OPERAHYPNO: nezajímá mi tvoje osoba nějak individuálně, nechme to být, já Danýsko semi-doxování taky moc nemusím (jednoho zdejšího trolla, kterého jsem moc nemusel, nakonec doxnul tak důkladně, že si chudák smazal účet úplně, za což by mu půlka NYXu měla být vděčná, akorát z té půlky ho čtvrtina NYXu má v double ignore, tak ten tento chrabrý skutek ani nemůže ocenit).
Historii rodin ve 20.století, za první republiky, WW2, komunismu, různé emigrace, apod., tu bych naopak probíral rád, protože třeba téma Janky Michailidu se tohohle úzce dotýkalo. Ano, Československo byla snad jediná země východního bloku (snad kromě Jugoslávie, ale to byl zaostalý Balkán, z větší části...) kam směřovala reemigrace perzekuovaných komunistů ze Západu - konkrétně, ve Španělsku a Řecku dlouho nedošlo k žádné denaficikaci, právě naopak, španělský režim to skrze neutralitu ustál ještě dlouhých 30 let ,což si odskákali hlavně chudáci Katalánci, Řecko bylo složitější, střídali se tam režimy, ale to co vojenská diktatura předvedla na Kypru, tím rozhodně prokázala, že to nebyly zrovna nejostřejší tužky v penále...)
Vlastně člověk, který genezi svých dejme-tomu rodinných politických názorů hodně tají, je právě Danýsek. Přitom já si nemyslím, že to bude něco tragického. Jenže bavit se o politice a úplně ignorovat osobnost ,která s o té politice baví, to fakt asi úplně nejde.
Já třeba mám firmu, byť ne třeskutě úspěšnou. Fyzická osoba - plátce DPH to mi přišlo jako úlet, privatizovaný semi-družstevní (původně směna družstevního za obecní) byt po prarodičích jsem měl obstavený hned po jediné pozdní platbě, takže vzniklo s.r.o. Které jsem zamýšlel spíš jako družstvo, ale úplně to tak nedopadlo, byť to nedopadlo ani v sudu na dně Orlíku, že jo, ale prostě na podnikání jeden je málo a dva moc a když jsem nebyl ten jeden, neměl jsem se do toho pouštět asi vůbec. Nicméně dělat ze mě "bolševika" je fakt absurdní z řady důvodů.
Věřím na malé a střední firmy, vlastněné kvalifikovanými zaměstnanci, dejme tomu družstevnictví (ale ne to vynucené násilnou kolektivizací) - ale jaké jsou s těmahle komunitníma formama podnikání spojené problémy, to teď myslím plně chápu. Pochopil jsem (příliš pozdě) i výhody akciovek (nevýhody jsem viděl hned a jsou jasné... management není vystaven pořádné zpětné vazbě, dokud firmu neovládne jiný většinový majitel, apod.)
Nikdo příčetný nechce "bolševismus", především (ani ty bolševici ne! i když k tomu dospěli dost bolestivě a sebedestruktivně...). Teda kromě Matěje Stropnického :-)