Tak dnes to byla nálož: Nejdřív jsem ukousla nějaké paní, která mě otravovala a chtěla ublížit, prsty, jí to vůbec nebolelo, tak jsem se zeptala, jak to dělá. Na to ona mi řekla, že jsme ve snu, takže to tu nebolí. Já jsem jí navrhla, že půjdeme dělat raději něco jiného, tady ve snu určitě jdou dělat i příjemnější věci. Ona byla ráda a veselé jsme spolu někam šly. :D
Druhá část: Jsem v obrovském hotelu s vnitřními i venkovními bazény. Celý sen mě strašně balil Henry Cavill, ktery je tam nahodou na dovolené, ale jsem nepřístupná, protože se mi zdá, že určitě nemůže být pěkný chlap zároveň normálním typkem. Končí to tím, že se ten obrovský hotel začíná naklánět na jednu stranu a musím se dostat ven.

Mám v hlavě jen malý útržek. Vím, že jsme v nějakých týmech s lidmi ze střední dělali krátké divadelní představení, stejné zadání, jen každý tým to pojal lehce jinak a sestřin tým mi dělal drobné, ale nepříjemné náschvály...

V útržku, co si pamatuju, jsem díky nim měla zničené oblečení i boty, tak mě v potrhaných šatech naháněl nějaký magor v autě po zasněženém parkovišti a přilehlém parku... Nedalo se utéct a netušila jsem kdo je to a proč.

(Nejsem si jistá, jestli to souvisí s tím, že teď častěji myslím na její spolužáky, když jeden z nich zemřel před Vánoci v těch Klánovicích... A teď se mi to v různých podobách ve snech vrací. Zrovna scénky ze škol v přírodě mám s jejich třídou spojené asi nejsilněji...)

Následoval nějak sen po.
Byla jsem na škole v přírodě, ale chodila jsem tou dobou na vysokou a byli tam různí známí i neznámí lidé, spolužáci ze základky a všechno možné. Byla jsem z toho spíš zoufalá, nic moc mi nešlo, lidi se se mnou moc nebavili, ale už to mělo končit a tak ten zbytek snad nějak přežiju.
Pak přijeli dva noví lidé jen na ten poslední... rok? Měsíc? Týden?
A nikdo si jich nevšímal, tak jsem je seznámila s prostředím a ukázala jim, co všechno se dá dělat.
Částečně jsme mohli ovládat prostředí okolo nás, jako ve videohře jen reálně.
A jak jsem jim ukazovala, co všechno jde a jak je to tu vlastně fajn, tak i když jsem si vybírala místa, abychom se vyhnuli rušení ostatních, tak jsem dokázala velmi cool věci.
Například několik jednotlivců se pokoušelo neúspěšně vyrobit nápoj, co by vypadal alchymisticky a cool ale přitom chutnal dobře. Já nováčkům předvedla, jak stvořit víceméně studánku, ze které tryskalo něco, co vypadalo jako krev s trochou kostěných úlomků a přitom to bylo jen vizuální, nápoj chutnal jako osvěžující lehce mátový čaj. A podobně jsem zvládla víc věcí.
Postupně jsem zjistila, že jednotlivci, které potkáváme, nejsou nepřátelští, naopak většinou reagují "jé ahoj! To xy bylo cool."
A vlastně jsem postupně místo zoufalství a deprese cítila, že to tu mám vlastně fakt ráda a lidi jsou fajn, prostředí je super cool a podobně.

A ke konci snu jsme zjistili, že už pěkně dlouho lidi zapomněli na yorkshíra v jedné z budov. (Nevím, jestli to bylo živé zvíře nebo něčí projekt) Pes přežil a byl prostě jen osamělý, ale pak jsme ho všichni drbali a on byl super šťastný, byl to starší pes měl takový kostkovaný plyšový kabátek, co vypadal jako deka, co si můj mozek spojuje s mým reálným dědečkem.
Jedna holka prohlásila, že ho tedy vezme k sobě, bude se o něj starat a už nebude sám...
A pak jsem se probudila.

