GRANTORINO:
REBORNA:
REBORNA:
Víš, tohle bys mohla jako žena a matka pochopit.
Nevim, jaký to dítě sis domluvila léta předem. Jestli to první s tím prvním přítelem, (tedy nemyslím s prvním klukem se kterým jsi randila a třeba už po roce začla spát (já měla prvního vážnýho přítele 2 roky od 16 a spala s ním poprvé od mých necelých 18)), ale tedy s tím potom, s tím za studií, tedy už s tím prvním přítelem, se kterým jsi měla pak to PRVNÍ DÍTĚ.
Nebo to první dítě byla náhoda?...a pak sis až s tím dalším partnerem chtěla pořídit to druhý a to sis domluvila předem a to třetí dítě bylo v návaznosti?
Nebo jestli opravdu to první dítě s tím prvním mužem a ještě za tvých studií, kdy jsi neměla peníze ani bydlení, bylo předem DOMLUVENÝ a šla jsi do toho dítěte plánovaně a to i s tím, že nemáš ani bydlení ani peníze.
Což by zas někdo mohl namítat, že sis měla počkat, až budeš mít vydělaný nějaký peníze a zajištěný pro dítě bydlení a že jinak jsi neměla dítě mít nebo si ho nechat a jít jak by někdo mohl říct, možná i v celku rozumně, (nevim), jak by mohl někdo rozumně ti říct ,,zodpovědně" na potrat - ten partner, studentský gynekolog, co toto studentkám říká a asi i musí říkat, jen aby zvažovaly, zda si dítě za studií pořizovat nebo po početí nechávat, rodiče, co by tě pak měli s dítětem na ,,krku" - což pak stejně měli - máš od nich přeci BYT, tak tě mají, jak by někdo mohl říct, s tvými ,,spratky, který sis nezodpovědně pořídila už za studií, aniž bys na to měla úspory nebo zajištěný bydlení", tvý rodiče na krku, že ti ještě museli dát byt, abyste pak měli s dětmi kde bydlet, jen později - ne TAK já! Nic nenamítám proti tomu mít dítě dříve.
A do huby si tě neberu..
To ostatní tady si do huby brali mě, že...
Pokud jsi byla na škole, kde to nebyl zásadní problém, pak fajn. A já sama občas lituju, že jsem snad měla radši to dítě mít nezodpovědně s přítelem, i když se se mnou 3. rok často rozcházel, pak na pár měsíců byl pryč a pak zase se se mnou rozcházel, takhle asi 5x to udělal, že se se mnou ten 3. rok rozešel, ale předtím jsme se fakt léta milovali na to dost, nebo tím druhým, co mě měl fakt rád, tak mít dítě už během studií už do 26 let
...(, během VŠ jsem měla za těch 6 let totiž dva vztahy 3 letý po sobě - tedy s jedním přítelem jsem byla 3 roky od mých 19/20 od maturity - ten se pak rozešel po 3 letech se mnou, pak jsem byla v problémech kvůli tomu, pak sama a našla si na rychlo ne úplně ideálního, ale líbil se mi a byla s nim legrace a dělal mi na akce doprovod i s mými bývalými známými nebo sousedy bývalými a hlídali mě - byla jsem všude na cestách po ČR doprovázená a v bezpečí a i vše se dalo z těch problémů z rozchodu s tím přítelem před ním zase do normálu, v mym životě i ve škole, takže s tímto druhým přítelem ke konci VŠ jsem byla 2,5 roku - s tím jsem se tedy ke konci VŠ rozešla nebo bych řekla už musela rozejít na popud všech já, ale počkala jsem na to, až budu sama to tak cítit a ten rozchod definitivně chtít), TEDY MÍT DÍTĚ už za STUDIÍ ve 23 nebo 25 letech, když jsem neměla bydlení ani peníze a byla místo koleje zatím trpěná mým přebýváním v bytě u mámy (, než dostuduju a konečně jí z bytu vypadnu, jak chtěla ať už jdu do toho druhýho bytu, co okupoval ještě táta a přestanu používat její pračku a kuchyni a dělat jí mým praním a vařením a gruntováním jejího bytu drahou spotřebu vody, aby na mě už nemusela řvát, že jsem jí vytřela kuchyni, koupelnu a předsíň a natočila na to kýbl vody, nebo že jsem si uvařila a neekonomicky po sobě a po ní a jejím vaření předtím jsem umyla nádobí pečlivě, že jsem točila vodu, nebo že jsem vygruntovala koupelnu a umyla proudem vody vanu a umyvadlo, aby nebylo špinavý, tak aby na mě už za to neřvala), a něco vydělám a půjdu do toho bytu jejího druhýho, kde zatím ještě byl táta, ale už pomalu se stěhoval), tak že jsem možná měla to DÍTĚ mít stejně i tehdy, s tím druhým přítelem, co jsem měla během VŠ, ten mě měl fakt rád a možná i miloval ještě víc, než ten před ním, co už mě ke konci ten 3. rok tak nemiloval a rozcházel se se mnou a že jsem s ním to dítě pak neměla litovat snad ani nemůžu, nevim...
