Jen ohlédnutí zpět: relativně nedávno jsem se tu ptala, zda vám nošená dítka nebojkotují kočár. Moje dcera se v něm totiž vozila cca měsíc moc ráda a pak ho zase cca měsíc a půl naprosto bojkotovala. Jenže... Když jsem se smířila s tím, že kočár uklidíme do sklepa, nebo ho prodáme, a když se tchyně naučila nosit a i muž se postupně stal zdatným nosičem, malá začala zase brát kočár na milost. Teď když má dobrou náladu, vydrží v něm zase klidně dvě a půl hodiny a spokojeně v něm spí, chce to jen vysledovat, jestli má po kojení "kontaktní" náladu, nebo jestli chce naopak svobodu vlastního pohybu :) Často je to tak, že chce nosit ob kojení - užije si mazlení a mojí/tátovy/babiččiny blízkosti a pak má dost elánu věnovat se poznávání světa po vlastní ose. Mám z toho hroznou radost, každým dnem vidím, jak se osamostatňuje a dospívá a zpětně jsem strašně ráda, že jsme ji do kočárku nenutili a nenechávali ji v něm "vyřvat" (jak navrhovala moje matka, babička i řada zainteresovaných přihlížejících). Obnovilo to moji důvěru v to, že si moje dcera umí "říct", co je pro ni dobré.