VENIKA: Netvrdím, že to u tebe bude probíhat u tebe stejně, ale mně malá první tři pokusy o nošení v šátku ze začátku (bylo jí jen pár týdnů) docela ořvala, vždycky ale po chvilce nošení za rychlý chůze, hopsání a vydávání uklidňujícího ššššš usnula a nošení se stávalo postupně čím dál snazší. Po nějaký době mi usínala v náručí už během dotahování šátku a nějaký hopsání vůbec nebylo potřeba, jednou jako mi maličká usnula ještě na rameni; teď už to uspávání takhle jednoduché zdaleka není, ale v šátku je dcera vždycky klidná, pokud není hladová/ počuraná nebo pokud se už po delší době nošení nepotřebuje protáhnout :) Když u nás byla lektorka šátkování, říkala, že to může být i tím, že se dítěti v náručí najednou uleví a potřebuje si postěžovat kvůli předchozí "separaci". A že po čase se to zklidní a miminko bude fakt spokojený. Neříkám, že to je nutně správná interpretace, ale u nás to tak asi fungovalo. Jinak taky měla malá fázi, kdy nechtěla nosit od muže, a teď ji nosíme já, muž i tchyně a všude je spokojená. U muže podle mě dost zafungovala jeho narůstající sebejistota - v šestinedělí se mě muž ptal pokaždé, jakmile malá zakňučela "pomoc, co mám dělat", teď už je naprosto suverénní pečovatel. Prý miminka tu nejistotu z rodiče vycítí a můžou být taky nejistá (cítí se pak v ohrožení). Tak hlavu vzhůru, věř si, že děláš pro svoje dítě to nejlepší, a určitě to bude dobré a nošení se vám oběma moc zalíbí.