Mlhavě si vybavuji sen před inspirovaný zjevně příběhem, co jsem poslouchala. Já měla schopnosti jako létání ale žádné peníze, bohatý snoubenec díky mně získal zpět chuť do života, ale čím víc se začleňoval zpět do společnosti, tím víc na mě zapomínal. Postupně jsem byla pro lidi méně a méně viditelná, procházení zdí bylo snazší než být hmotná a tak jsem bloumala městem (velmi cool město, taková prostorová koláž kousků Prahy s kousky skalního města, prolákliny vyhloubené vodou všude možně, jeskyně... Všechno), navštívila bez povšimnutí snad všechny své bývalé práce a letěla i po okolí, kam se nesmělo. Byli tam zvláštní koním podobné ale velmi mimozemsky působící bytosti a prý i "nepřátelé" a byl konec...

O hotelu. Měli tam bar, kterej byl v pirátským stylu a bylo to boží. Chci takovej bar!

ERRTU: je to dobry, postel je pry netknuta :)

dnes: zdalo se mi ze nemuzu usnout tak jsem se jen tak ze srandy zkousel teleportovat jestli se to nahodou nepovede... a povedlo! nejakym zpusobem jsem se presunul z nasi loznice do postele v mamine baraku v pokoji pro hosty v prvnim patre. dole ve svoji loznici pochopitelne spala mama. a me za boha uz proste neslo se teleportovat zpatky.
zbytek snu jsem travil tak ze jsem premyslel jakym zpusobem dat mame najevo ze jsem najednou u ni doma tak aby ji sok nezabil, jak to ze jsem jen v pyzamu kdyz venku mrzne, nemam auto, mobil, klice od jejiho baraku (ten je na noc zakodovany), proste nic... zvazoval jsem ze zkusim nejak vylezt ven a normalne zazvonit ale to by zacal houkat alarm... a jak ji celou zalezitost obecne vysvetlit aby mi okamzite nezavolala zachranku a neodlifrovala me do blazince :) rano me vysvobodilo a ja se probral ve svoji loznici. a cely den mam strasny cukani ji napsat at se koukne jestli v tom pokoji nahore neni rozhazena postel :D

ERRTU: já mám v každém snu schopnost létat. Bohužel musím chtít nebo si vzpomenout, že můžu... Takže mám spoustu snů, kdy nelétám, protože mě to prostě nenapadne.
Ale co pamatuju, tak stačí chtít nebo si vzpomenout nebo se jen odrazit a můžu perfektně kontrolovat výšku, směr i rychlost :-)

Byli jsme se spoustou lidí na "chalupě"... "Příbuzní" a "kamarádi", byla potřeba dělat spoustu věcí... Já zvládla opravit a vylepšit obří "vyhlídkovou" horskou dráhu a ještě natočit písničku, kde o sobě zpíval každý z přítomných (já ne, já to nahrávala)... Všichni byli v dobré náladě a já jsem z audio zařízení vyndala rovnou hotové cd a měla jsem z něj fakt radost.

Ale pak kolem prošla mamka a chtěla ať v kuchyni dělám jídlo, můj přítel O. na zahradě dělá něco s jablky a obecně to začala víc organizovat. Já chtěla pomáhat O. protože měl od doktora zákaz tahat těžké věci.
Člověk v kuchyni mě tam nechtěl a tvrdil, že tam jsou švábi a je jich hodně, nevím, jestli si to vymyslel nebo mluvil pravdu.
Já odmítla být v místnosti s pravděpodobností výskytu toho hmyzu a mamka mě totálně vyřadila z dění jako neschopnou. Všichni mě pak ignorovali krom jednoho mimina a rotvajlera, co ho velmi jemně hlídal a bavil. Matka toho dítěte na něj neměla moc času, bylo to prý její 15. dítě...

Captain Pike mi dal jako dárek Doctor Who hrníček. A pak se chtěl u mě na počítači přihlásit na svůj účet na csfd.cz. Odehrávalo se to ve světě jak z Dishonored.

Zabila jsem někoho. Nevím koho, ale zakopala jsem ho na zahradě u Madietty. Ta o tom věděla. Vysázely jsme tam kytky, aby to vypadalo nenápadně. Začali vyšetřovat vraždu, ale nemohli najít mrtvolu, kopali vedle. Můj manžel byl policajt, ale nic jsem mu neřekla. Byla jsem mezi podezřelýma. Říkal mi "Terezo, co si zas udělala". Pak jsem se vrátila do Sovětského svazu a sprchovala se v podzemním úkrytu, nějak to souviselo, ale už nevím jak.... Pak jsem se probudila.

