NEI: No víš, toho aby už měl děti s jinou, se prostě obávám.

Nikdy jsem to nezažila.

A jde o to, že ve vztahu se mnou je už dost problémů, kdy to sice může být láska jak hrom, ale vznikají občas i třenice a je to prostě celý takový křehoučký a ještě právě se to vždy po 3 až čtyřech letech rozpadne. Takže teď jsem chtěla, aby už to vyšlo a bylo to ještě lepší a pevnější.

No a další problémy, jako de facto pro mě cizí děti, bych do toho nerada tahala.

Taky jako aby měl děti jinde a byl schopen živit ještě pak to naše dítě, no nevím, nevím. Když by to přeci nebyl boháč, ale průměrnej jouda s bytem, tak kde by na tolik dětí vzal. Nevím.

Taky bych nerada byla porovnávaná a u někoho, kdo už má první rodinu jinde, by hrozilo porovnávání jak to mám a dělám a jaká jsem já a jaká byla ta předtím.

No bála bych se toho.

Proto radši 30-40 bezdětnýho, než 35-45 už s dětmi.

KOUDY: Tak jako sam vis, jak ses v minulosti k teto osobě vyjádřoval. Divný, že se nechala triggnout zrovna ted nebo te nema rovnou v ignoru... asi období hromonalni nerovnovahy nebo neprcací :))

Takze z nejakeho takového výlevu bych se tak akorát smala :))

NEI: Jo a nehledám nějak zvlášť mladýho. Jen mi navadí, kdyby byl až o deset let mladší, klidně kategorie 29-45, ideálně aby mu bylo kolem čtyřiceti, ale aby jen neměl ještě děti a chtěl právě to dítě se mnou, což je přeci jeden z důvodů, proč já hledám jeho.
Nemusí být bohatý, jeho prachy jsou mi úplně volný, momentálně je ani nepotřebuju a nebo spíš nemám představu, k čemu bych je jako měla využít. Jedině snad kdyby mi pomohl se zaplacením části týdenní dovolený v Jižní Americe, protože jsem byla leckde, ale nikdy v Americe. Ale mám jistý důvody, proč ani do tý Jižní Ameriky jako tak úplně nevím jestli chci a zda bych tam měla letět se podívat.

Ale měl by mít to zázemí v Praze.

Práci by měl mít spíš proto, aby se z toho dalo usoudit orientačně, jaký má vzdělání, zda je schopnej něco dělat a tak.

Jako chápu, že kdo má v dnešní době v Praze byt je v podstatě logicky multimilionář, ale je to přeci jen prostě byt, pár metrů čtverečních a linka a postel, abych mu měla kde uvařit a kde s ním spát.

Je to s tím bytem pragmatický kvůli pořízení toho dítěte.

Do tý doby jsou mi jeho prachy úplně šumák a k ničemu je nepotřebuju.

Protože já vlastně krom bytu vůbec nic nepotřebuju.

Na nějaký pečivo, zeleninu, rybu, sýr, jogurt a trochu vody nebo čaje nebo toho vínka a dovču z last minute snad ještě mám, ne? Tak k čemu jeho prachy?

Jako v létě na cesty se hodí, když třeba něco zaplatí i ze svýho, to jo, o tom žádná.

Ale boháče a zlatokopky si představujeme všichni jinak.

Tam je to nějakej úzus, že žena zlatokopka rovná se taková na vysokejch šteklích se kláticí šmukama ověšená imobilní nepochůdná buchta s kabelkou přes ruku, která prakticky neni schopná pohybu p městě ani jídla, aniž bys jí zaplatil TÁGO A VEČEŘI.

NO NEVÍM, možná jsem tedy taky ta zlatokopka, i když tak nevypadám, protože mě ten chlap nemusí platit nic a obejdu se bez večeří a taxíků, ale JDU PO NEMOVITOSTECH.

Ale ani když toho víc má nemáš záruku, že na tebe něco přepíše.

Takže právo bydlet s miminem v bytě ani u boháče po případném rozvodu, není jistý a právo bydlet je stále u všech asi ten azylák pak.