A dnes byl koníček doslova "na prášky" - zdržel jsem se zapravováním několika ošklivě trčících přívodů, takže do výběhu jsem přišel pozdě a už nemělo cenu chodit (ani jen na trávník v rámci ranče), chvíli jsem se pomazlil se všemi zájemci (samo, přišli všichni), vybral a vyčistil kopyta (naštěstí už je zase sucho, tak to tak nehnije) a po chvíli zase šel...
...a koníček hned k východu se mnou, protože přece hodný koníček chodí ven se svým člověkem. A to bylo údivu, že dnes ne. Stál u východu dobře dalších 10 minut. než jsem zabalil zbytek věcí, a každou chvíli zařehtal (a docela to znělo zoufale), že přece proč nešel ven, když tam byl jeho člověk...
A tohle mne zdrželo...