• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    WITCHIEPOROD - obecna diskuze
    PETPET
    PETPET --- ---
    ALI_EN: prave ze cim vic zen se o tom dozvi, tim lip. Dava posledni dobou i vyzvy na podani stiznost na jednotlive porodnice. Dava dohromady zpetne vazby rodicek a pak je s nima projednava... Je husta! Ale je jasne, ze prvni krok by mel byt se ingormovat sama. Na druhou stranu vsechny vime, jak velka chut/sila je po porodu bojovat se systemem (kdyz treba nechteji pustit ambulantne po porodu domu,...).
    MYJKA
    MYJKA --- ---
    ALI_EN: Myslim, ze dat sem nazev skupiny a zamereni je adekvatni. Kdo bude chtit, zapatra vic. Ja ani nevim, ze by cleny neprijimala. Porad se tam nekdo na neco pta a uz ji pomaha i dalsi holka. Minimalne s volanim do nemocnic.
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    MYJKA: uplne verejne bych to nedavala. ciste proto, ze ona ma strasne moc prace, neustale neco resi uz na urovni jednani s porodnicema, krajskejma uradama, k tomu dela hot linku. a tak by i zeny samy mely vyvinout nejakou aktivitu zjistit si o dany situaci nejaky informace (jaky maji prava, co nemocnice (ne)muze, pozjistovat si zaklady. Aby se nemohlo stat, ze ji zavola nekdo, kdo bude potrebovat poradit s tim, co si jeste zenska by mela osefovat sama.
    Zkusit se prihlasit do skupinya prostudovat si dokumenty tam ulozeny je prvni krok, bere tam zase dalsi cleny?
    MYJKA
    MYJKA --- ---
    ALI_EN: Ja to klidne pripisu i sem. Jedna se o Petru a vede na fb skupinu Podporite me v osvete? Zabyva se stiznostma na nemocnice/porodnice. Kdyby mel nekdo chut resit nejake stiznosti a neumi si sntim sam poradit, obratte se na ni.
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    Byla tedy vyhrocena debata ohledne vyvolani/prenaseni atd.
    Ucelene je to popsano v tomhle cerstvym clanku
    Vyvolávání porodu – zvažování rizik – Jemné zrození
    http://www.jemnezrozeni.cz/2017/09/22/vyvolavani-porodu-zvazovani-rizik/
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    HYSTERIA: ta moje si pamatuje, ze po ceste taxikem zjistila, ze si zapomnela zubni kartacek a tk se pro nej vraceli :D
    HYSTERIA
    HYSTERIA --- ---
    Moje máma je v tomhle trochu komik a moc toho nesdělovala nikdy. Co se týče nějakých faktů z porodu (mě a mojí ségry) tak vím toto:

    *Neměla ani jednou císaře
    *Já se měla narodit dle doktorů 20.1 a nakonec jsem se narodila 24.2 a nikdo se tomu tehdá nějak nedivil
    *Ségra je o hodně mladší, termín měl být 1.2 a narodila se 20.2 po vyvolání. To už byl rok 2000 a tam to teda asi doktorům přišlo už divně dlouho po stnaoveném termínu.

    Já si z toho odnesla to, že tedy to vypadá, že budu také rodit po termínu. A nakonec mám obě děti po termínové.

    Jsem ráda, že mi moje máma nelíčila porod jako nějakou hrůzu. V podstatě to podávala jako něco z čeho mám pár vtipných storek do konce života. Takže jsem k porodu přistupovala s pozitivní myslí.

    Musím uznat, že tohle byl od ní velký dar pro mě, aniž by si to možná tehdy uvědomovala.

