DANYSEK: ano, ale to byla intrika, se kterou voliči ani řadoví členové vesměs nesouhlasili. Každopádně, pointa je, že demokracie nemůže stát na jedné noze. Kritérium nízké daně, vysoké daně, pravice, levice, je jedno z množných kritérií, ale taková ta polarizace fungovala jen v anglosaských zemích a v Británii už víceméně skončila a v USA dojde k nějakým zásadním změnám podle mě (včetně možnosti, že tam demokracie úplně zanikne).
Politik v rámci demokracie má nějaký instrumenty, který může použít, který jsou pořád ještě součástí té demokratického rámce. Když ten rámec překročí, stává se diktátorem, a to historicky zase ne tak často levicovým, ale docela často třeba i vojenským, nebo "pravicovým". Pointa je, že se to děje, když vyčerpáš ty úřednicko-daňově-regulační nástroje, a sáhneš k nějaké přímé projekci moci. Přitom velmi často fungování demokracie zrušíš, aby tě neobtěžovala... možná ponecháš nějaké vnější rysy, jako divadlo.
Obecně z těch východevropských zemí jsme byli jediná, která se k nějaké jakési tradici demokracie mohla zkoušet vracet. Zbytek východní Evropy se mohl vracet akorát k různým nacionalismům a Rusko k carskému imperialismu.
DANYSEK: zločiny bolševiků nerelativizuju tak, jak mě obviňuješ. Akorát měly velmi málo společného s domnělou "levicovostí". Poměrně hodně byl přímý import vrcholného stalinismu: sovětší poradci, politické procesy, apod. Ale spoustu toho bylo domácí a svépomocné. Byl to mix nacionalismu, převlečeného nově za "socialismus", s tou představou revoluční diktatury, a trochu bokem se mimochodem podařila i nějaká sociální agenda typu zdravotnictví a školství a potom v těch sedmdesátkách a osmdesátkách křečovitě skrz paneláky i trochu bydlení. Ale tohle vlastně bylo možné proto, že dostatek lidí měl vštípeno, že takhle má prosperita vypadat a že nejde o to se krvavě mstít nějakým kulakům a kapitalistům (což u nás bylo o to složitější, že německé elity byly odsunuty a židovské vyhlazeny a českých zase tak moc nebylo....).
Celá ta teze, že stát (nebo obec) zásadně hospodaří špatně a soukromník zásadně dobře, to byl klíčový mýtus 90.let, protože samozřejmě, snaha zestátnit a byrokraticky řídit všechno byla katastrofou, která byla vidět ještě dlouho. Jenže od té doby uplynulo dalších 40 let. Viděl jsem spoustu zkrachovalých soukromých projektů, protože soukromník byl hazardérský megaloman a současně taky třeba obecní bydlení, které nebylo zkrachovalé, ale prosperovalo. Dnešní letadlové hry se startupy, které skupují velké korporace, kterých je méně a méně, podle mě není představa, kterou jsem o "hospodařské soutěži" měl v těch devadesátkách.
Ad Zábranský a Opatov, nevím, tohle šlo nějak mimo mě. Vím, že tam kolem těch dvou věžáků bylo haló, to jo. Minulo mě, jak to nakonec dopadlo. Každopádně Hřib se naopak vytahuje, jak prosadil (nevím jestli on, nebo kdo) regulaci, že byty nemusej mít povinně oddělený předsíně, což znamená v podstatě ještě menší byty (fakticky hotelový pokoje...). Teď pro změnu taky Hřib machroval s tím, že v územním plánu jsou nějaká nová sídliště v polích, no jako úplně nevím. Každopádně, to, že kromě soukromé výstavby existuje i obecní bydlení, to je docela úspěšný trend v Berlíně a ve Vídni, a to jsou města, ke kterým máme kulturně (myslím v časovém horizontu stovek let) poměrně blízko. Ať se ti to líbí nebo ne, asi je budoucností Prahy, aby tu existoval nějaký podíl obecního bydlení.