život za určitých podmínek. Vzbudil jsem se abych se napil, a těšil se že to bude pokračovat. Věděl jsem, že je to jen sen, fikce. Byla tam určitá neomezená moc. (btw byl jsem střízlivej, když jsem usínal :) )

Poslední dvě noci o nějaký bezruký zblázněný ženský, co mě pronásledovala někde uprostřed polí a sadů s děsným křikem a voláním na mě. Když jsem jí konečně utekl (pomocí dlouhých skoků, připomínající spíše plachtění nad zemí) do nejbližší vesnice, tak mě na začátku čekala jako plnohodnotná čarodějnice s koštětem a ruky měla. Jsem zvědavý, jestli se dnes objeví zase....

Poznámka: to skákání se ve snech objevuje častěji, ale při lepších příležitostech

Zdálo se mi, že spolu s několika kamarády jedeme nočním vlakem do Bratislavy.
Vlak zevnitř vypadal trochu jako penzion, a jak se ukázalo, průvodčím/správcem je tam Ovčáček. Ten byl extrémně nedůtklivýa hrozně nelibě nesl, když někdo požádal někoho jiného, aby si přesedl, třeba aby mohla skupina sedět pohromadě.
Podařilo se nám ukrást jeho záznamy a ukázalo se, že si na každého pasažéra vede rozsáhlou složku, ve kterém se na něj snaží naházet co nejvíce vesměs fiktivní špíny. Taky se všem snažil podstrčit smlouvu, která by po nich vyžadovala, aby pět let za minimální mzdu pracovali ve vlaku, pokud to Ovčáček uzná za vhodné.
Změnili jsme část záznamů, abychom v nich naopak vypadali hrozně dobře, a když se nám povedlo Ovčáčka nevyhnutelně něčím naštvat, hrozně se divil, že se o nás v jeho záznamech píší hezké věci. Ještě jsme se ho zeptali, jestli má zapotřebí dělat po nocích průvodčího. Na to nám řekl, že se bojí, že Zeman brzo umře a on přijde o práci, a protože ho hrozně baví být na lidi zmrd, tady na ideální příležitost.