    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    SUFFOCATE: mne o porodu mama rikala, ptala jsem se. Uz jako docela mala. A mela jsem z toho hruzu. Dlouho jsem resila, kdo je na tom hur, jestli kluci, kteri musej na dva roky na vojnu (jo, jsem uz stara breca, hehe) nebo holky, protoze budou rodit.
    Uplny nebe pro me byla knizka od Ingeborh Stadelmann a prednaska IK v Gender Studies nekdy okolo roku 2000. Prestala jsem se bat. A tenkrat jsem se i chtela stat PA. Zivot me zaval jinam, ale porod novyho cloveka je pro me porad fascinujici akt. Obzvlast po tech mych dvou. Mrzi me, ze uz asi zadnej nezaziju :/
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SUFFOCATE: Moje mama ma z porodu desny trauma. S ni se o tom moc neda bavit, ve smyslu podpora pro me. Ona je hned v haji, jak na ni kriceli, jak tam byla sama, jak ji privazali nohy, jak ji mimino ani neukazali, jak dite ukazovala otci z okna... A bere to tak, ze porod je proste hroznej a musi se prezit. Fakt to po triceti letech nema zpracovany :-(
    Ja myslim, ze u nas to bude jinak. Z prvniho porodu jsem se poucila a druhej si "uzila". Uzila, jakoze prozila beze strachu a v klidu, pripravena jit na hranici sil. Moje dcera jeste nevi, co sex dela s chlapama, takze ji pripada jako nejdulezitejsi zenskej organ deloha :-) Tim me dost prekvapila a vlastne jsem rada.
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    SUFFOCATE: presne, wtf. Tohle je velky tema. Pokud jsi opravdu asertivni, pres nevuli lekaru si tohle uhadas kdekoliv. Umoznit to musi, ze nechteji, je jejich problem. Dokonce i na JIP. No way. Ted me napada, nekde jsem slibovala telefonni kontakt na holku, co pomaha po telefonu jednak pri nevyhovujicim pristupu porodniku treba pri prijeti, nevhodnym chovanim pediatru pri roznych ambu ci domporodech a taky pomaha prosadit prava rodicum, kteri chteji pri hospitalizaci byt se svymi detmi. Ona je schopna zavolat/v okoli dojet do toho zdrvotnickyho zarizeni a (bohuzel musim pouzit slovo DONUTIT) personal, aby se proste choval podle prav pacientu. Napisu to vedle do klubu.
    SUFFOCATE
    SUFFOCATE --- ---
    ALI_EN: jo, to je to same i s hospitalizaci ditete. Zjistovala jsem si nejake informace, kdyby bylo nutne jet s Anezkou do nemocnice.. a ejhle. Dite sice ma pravo na neustaly kontakt s rodici, ale pak se muzeme taky docist, ze je vhodne si predem do nemocnice zavolat, protoze ne vsude to umoznuji. wtf?
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    SUFFOCATE: pridala bych i neschopnost reagovat na urcitej socialni vyvoj. Skoro bych rekla, ze studium socialni antropologie by si klidne mohli zaradit do to know listu. Drivejsi vztah lekar-pacient nebyl na rovnocenne urovni. On byl autorita. Bylo na nem, jak moc informuje, jakym zpusobem.
    Najednou nova doba, rozmach informacnich technologii a pritupu k informacim spolecne se stoupajici uvedomelosti lidi (tedy, jak u koho), nemuzu najit ten spravny vyraz - proste ono pravo na sebeurceni.
    Vztah lekar-pacient se nutne musel zmenit na rovnocenny, kdy pacient o sobe rozhoduje a lekar mu predklada moznosti, navrhy, idealne aby nasli spolecnou rec, ovsem ne vzdycky se to dari.

    Nevim, zda jste zaregistrvaly, probihaly nedavno neonatologicky dny, kde se mimo jiny resilo i tema nutnosti debatovani o domporodech, pravek rodicek i to, ze ne zcela jsou dodrzovany, protoze doktori to uplne nechtej. Hlavne pak jsem zaregistrovala informace z konference CLK. Tady primo jeji sef proste se divil, vylozene brojil proti tomu, ze si lidi dohledavaj informace, zajimaji se, nenechavaji vse jen a jen na lekarich. Co pak od takovych lekaru chtit? Od takovy ztvrdly instituce, jako je CLK, ktera ma rigidni, nenavistny a hloupy sefy jako je pan Kubek, pred tim, vzpomente, to byl David Rath a pred nim Bohuslav Svoboda. Jeden borec za druhym.

    Fakt rada ctu pribehy, kde porodnik respektuje zenskou, ta rodicka si ho chvali - ale ne tak, ze ona necha vsechno na nich, oni ji zpustosi jak to jen umi, a maji ji radi, protoze jim do toho nekeca. To totiz je presne opak dobryho doktora.
    SUFFOCATE
    SUFFOCATE --- ---
    report porod 9.5.2017

    Z porodu jsem měla strašný strach! Celé těhotenství ani moc ne, ale poslední dny/týdny se ten strach stupňoval a špatně se mi s těmi pocity pracovalo. Pořád jsem doufala, že to ještě nepřijde, že se to posune na co nejpozději a nebo to nějak zaspím, nebo nevím.. :) Ale zase jsem si dávala pozor na to, abych si nakonec nepřivolala císaře v celkové narkóze.. :)