(myslím, že se mi tam propsaly události z FFUK, hlavně dosud nevím, kdo od nás ze spolužáků odešel, tím si vysvětluju, že nevim totožnost, Rusko je jasný, způsob zabití netuším)

Pracoval jsem pro nějakou supertajnou vládní agenturu á la Men in Black. Poslali mě pracovně do nějaké africké země (ale zároveň byla ve vysokých horách, trochu jako Nepál) a přijeli tam za mnou na návštěvu moji rodiče - takže jsem musel bojovat s mimozemšťany a zároveň plnit synovské povinnosti.
Jeden kolega z jiného oddělení se pořád hádal s manželkou a bylo jasné, že rozvod je na spadnutí. Jeden večer k tomu skutečně došlo, a ona mi volala, aby si se mnou promluvila. Bohužel jsem neměl čas to zvednout, protože jsem zrovna řešil to, že prezident USA podal demisi a my musíme vyřešit, kdo tam nastoupí místo něj, protože viceprezident nebyl k nalezení. Když jsem se dostal k tomu jí zavolat zpátky, zjistil jsem, že ji posedla nějaká mimozemská entita a stal se z ní superzáporák.
Musel jsem se opatrně vymluvit z diplomatické galavečeře, kde byli právě i moje rodiče, a vytratil jsem se prohledávat okolní hory, kde prováděla nějaké nepravosti. Podařilo se mi ji najít, ale než jsem s tím stačil něco udělat, vrhla se na ni jednotka místní policie s cílem ji zatknout, čímž mi ji vyplašila a zahnala. Byl jsem rozladěný, tak jsem se domů vracel trochu oklikou po hřebenech okolních hor - až jsem zjistil, že jsem omylem došel na vrchol sjezdovky a nebyla jiná cesta, než dolů po svahu, takže jsem musel po břiše sjet až k nejbližší lanovce.

Na Jižňácích plácek s irskou hospodou, o kus dál skleněná rozhledna, dvě paní mě školí, že jim plaším zmije, když běhám z kopce, ještěrka ve výloze/akváriu se škrábe z kalné vody, za ocas ji drží nějaká prehistorická kolegyně.

ja si proste na ty konce sveta potrpim no...
opet apokalypsa ale tentokrat... selektivni? do podvedomi se mi asi nejak propsalo aktualni divocejsi obdobi slunce takze zem zasahla brutalni slunecni boure. ozonova vrstva to ustala tak pul napul takze zhruba tretina planety vyhorela... ale tak zajimave vyberove. jel jsem ve snu domu od mamy, pulka dejvic byla spalena stylem ze kdyz nekdo drbnul do baraku, zhroutil se cely blok, vsechno z popela.
na druhou stranu, ve strasnicich bylo jen trochu popela a uschle stromy.

Byl jsem součástí nějakého pravěkého kmene, který byl ve vleklé válce se zlými duchy z lesa. Jediná obrana proti nim byla jakási modrá barva, kterou jsme roztírali na zem a duchové ji nemohli přejít - místo abychom stavěli domy, tak jsme na zem malovali obrysy místností z modré barvy, a uvnitř nich pak spali pod širákem.

Jednou však přišla do lesa nová hrozba, a tak jsem byl kmenem vyslán, abych s duchy vyjednal příměří a spojenectví. Přišel jsem k jejich vůdci, poklekl před tím a předal mu dary a požádal ho o pomoc. To se mi nakonec povedlo, ale až napodruhé, protože napoprvé se starším něco na dohodě nelíbilo a poslali mě, abych to vyjednal znovu.

Hledala sem hadr na podlahu a brečela u toho. WTF?

Seděla jsem s tátou a svými dvěma staršími sestrami (které reálně vůbec nemám) v našem domě na venkově, a on nám naprosto chladnokrevně a trochu samolibě vyprávěl, jak ve sklepě umučil a na kusy rozřezal nějaký holky z vesnice, a že to samý udělá nám a nemá smysl utíkat.

Pak se mi povedlo ukrást svůj vlastní telefon (součástí byla minizápletka o tom, že on má shodou okolností naprosto stejnej model, a tak hrozilo, že vezmu špatnej mobil, což se nám stává dnes a denně, když se vidíme) a zatímco mě honil po poli se sekerou v ruce, zavolala jsem policii.

Já chápu, že jsem vystresovaná místy až na půdu, ale takovouhle přímočarou noční můru jsem neměla ani nepamatuju. Fuj.