O Arne Jacobsenovi jsem tu uz jednou psal v souvislosti s jeho legendarni zidli. ( [BLOWUP @ nábytek - legendární klasický design] )
Dnes z osobnich duvodu chci zminit jeho navrh vseobecne znamy pod oznacenim «swan chair».

Prototyp tohohle ikonickeho kusu vznikl v jeho garazi - Jacobsen byl v roce 1958 poveren navrhem interieru lounge a lobby SAS hotelu v Kopenhagen, a pro tyto prostory navrhl sve dva zname kusy : Swan chair, a jeho vetsi variantu Egg chair. Oba maji spolecne to, ze krome kovoveho soklu se ctyrmi paprsky neobsahuji zadne prime linie. Vysledna forma pusobi organicky, elegantne a lehce, a pro tehdejsi dobu pusobila jak formalne, tak konstrukcne hodne neobvykle.
Skorapka na kovovem jednonohem otocnem soklu zidle je z laminatu, ktery je polstrovany chladnou PU penou a potazeny budto ruznymi druhy textilu, nebo kuzi. Jeho na prvni pohled zrejmou vlastnosti je samozrejme vzhled: v kazdem interieru pusobi jako organicka skulptura, nezavisle na zvolenem materialu. To co na prvni pohled zrejme neni je fakt, ze jde o extremne pohodlny nabytek. Ve srovnani s jinymi podobne koncipovanymi navrhy napriklad od Eamesu jde zde o sedaci nabytek na kterem neni problem stravit tri nebo ctyri hodiny aniz by clovek mel pocit nepohodli – vim to proto, ze jsme na nich zhruba tak dlouho sedeli u vecere v hotelu 7132 ve Valsu, ktery ma obzvlaste rafinovanou variantou – zvenci cerna kuze, zevnitr bila – vybaven tzv. Silver dining room. Zidle neni urcena k velkemu posunovani: sokl se ctyrmi paprsky se posunovat da, ale hlavni zpusob pouziti je dany otacenim skorapky. Zidle se da otocit do strany, usednout a zasunout otocenim pod stul, funguje to prima. Tahle zkusenost mimo jine rozhodla i o tom, ze momentalne planuju swan koupit jako zidle k memu jidelnimu stolu – v kontrastu se starym statkem to bude urcite zajimave. Pisu to proto, ze i kdyz ten nabytek uz znam desitky let, tak jsem ho jako sezeni k jidelnimu stolu nemel na radaru: pro me to byl typickej kus nekam prave do nejaky lounge.

Jako obvykle, i zde jediny trochu bolestivy detail je cena. Swan vyrabi firma Fritz Hansen a prodava se budto v textilnim provedeni – tam je cena kolem 3500,- CHF za kus, nebo v kuzi. Kozena varianta se pohybuje mezi 6500,- a 8000,- CHF za kus – to je pomerne hodne penez za jednu zidli. Samozrejme se daji najit i kopie, nektere z nich si s originalem nezadaji, za zhruba tretinu ceny. Naopak originalni vintage kusy se cenove od tech novych bohuzel moc neodlisuji.

• Arne-Jacobsen-swan.avif
• Craftmanship_Stacks-of-shells-for-Egg-chair_blackwhite.avif
• FH_Clam_pendant_large_Egg_lounge_chair_Swan_lounge_chair_PK65_table_1_RGB.avif

BLOWUP: ty jeho videa mají terapeutický účinky úplný

Kobeomsuk postavil regal a natocil o tom video.
Proc na nej je odkaz tady? Jedna se o tredicni korejskej kus nabytku, v jeho podani s typickejma live edge zasuvkama. Krome perfektniho remesla (spoje!) opet tradicne krasne vyvazeny proporce. Enjoy.

Kobeomsuk furniture - Four side shelves - Korean traditional furniture
https://youtu.be/jWNIrTw9MM8

Mozna nekomu neuniklo, ze v mych textech obcas trousim pratelska postouchnuti na dnesni modu zalevat fosny do epoxidu a sroubovat to cele na nejake humpolacke kovove nohy. To ma vic pricin: jednak tenhle postup neodpovida tomu, co ja osobne chapu pod pojmem «truhlarske remeslo», radil bych to spis nekam do sousedstvi «zbastlime si ptaci krmitko ze zbytku podlahy a pappmache». A krome toho, ja jsem uz v zivote modu nabytku kombinujiciho opracovane a neopracovane drevene detaily zazil. Meli jsme doma hned dva kusy nabytku – jidelni stul a maly stolek – ktere nekdy v sedesatych letech tenhle fenomen zhmotnily. Na rozdil od tech dnesnich v pryskyrici utopenych klad ale byly ty nase truhlarsky remeslne zpracovane, co se konstrukce, spoju atd tyce. Anyway, tahle moda ma jako spousta jinych smeru svuj puvod. Jednim z tech, kdo stal u jejiho zrodu byl architekt a truhlar George Nakashima, a proto dnes venuju par radek prave jemu.