    Každopádně.. termín jsem měla stanovený na 12. května, ale myslela jsem si, že to bude spíš dříve. V pondělí 8. května odpoledne jsem potkala známou (matku tří dětí) a dostala od ní informaci, že bříško už mi pěkně kleslo. To mě poněkud vyděsilo, ale říkala jsem si, že to může trvat klidně ještě týden. Celý den jsem však byla divná. Naštvaná, podrážděná, plačtivá, nervózní... cítila jsem se děsně. Večer jsem už ležela v posteli, přišel si lehnout i manžel a jak jsem se otáčela na posteli na druhý bok, začala mi odcházet plodová voda. Žádné lupnutí apod. jsem neslyšela, dokonce jsem si myslela, že to není plodová voda, ale nějaký výtok. Téhle domněnky jsem se držela opravdu dlouho, asi ze strachu, že už to vážně přišlo. :) Voda mi tedy začala odcházet cca ve 22.15. S tím začaly i nepravidelné kontrakce. Byly to takové chvíli slabounké, chvíli silnější menstruační bolesti. Po 15, 8, 10, 5, 20.. atd. minutách. Celou noc jsem se snažila spát, ale nešlo to. Naspala jsem dohromady asi hodinu, ale nebylo to nijak hrozné. Ráno mi přišlo, že kontrakce trochu ustaly, ale stále mi podcházela po troškách voda. V devět jsem byla objednaná na kontrolu na gynekologii, ale nešla jsem tam s tím, že už to bude spíš na porodnici. Protože však kontrakce nebyly tak časté a intenzivní, rozhodli jsme se s manželem ještě zajet na úřad vyzvednout si nové občanské průkazy a manžel že si vyřídí nové techničáky na auto a motorku. Na úřadě kontrakce trošku zesílily, ale nic strašného. Mnohem víc mě znepokojovala ta odcházející plodová voda. Ještě jsme jeli pro pizzu (kterou jsem pak jen stěží snědla) a domů. Rozhodla jsem se být doma co nejdéle, nechtěla jsem trávit v porodnici zbytečně moc času. Kdybych si trošku víc věřila, klidně bych rodila doma, ale jakožto prvorodička a strašpytel jsem se nakonec rozhodla rodit v porodnici. Po celý den jsem občasně chytla hysterický záchvat pláče, vlastně ani nevím proč. :) V 16 hodin jsme nakrmili psa a vyrazili do Hořovic. Cesta byla v pohodě, v Hořovicích jsme ještě vyvenčili psa a dali ho do auta, ať na nás počká. Personál však zjistil, že mi opravdu odtéká plodová voda a už si mě tam nechají. Byla jsem nesvá z toho, že to může trvat dlouho a pes bude v autě několik hodin. Dokud si pro něj nepřijeli manželovi rodiče, jako bych ten porod nějak brzdila. Pak se to pěkně rozjelo, ale dost možná to bylo také klystýrem... ještě k příjmu.. natáčeli mi monitor a neustále se na něco ptali, musela jsem podepisovat souhlasy.. no klasika porodnice. Porodní plán se mnou konzultovali, ale spíše stylem, že "tohle se u nás nedělá", "tohle udělat musíme"... po natočení monitoru nás s manželem odvedli na porodní pokoj a nechali nás tam. Ještě mi zavedli kanylu, což jsem nechtěla, ale už jsem byla celkem mimo na to, abych jim odporovala. Manžel se snažil všechno s nimi vykomunikovat, ale jsou to mistři v manipulaci. :) Klystýr jsem si mohla rozmyslet, a nakonec jsem se rozhodla jej podstoupit a nebylo to vůbec nepříjemné. Po klystýru začaly kontrakce sílit, bylo asi 18.30. Občas někdo přišel se podívat, ale moc nerušili. Kvůli tomu, že mi voda odtékala už několik hodin, chtěli mi dát antibiotika. Když jsme se ptali na výsledky krve, jestli je to nutné, jejich odpověď byla, že výsledky jsou dobré, ale trochu hraniční a pokud to nechci, musím podepsat reverz, ale že stejně mi je pak budou muset dát a kdesi cosi.. taková nepříjemná situace. Takže jsem se opět nechala zmanipulovat. :) Kontrakce sílily, sprcha nepomáhala. Myslela jsem si, jak budu kontrakce rozhopsávat na míči, ale nejlepší byla poloha vestoje s opřenýma rukama o stůl nebo umyvadlo a studenou plenu na hlavu. Tu mokrou studenou plenu jsem pak měla na hlavě snad pořád, myslím i při samotném tlačení jsem si jí dávala na obličej. I když už byla úplně horná a manžel mi ji chtěl namočit, nemohla jsem ji sundat, jako bych se s ní cítila bezpečněji a tak trochu v "úkrytu". :) Někdy ty kontrakce byly tak silné, že se mi podlomily kolena a klečela jsem na zemi, ale jak to šlo, hned jsem zase vstávala. Také mi bylo na zvracení, ale vyzvracet nic nešlo. Nevím v kolik, ale myslím kolem 22.00 mi sdělili, že jsem otevřená na osm centimetrů, což mě povzbudilo, že už by to nemuselo moc dlouho trvat. Cítila jsem tlak na konečník a bolest byla už celkem silná, sestra mi poradila, ať si sednu na toaletu, že lépe sestoupí hlavička níž. To už ale byly bolesti tak vyčerpávající, že jsem si řekla o Entonox. Trochu mě mrzí, že jsem to nezvládla bez něj, ale v tu chvíli mi to hodně pomohlo. Bolest sice byla pořád silná, ale mimo kontrakci jsem byla příjemně zfetovaná a mohla jsem se úplně uvolnit. Jinak jsem byla stále v křeči, i když kontrakce zrovna nebyla. Trochu jsem si odpočinula, dr. se sestrou mě poslaly na lůžko, že mě vyšetří. Bohužel, v téhle blbé poloze na zádech jsem už zůstala, šlo se rodit. Ještě jsem si řekla, aby mi alespoň trochu zvedli záda, abych úplně neležela, ale poloha to byla blbá tak jako tak. Tlačení mi nešlo, byla jsem v hrozné křeči, navíc mi sebrali ten plyn, takže to začalo být zase docela brutální. :) Pořád mi říkali, ať si držím nohy pod koleny, tlačím je k sobě a uvolním zadek.. a ať tlačím. Vůbec mi to nešlo, cítila jsem, jak jsem v blbé poloze a jak se to všechno děje úplně jinak, než jsem chtěla, ale byla jsem strašně unavená a už jsem chtěla, aby to celé skončilo, tak jsem poslouchala instrukce a snažila se... na úplný závěr mi prý dali do kapačky oxytocin, že to zesílí kontrakce. Taky mi nakonec udělali nástřih, i když ten jsem opravdu HODNĚ nechtěla a myslím si, že kdybych nebyla na zádech, vůbec by nebyl nutný. Nástřih jsem cítila, ale přehlušila to bolest sestupující hlavičky. Nevím jak dlouho to trvalo, ale nakonec jsem hlavičku vytlačila (za doprovodu věty "miminku už se tam nedaří" - klasika), tělíčko už byla sranda... miminko mělo jednu ručku kolem krku, ale vše v pořádku, dali mi ho na chvilku na břicho, manžel přestřihl pupečníkovou šňůru. Ještě jsem jim říkala, ať nechají dotepat pupečník, dle dr. prý dotepal, ale přišlo mi, že to šmikli celkem rychle, takže si tím dotepáním nejsem vůbec jistá. Pak miminko dali na výhřevné lůžko, změřili, zvážili, mě zašili.. bolelo to, ale dalo se to přežít..