...možná radši MÍT DÍTĚ UŽ TEHDY než teď třeba (kvůli zmizení bývalýho snoubence blíž rodišti) už nikdy v životě NEMÍT DÍTĚ ŽÁDNÝ, to se uvidí...
...ale to je taková melancholie v tom pláči, to bilancování, přemítání, výčitky, že mi táta prodejem bytu neumožnil mít dítě v jistym rodinnym bydlení a dělal ze mě pak jakoby nezodpovědnou nebo ještě v e-mailech blázna, i když věděl, že kdysi jsem byla zodpovědná naopak a pak to odnesla a i pak v práci jsem byla zodpovědná....smutek, že MUŽ, se kterým jsem na dítě počítala a na kterýho jsem s mym mateřstvim vsadila mý nejlepší léta od 30 do 35 let (, kdy jsem byla po škole už pár let, měla pak už zase 3 roky stálou práci, i když v dozvuku krize 2013-2016 stále málo placenou, než jsem přešla do tý firmy s o několik tis. vyšším platem, ale na dobu určitou,
... ale pak měla už něco našetřeno, byl na dítě pro mě čas akorát a měla a mohla jsem dítě mít akorát včas v těch 34 letech a zcela zodpovědně s ním po 4 letech soužití DÍTĚ MÍT, že prostředky byly, že mi mít dítě neumožnil, neboli zmizel těsně po tom, co jsme se na svatbě (a tak logicky i miminku už dohodli) a to ještě těsně po tom, co se tátou převedl ten muj byt od mámy, kam bych se mohla vrátit a dítě tam mít rychle s jiným, třebas i sociálem o něco mladším koloušem kolem 30 a zatím neschopným nebo co bydlej ještě s rodiči nebo kámoši po více lidech a nemaj bydlení....takových všude běhá, co se jim líbim a co by se ke mně třeba rádi nakvartýrovali a zbouchli mě, i když jsem o 5/6 let starší, jen kdyby nemuseli platit nájem 15-18 TIS. a platili u mě jen 6 tis. poplatky, kdyby táta ten muj byt neprodal a kdybych já měla na založená rodiny a dítě připravený to bydlení, což ještě bezdětní (a tak v úvahu k seznámení se mnou připadající) kolouši kolem 30 často byt nemají...
....a ti 30-35 + co bydlení měli, už jsou často dětnatí, už někteří zase volní, ale maj děti a měli by a dokonce i musí platit podle mě spíš něco na ně, minimálně alimenty a do dalšího dítěte se teď nepoženou ani, někteří nechali i byt ženě a dětem nebo museli, že byl i nějak její nebo její právník udělal zázraky a o byt ti muži, i když byl jen jejich a nemuseli ženě a dětem dát na bydlení nic, i tak přišli, platí alimenty už na dvě děti a do vztahu se mnou a do toho živit a ubytovat další dítě se tak nepoženou ani a nepřipadají tak k seznámení a rychle mít dítě se mnou další a zajistit nás a zanevřít na děti své už pořízené, v úvahu...
...tak si občas řeknu, že kdybych měla dítě dřív, než byl táta na sklonku důchodu, že by ten muj byt od mámy de facto máminých rodičů, ve kterým bydlel, třeba neprodal, pro mě a dítě by mi ho nechal a že i s partnerem, co se jevil nezodpovědnější než můj bývalý snoubenec, jsem mohla a měla dítě už třeba v těch 23 nebo 26 letech tehdy mít..tan pak pár let po rozchodu se mnou už práci měl a nějak asi bydlí a mohl tak i v tom my bytě a dítě se mnou mít...
...pak se vždy zarazím a řeknu si, že tak nemůžu uvažovat..že mít nebo počít a nechat si tehdy dítě s partnerem, se kterým jsem byla od matury během VŠ, co bydlel s rodiči v bytě a pak jejich dvougeneračním baráku, co ale nedostudoval, ani v těch jeho ca 23-26 letech neměl ještě zatím práci, jen občas někde DJoval a dostal kapesný od táty, s partnerem, kterej, mě těsně před tím, než to začlo být takto vážný, po třech letech vztahu opustil, když jsem byla někde za půlkou VŠ, by byla chyba a že tehdy jsem ani nebyla na to připravená...a mít dítě pak s mladíkem, co sice předtím měl slušnou práci, ale když jsme se poznali už ne, práci neměl celý dva roky v tý začínající krizi 2007/2008 a ještě už mu máma řekla, ať se vystěhuje z pokoje jeho nevlastního bráchy jinam, tak toho času ani neměl 2 roky práci a bydlení taky ne a přespával u mě nebo mých kámošů ze sídliště a když ho máma u nás nechtěla, což tak 99 % času, tak spal na chodbě v baráku tajně?
Vždyť pak kvůli němu mi táta sebral KLÍČE od toho mýho bytu, ve kterým zatím táta ještě byl, že se táta bál, aby pak kdyby fakt nenašel práci, ho tam ten muj přítel o něco ještě neokradl...ale mě a mámu neokradl nikdy..i když jsem ho jednou nechala u nás samotnýho...
