TAPINA: přesně takhle je to i u nás. děti jsou různý, některý chtěj tahat furt, některý vůbec, ale myslim že tihle naši jsou takový standard.
upřímně si nejsem jistá, jak dlouho budu ještě nosit v šátku, až bude chodit. zatim si to maluju tak, že až začne venku šlapat po svých, pořídím si nějaké nosítko (což bude fajn, páč to bude beztak v létě a nosítko dobře větrá, i když se mi nosítka fakt nelíbí), no a potom až třeba nabere trochu rozumu, může se stát že doroste do toho věku, kdy ocení nošení na delší dobu nebo na vyspání, a to si opět ráda zase navážu šátek sedmičku.

Moje dítě je ve věku, kdy by teoreticky mělo chtít být na mě navěšené nonstop (2 měsíce), ale nechce. Nosítko funguje omezenou dobu, když ji tam vložím, usne a je pohoda, dokud spí. Jakmile se ale probudí, tak už chce ven a v bdělém stavu v nosítku prostě nebude. První syn byl něco podobného, bdělý se dal nosit až podstatně později, když vědomě chápal benefity toho, že nemusí šlapat pěšky a má výhled.

Malé dítě potřebuje objevovat svět. Moje by mi dalo jasně najevo, že chce objevovat a ne pořád viset na mně :-D občas i dost nepříjemně :-D

KLEVKA: Podle téhle logiky by ovšem bylo potřeba na to posilování svalů a nervových drah, aby se dítě na rodiči samo aktivně drželo a ne tam bylo jen pasivně navěšené. Děti se vyvíjí kdekoliv, jen jim v tom nesmí být bráněno.

Vztah nošení mezi matkou a dítětem začíná už v těhotenství. Dítě vnímá jednak matčiny nálady a pocity, jednak mu rytmus kolébavých pohybů zprostředkovává pocit jistoty. Když pak žena své dítě nadále nosí na těle, nošené dítě pociťuje nejvyšší míru bezpečí a blízkosti.
Dítě je ve své první životní fázi hlavně nošenec a kojenec. V této rané periodě potřebuje jeho nervová soustava jakoby potravu skrze podněty, které mu po porodu zprostředkují úzký kontakt s tělem matky. V prvním roce života získává dítě tělesným kontaktem s rodiči, nebo jinými pečujícími osobami, jistotu a důvěru k atmosféře svého okolí. Míra blízkosti k matce a hned po porodu i k otci určuje tempo jeho fyzického a psychického rozvoje. Názor, že by se páteř či jiné kosti mohly nošením dítěte ohnout, nebo znetvořit, je dnes dávno překonaný. V šátku sedí dítě v anatomicky správné pozici roznožmo, zstímco záda jsou úplně podepřena. U přírodních národů se luxace kyčelních kloubů téměř nevyskytuje, protože nosí děti tímto způsobem. I regulace tepla je podněcována přirozeným způsobem, dosáhne se určité otužilosti. Psychologický efekt nošení navíc přispívá k niternému citovému vztahu mezi dítětem a matkou (rodiči) a také k rozvoji inteligence dítěte.
Doteková stimulace matkou, nebo otcem nošeného dítěte pozitivně ovlivňuje jeho růst a fyzický i psychický vývoj. Toto uspokojování tělesných a duševních potřeb budoucího člověka je možná začátkem jakéhosi návratu k původní citlivosti a vnímavosti i k přírodě.
Klid a samota lidské dítě znepokojují. Z toho vyplývá jeho potřeba mít nablízku osobu, která o něj pečuje. Hluboký spánek dítěte, přestože se sním intenzivně hýbe a prostředí je hlučné, dokazuje uspokojující účinek změn poloh, protože ty signalizují přítomnost pečující osoby. Centrum rovnováhy je část mozku, která začíná zrát nejdříve. Pozitivních účinků pohybování s dítětem využívají různé kliniky k podpoře vývoje nedonošených, nebo dětí s podváhou.
Kojenci, které jejich matky nosí v šátku, se vyvíjí lépe než děti, které stráví většinu času v postýlce. To platí stejnou měrou pro motorický, kognitivní a emocionální vývoj.

Zahraniční pediatři a ortopedi doporučují šátek na nošení dětí z následujících důvodů :

1. Při nošení vidí dítě daleko více ze svého okolí, čímž dostává mozek více podnětů k vývoji.

2. Díky matčiným pohybům se stimulují veškeré receptory kůže, ale i orgány pohybu a rovnováhy. Každá změna těžiště vyvolává odpovídající reflexní činnost nervů a svalů.

3. Intenzivní tělesný kontakt s matkou, nebo otcem navozuje pocit bezpečí, jehož psychosociální působení má nezastupitelnou hodnotu.

4. Nožičky dítěte, které sedí v šátku dospělému na boku, nebo ve vertikální poloze, jsou anatomicky přesně v pozici optimální pro zdravý vývoj kyčlí.

TRISSIE: jasny

TRISSIE: no je fakt, ze to, co popisuje verca, zni jako docela slusny zanedbani vyvoje, ale to je snad jen odstrasujici pripad.

KLEVKA: o zpomalenym vyvoji jsem jeste neslysela, to si neumim ani predstavit, jak by melo fungovat, ze ma dite v nositku/satku pomalejsi vyvoj, to zni jako blbost. me to bylo vymlouvano kvuli problemum se zadama, ktery se muzou objevit za x let.

Noseni ale nespomaluje vyvoj...!
Naopak, tim ze je dite v satku ma neustale nejake vzruchy ktere musi vestibularni system v mozku spracovavat... Menis neustale polohu, hybes se, predklanis, zaklanis a tim ten mozek ma neustale potravu, ma co kutit a stavet nove neuronove dalnice... Nosene deti jsou naopak ve vyvoji mnohem napred... V psychomotorickem..!