    Ve 22.46 se nám narodila dcera Anežka.
    Manžel byl u ní, já jsem se celá klepala, klepaly se mi ruce i nohy, bála jsem se, že bych ji neudržela, takže mi ji přiložili asi až za hodinu, kdy jsme si o to museli říct, jinak by asi nepřišli.. Pak nás ještě další hodinu nechali všechny tři osamotě. První noc jsem jí u sebe neměla, byla jsem z toho všeho taková rozhozená, unavená, překvapená.. když mě odvezli na šestinedělí, ptali se mě, jestli ji chci mít u sebe, ale hned dodali "no ale musela byste se teď ještě dívat na instruktážní videa a sestřičky se o ní dobře postarají..". Další manipulace, které jsem podlehla. Druhý den dopoledne mi ji přivezli a už jsem ji měla u sebe...

    Asi se mi bude pohled na věc měnit, ale zatím to vidím tak, že Hořovice jsou pěkné, pokoje vybavené a zařízené úžasně, ale přístup personálu, především co se týče dr. a sester u samotného porodu, nic moc. Ale asi jako všude, když se necháte chytit do pasti zdravotnického zařízení.
    SUFFOCATE
    SUFFOCATE --- ---
    Ted me uplne napadlo, ze je to cele spatne proste proto, ze se o porodech (a vubec o vsem) skoro nebavime. Mezigeneracne. Kdyby to nebylo takove tabu, nemuselo by to pak probihat tak, ze nejaci lekari delaji s nasimi tely nejake veci, zena nevi co delaji, co ji pichaji.. mozna to ani RADSI nechce vedet.
    Kdo do podrobna rozebiral porod s maminkou, babickou? Proc se nerodi ve spolecnosti matek, sester, apod.? Proc maji nase matky a babicky takovy blok o techto vecech mluvit? Viz nekteri moji pribuzni, kteri jakmile jsem otevrela tema porodu, zrudli, zmlkli a pak rychle menili tema (ne, porod neni porno, abysme se cervenali, i kdyz tam pipinka hraje jednu z hlavnich roli).