..ON JEN TAK OBČAS PŮSOBIL, ŽE SE NEMĚL KDE OBČAS UMÝT, JAK HO MÁMA VYSYPALA KVŮLI JEHO NEVLASTNÍMU BRÁCHOVI, ALE KLUK TO BYL SLUŠNEJ A HODNEJ, NA PRAXI BYL PŘEDTÍM TŘEBA JAKO ČÍSNÍK V LUXUSNÍM HOTELU, JEN PAK BYL PÁR LET jakoby na ulici = tajně u mě, když o tom máma nevěděla, nebo přespal u mých bývalých sousedů a bývalých známých/kámoše nebo pak nějaký bydlení na ubytovně a ke konci našeho vztahu se o nalezení práce už víc snažil asi...
...a peníze, co jsem mu půjčila, než si najde práci během těch dvou let, ty mi pak vrátil...a to ještě asi půl roku před tím, než jsem se s ním někdy po stáží a ke konci mý VŠ rozešla...
Ale že jsem snad měla mít dítě s tím, se kterým jsem byla od 19/20 od matury na VŠ tři roky, tedy tím dalším a už méně slavným a nepracujícím DJem, protože ten si na rozdíl od toho předchozího slavnýho DJe, se který jsem skoro dva roky chodila předtím kolem mých 18, co byl slavnej, a za hraní dostal třeba 10 tis.), tak ten další si tim hraním nevydělal skoto nic a nedostudoval a celej vztah se mnou nepracoval... a bydlel v bytě a pak dvougeneračním baráku s rodiči a zatím měl jen občas hraní za pár stovek a kapesný od táty a vaření od mámy, pak se se mnou třetí rok rozešel a práci měl až rok poté..
..nebo že jsem měla mít dítě ke konci VŠ s tím dalším s kterým jsem byla dva roky a taky celý ty dva roky nepracoval??
A jí se s ním rozešla z jiných důvodů...ale že jsem měla mít dítě s nimi dvěma, tedy během těch 5,5 tedy skoro 6 let na VŠ? :
NE, TO JE JEN NOSTALGIE A STRACH Z BEZDĚTNOSTI TEĎ, melancholie 35+ ženy, co jí krachla plánovaná svatba a dítě (že mě opustil v tom týdnu skoro-manžel a milovaný muž kvůli mýmu PMS afektu po ztrátě práce kvůli pomluvě kolegyně, nadávání o SMS o bytě od táty a kvůli rodišti a tátovi bývalýho snoubence, co proto i po letech soužití se mnou a plánovaný svatbě zmizel), jen melancholie a sentiment a bilancování nešťastný ženy, co se bojí postiženýho dítěte nebo doživotní samoty, ženy, co přišla kvůli nim dvěma místoi aby oni mi na mimino zajistili jako muži byt, ještě o bydlení a je nešťasná, že jí zničili na znovu-rozvoji kariéry a když jsem chěla dítě, zničili život v mých 35 letech , jen melancholie,
že jsem to dítě měla mít už kdysi s jedním z těch dvou partnerů, co jsem s nimi chodila na VŠ s každým 3 roky, to je jen melancholie a strach, co bud se mnou dál, když mi táta a bývalý snoubenec zničili zrovna v mementě, kdy jsem byla pár let po krizi na znovu-rozvoji kariéry znovu v oboru, život a psychicky mě úplně prodejem mýho bytu a zmizením snoubence v zápětí, odrovnali, je to jen smutek a strach, ne racionální úvaha.
Strach co by bylo kdybych měla nebo si nechala dítě, ještě než tíáta byt prodal a přišla žebrat o bydlení těhotná, jak jak by někdo řekl ,,vyděračka".... ,,vyděračka, co chce, aby jí ostatní ubytovali nebo ji dokonce živili, jen proto, že je těhotná nebo že mí s ním dítě... NEBO JI PAK MUSELI UBYTOVAT JEŠTĚ RODIČE.
ALE KDYSI TO TAK BÝVALO A NIKOMU TO DIVNÝ NEPŘIŠLO, ŽE ŽENU UBYTOVAL A ŽIVIL MUŽ NEBO JEJÍ RODIČE.
To byla ale doba mužů ve stylu: POSTAVIT DŮM, ZASADIT STROM, ZPLODIT DÍTĚ...
A ne: Prodat byt dcery, co se má vdávat a zmizet do rodiště a vystěhovat snoubenku ve věku tak max na hranici, kdy si má ještě pořídit bezpečně dítě...
..pak doporučovat bydlení 100 km za Prahou, kde by ani nenašla práci nrbo hypotéku.
..a pak táta nebo na netu vyčítat někdo, že si nedala místo mimina a odchodu na mateřskou v těch 35/36 hypotéku na byt 2+kk na 4 miliony a místo dítěte doporučovat 36 letý ženě pak do 42 pracovat dál, dítě nihdy nemít a splácet hypotéku...nebo pak v 45 letech spolodit dementa a stejně ho nechat zabít ještě v těhu doktory.
/