Scházeli jsme se jako parta lidí s blízkým vztahem k pohanství a kolem kterých se děly divné věci. Místo bylo nějaká nepoužívaná místnost na gymplu, přestože jsme všichni byli už kolem 30 let... Myslím, že moje nebo něčí mamka dělala ředitelku nebo tak něco, tak nám to umožnili.
Vím, že jedno děvče malovalo neuvěřitelně realistické obrazy s hlubším významem a obecně různí lidé měli různé "dary" ve vztahu k dávné minulosti.
Já a moje sestra (zde to bylo víc moje dvojče, moje jiná varianta než můj reálný sourozenec) jsme měly vize a intuice nám silně naznačovala nějaké skutečnosti.
Na začátku jsme chtěli spolupracovat a využít všechno pomalu a opatrně, ale mé dvojče mělo sebevědomí (které já postrádala) a začalo dělat výrazná rozhodnutí a rituály, zatímco já se stále pokoušela neztratit v chaosu vizí a barev. Měla jsem pocit, že postupuje podivně, skoro úplně opačně než mi říkal můj instinkt. Já se chtěla nejdřív věnovat ochranným bariérám a kruhům, ona obětovala různá zvířata na malých oltářích a přes naše původní skicy a poznámky házela hromady a hromady textu ve formě knih a volných papírů, které mi ale nedávaly žádný smysl. Jen bylo brzy vše pokryto knihami a papíry a nedalo se dostat k původnímu výzkumu.
Byla jsem zmatená a nedávalo mi to smysl, ale šla jsem za skupinou a snažila se nějak pochopit, co se děje. To skončilo, když dalším krokem dvojčete bylo, že se mě pokusila obětovat, protože malá zvířata už prý nestačila a já byla stejně nejvíc negativní z celé skupiny.
Nejsem si jistá, co mě zachránilo, ale možná to bylo policejní vyšetřování - zjevně naše experimenty dělaly nějaké negativní efekty, sem tam vypustily nějakou stínovou potvoru a navíc jsme prý trochu skákali v čase, místnost se jevila občas prázdná, občas naopak pár měsíců v kuse zamčená. Pro nás uběhly hodiny až dny...
Když jsem byla volná a dvojče zrovna byla s policií, zkusila jsem věřit víc svému "daru". Řekla jsem ostatním, že místo krvavých rituálů, které podle mě spíš odčerpávají naši energii než že by pomáhaly, zkusíme rozmístit pár ochranných symbolů. Balast random papírů mizel vlastně sám, když jsem zbytek věcí třídila podle smyslu.
Nějaké předměty, co by dvojče zničila jako nebezpečné, jsem stabilizovala a nechala jsem je majiteli - např. jeden z ostatních měl v ruce zvláštní kámen. Okamžitě jsem poznala, že jde o zkamenělé krokodýlí vejce a pokud nic neudělám, objeví se přízračný krokodýl a odtáhne vejce i majitele někam do pryč. Ale pohlazení a správná uklidňující slova, která mi napověděla intuice, přízrak uklidnily a nebezpečí nehrozilo, pokud bychom ho neurazili jinak.
Během krátké doby byla místnost čistá, všichni najednou přestali cítit úzkost z blížící se záhuby a já chodila kolem a nacházela dávno ztracené a zapomenuté šperky a střípky pozitivních vzpomínek a nosila jsem je jednotlivým lidem.
Mám pocit, že mé dvojče nechtělo vyloženě zlo, ale hledalo rychlou a snadnou cestu k vyšší moci a všichni se cítili mizerně a oslabeně. Moje cesta byla opatrná a méně zábavná, ale postupně přinášela své ovoce.
Jsem si dost jistá, že celý sen souvisí s mou současnou reálnou krizí, ale nevidím úplně, jestli to má nějak pomoct, nebo jen shrnout situaci...