BLONDYNKA: Tak ono přijetí vlastní odpovědnosti je často těžký a tě vlastně stavěj do situace kdy vlastně možnost volby nemáš. Většinou to nepodají jako buď/anebo, ale jako "prostě to tak bude" a musíš si být absolutně vnitřně jistá abys to ustála. A personál si je toho vědom. A většinou je to tak, že si buď uhádám to svoje, všechno bude dobrý a já budu spokojená, že jsem měla pravdu. Anebo to taky skončí průšvihem a budu muset přijmout odpovědnost za to, že se to podělalo.
Moje situace třeba: 18 hodin kontrakcí bez jakéhokoliv zásahu (5 dnů po termínu praskla voda, kontrakce se rozjely samy, žádná medikace, já ještě většinu doby byla vlastně ve stavu "zvědavosti" jaké to teda bude, ten porod). A když jsem se konečně otevřela, zjistili, že dcera má hlavu blbě rotovanou do porodních cest. Dali ultimátum, že buď se povede aby se otočila, anebo bez debaty císař. PA se fakt snažila (aspoň mi to přišlo), navrhla několik poloh na vystřídání. Po hodině se dítě ani nehlo a bylo jasno. A teď. Kromě pocitu selhání, že jsem nedokázala porodit vlastní dítě. Kde jsem udělala chybu za kterou bych se měla cítit odpovědná? Odmítnout císaře? Čekat se úplně nedalo, byla jsem otevřená, ale zjevně to bylo blbě. Cítila jsem, že hlava tlačí vepředu na močák, vůbec jsem neměla nutkání na tlačení.
Ptám se naprosto vážně. Nemám to úplně zpracované, ale nemůžu přijít na to co dalo udělat jinak. Což bych pro další porody ráda věděla.