    Preji si, abych zvladla tuhle barieru prolomit, aby moje dcera nemusela nest tohle břímě s sebou zivotem, aby neopakovala tyhle chyby a nemusela si pak lecit traumata v internetových diskuzich nebo v nejakych k tomu urcenych ženských kruzích. I kdyz i to by bylo porad lepsi, nez to v sobe zamknout a uzirat se tim. Mozna i nevedomky. Sama to znam, nejen co se tyce porodu. Casto se tvarim jako hrdinka a presvedcuji samu sebe, ze jsem v pohode. Dokud neco/nekdo neodemkne zamecek a ja se nesesypu.
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    KOTENCE: mluvime o necem jinym (pokud tedy ja s body_suit mluvim o tom samym). Uz ve druhy porodni fazi nejak manualne, pokud jeste neni zasla branka, to porodnik roztahuje. Ja to vnimala jako brutalni bolest. Jenze u prvniho porodu jsem se nebyla nejak vyrazne schopna vzchopit a proti cemukoliv protestovat, oni mi nic nerikali, co se deje nebo bude dit.
    PETPET
    PETPET --- ---
    KOTENCE: presne tak to bylo po te prvni sekci u me. Mela jsem z toho velke trauma, ale chtela jsem o tom mluvit. A keci typu "bud rada, ze jste zdravi" mi fakt nepomahaly. Ja jsem chtela znat pricinu...
    SUFFOCATE
    SUFFOCATE --- ---
    Ja sem pak taky hodim svuj report, i kdyz neni asi moc zajimavy (vedle v diskuzi uz jste ho cetly). Takovy rekla bych klasicky prubeh bezproblemoveho porodu v nemocnici. A presto to muze byt dost traumaticky zazitek (pro matku i pro dite). A zpetne me nejvic mrzi, ze jsem nebyla s Anezkou. Hned od prvni chvile. Jestli budu jeste nekdy rodit, zrovna tuhle chybu opravdu opakovat nechci.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    ALI_EN: Tak neco takovyho vubec neznam. Me vnitrni vysetreni nikdy nebolelo, spis jsem byla zvedava, jak to postupuje, takze jsem to vitala. Nebo piseme kazda o necem jinym?
    BODY_SUIT: Ja je v Podoli mela celou dobu, fakt hnus. A na monitorech dite ve stresu! No, aby taky ne, kdyz je ve stresu matka, ze jo. Takze takovej kruh: my vas stresujeme, vy stresujete mimino, musime sledovat vystresovany mimino, tak vas stresujeme...
    V Neratovicich v pohode, tam mela PA jen neco prenosnyho a to me neobtezovalo.
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    KOTENCE: nevim, kdy jste byly vylouceny, ja tam jeste stihla napsat, ze prave tu pasvitu tech zenskejch citim jako vlastni ujmu. Kvuli tomu, ze se o porody nezajimaj a odkejvou doktorum prvni posledni, mam pak ja o to tezsi praci, kdyz chci neco podle svyho. Zvyky doktoru zmrvily oba moje porody. A to neni uplne srovnatelny s nejakou stiplavou poznamkou na nyxu, to je for ever zazitek.

    A presne tak, jak to popisujes, jsem se tam snazila vyjadrit. Nesmi se o tom mluvit jenom proto, aby se pak zena necitila dotcena. Takze se budeme tvarit, ze se to nedeje, hlavne bacha na sestinedelky psychickou pohodu (ta samozrejme je na miste, ale pak se asi nebudu vylejvat par dni po porodu do verejny diskuse).
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    BODY_SUIT: to mam doted v hlave z prvniho porodu. Takhle vypada peklo - bolelo to vic, nez co kdy jinyho me bolelo, vcetne obou porodu bez utiseni bolesti.
    pri druhym porodu to doktorka taky zkusila, proti mymu porodnimu prani. Stenala jsem tak nejak celou dobu porodu, ale jak tohle zkusila, zarvala jsem na ni at toho okamzite necha asi i vlekane. Hned se mi vratil ten prvni porod. Ona na to, ze prej nic nedelala! Jen jsem zastenala, at uz to znova proste nedela.
    Myslim si, ze spousta zenskejch tohle prisuzuje porodnim bolestem. Nebo tedy pokud je dobre pouzitej epidoral, tak to mozna neciti.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam