GUDRUN: to už to je čvrt roku? Vlastně skoro 4 měsíce!
Hodně jsem se bránila začít číst a poslouchat The minimalists, ale když to pořád doporučoval každej, koho čtu nebo sleduju, tak jsem vyměkla. Jo, mají co říct, po Vánocích se pustím asi i do knížek, zatím jedu v autě podcasty a je to zajímavý.Nejsou tak namachrovaný, jak jsem se bála, uměj si ze sebe udělat srandu. Neviděli jste někdo ten jejich film?
Debordelizace domácnosti se dostává do finálního stádia, teď mám vyklizenou kuchyň - co nevím, zda chci, je ve velké krabici v rohu kuchyně a dávám tomu čas do ledna. Pak se o těch věcech rozhodnu - některé uložím do komory, ty, co používám jednou za rok, ale chci je mít, a jiné pošlu do světa. Naše malá kuchyňská linka, která je dostačující, je teď dokonce příjemně vzdušně poloprázdná.
Dál pokračuje ubývání oblečení, vypěstovala jsem si už zvyk, že si fakt přiznám, když vím, že nechci danou věc nosit a pošlu ji dál. Fakt se tenhle rozhodovací smysl dá naučit. Ale pořád mám dvě krabice oblečení, které je odložené a čeká, jak se s ním vypořádám. Plán je při každém sezónním přebalování vyřešit tak půl krabice a do roka mít jen jednu poloplnou, nenarvanou sezónní krabici. Můj odhad je, že mám tak třetinu oblečení, než před dvěma lety. Pořád tu jsou věci, které chci nafotit a prodat nebo rozdat, ale prokousávám se tím. Rozhodně funguje, že menší šatník usnadňuje rozhodování, je to pohodička, vím, že cokoliv vezmu ze štendru, tak bude fajn. ¨
Je super mít zminimalizované papíry, mám složku na scanování, když tam je tak 5 - 10 papírů, vezmu to do práce, nascanuju a vyhodim. Všechny papíry za celej život se mi vejdou do jednoho 10cm tlustýho šanonu, a plnej není. Hezký bylo si udělat pořádek ve vzpomínkový krabici, smrkla se na polovinu a ráda jsem ty věci prohrabala. Nejvíc práce je s fotkama, to ještě nemám hotový a bude to i stát peníze za digitalizaci, ale mám to připravené a odložené ve skříni.
Prodávat věci, které nechci, mi pomáhá to, že vybrané peníze dáváme na útulek, odkud máme našeho psa. K tomu se připojil přítel a bereme to jako hru s příjemným benefitem, hlásíme si každou padesátikorunu, vydělanou na pejsky. Házíme to do kasičky a o svátcích tam pojedeme na návštěvu. Máme krabici na "věci do pryč", cokoliv zbytečného mi přijde pod ruku, házím to tam, nemusím s tím dělat žádnou jinou akci, pak krabici jednou za čas přeberu a rozhodnu.
Pociťuju už i ty benefity nemateriální, tj. je mnohem snažší udržovat pořádek, když mají věci svoje místo, začla jse víc číst (nevím, čím to je, ale těší mě to) a začala jsem realizovat některé nápady, které byly ve škalulce "možná jednou". Vedlo to i k potřebě udělat si trochu pořádek v penězích a závazcích, což mě překvapivě bavilo a nakoplo. Jsem zvědavá, kam to povede dál. Když jsem někdy v červnu začínala, říkala jsem si, že byt chci mít do Vánoc (rozuměj do konce roku) hotový. Zbývá málo, to hotové bude. Ale teď už vím, že to debordelizací bytu nekončí a nějak / někam to povede dál.