Nakashima se narodil 1905 ve Spokane v USA japonskemu paru a studoval na univerzite ve Washingtonu architekturu. Po dostudovani si za vytezek z prodeje sveho auta koupil cestu parnikem kolem sveta aby nasbiral par zkusenosti. Mimo jine byl v Parizi predstaven i Le Corbusierovi. Po zastavkach v Africe nakonec skoncil v Japonsku v atelieru ceskeho architekta Antonina Raymonda. Raymond byl mimochodem ten, kdo spolupracoval s Frankem Lloydem Wrightem na ikonicke stavbe Imperialniho hotelu v Tokiu. V te dobe mimochodem v atelieru Raymonda spolupracoval na tzv. Golcende Dormitory v Puducherry v Indii, ktere byva oznacovano jako «prvni modernisticka stavba v Indii». V Indii stravil tri tydny v kurzu zpracovani dreva v NID (National institute of Design) behem kterych navrhoval ruzne kusy nabytku ktere se v limitovanych edicich vyrabely az do roku 1975.

V roce 1940 se Nakashima vratil zpet do spojenych statu a zapocal vyrabet nabytek a vyucovat jeho navrhovani v Seattle. Behem druhe svetove valky byl spolu s ostatnimi Japonci internovan, a v internacnim tabore se setkal s Gentauro Hikogawa, ktery ovladal tradicni japonske zpracovani dreva. Pod jeho vedenim se Nakashima naucil mistrovstvi s tradicnimi rucnimi japonskymi nastroji.
1943 se Antonin Raymond uspesne zasadil o propusteni Nakashimy z internacniho tabora a pozval jej pracovat na svoji drubezi farmu v New Hope, Pennsylvania. Tam take Nakashima pozdeji zalozil sve studio.
Nabytek George Nakashimy – ktery navrhoval mimo jine pro produkci firmy Knoll – se vyznacuje syntezou tektoniky, citu pro praci s masivnim, casto spektakulerne rostlym drevem i jemnymi detaily. Jeho prace jsou synonymem pro to nejlepsi co americky nabytkovy design ve dvacatem stoleti vytvoril. A pravdepodobne nekolika oklikami dokazal svuj vliv prenest az do vyrobku Drevotvaru z Jablonne n. Orlici ktery vyrobil ony dva na pocatku meho textu zminene kusy nabytku ktere se staly interierovym ramcem meho detstvi.

Typicke pro Nakashimovy kusy je prave kombinace neopracovane prirodni hrany masivnich fosen s naopak velmi subtilnimi, precizne formovanymi prvky. Jeho nabytek je dukazem toho, ze i tezke, prirodne rostle fosny mohou byt zpracovany na vysoke remeslne urovni, nejenom utopenim v pryskyrici a prisroubovanim kovovych nohou :-)
Jeho studio v New Hope je dnes putovnim mistem, obsahuje nekolik pozoruhodnych domu, a dilnu kde vznikaly jeho navrhy, patri od roku 2008 do seznamu Registru narodnich historickych mist a o sest let pozdeji bylo oznaceno jako “National historic Landmark”. Stoji za to si jej prohlednout, alespon virtualne. (https://nakashimawoodworkers.com/)

Az tedy nekdy priste budete obdivovat nejaky kus exotickeho dreva utopeny v plastiku, vzpomente si na pana Nakashimu ktery to cele pred sedmdesati lety inspiroval :-)

Zatim nemam kvuli me stavbe - restaurovani staryho baraku je dost casove narocny hobby - moc cas venovat se jinejm vecem, treba navrhovani a stavbe nabytku. A abych po dni stravenym v dilne nebo na stavbe trochu potesil oko, listuju po vecerech v posteli alespon knizkama o tom jak nabytek navrhuji opravdovi mistri :)

Jako treba Sam Maloof.

On zacal trochu netypicky s truhlarinou docela pozde, 1949, bylo mu tusim asi pres tricet. Takovej #zivotpotricitce, i kdyz bych asi mezi tim co autor tohohle tagu povazuje za remeslo moc podobnosti s Maloofovejma pracema radsi nehledal :)

Udajne mu trvalo pres dvacet let, nez jeho byznys prestal bejt ztratovej, a byl prvnim remeslnikem kterej ziskal prestizni stipendium „MacArthur „genius“ grant (1985).

Jeho navrhy jste nejspis uz nekdy videli - vsechny jsou pro nej typicky neuveritelnym citem pro material a jeho vlastnosti, fantastickym zpracovanim a detaily. Jeho nejznamejsi kus - houpaci kreslo - se v aukcich prodavaji kolem 80000 dolaru, pote co v roce 2009 ve veku 93 let zemrel existuje jedna autorizovana dilna v Alta Loma v Kalifornii ktera jeho kusy ma pravo replikovat, tam ceny zacinaji na 20000 dolarech. Ale videl jsem na netu „nabytek inspirovany Samem Maloofem“ uz za par tisic ;)

Mike z Alta Loma pracoval pro Sama Maloofa pres tricet let a da se vychazet z toho, ze jeho repliky jsou prakticky totozne s mistrovymi originaly. Na vyrobu houpaciho kresla se pouziva cerny americky orech, javor, tresen nebo zircote, na akcenty (treba krytky sroubu) se pouziva eben.
Lyziny kresla jsou lepene z drevenych lamel, coz jim umoznuje stihlost a elasticitu, zbytek kresla je vyroben z masivniho dreva opracovaneho do skulpturalni podoby.

Jeho nabytek - nejenom ten houpaci - je ikonou, vystavovanou v muzejich. Oblibili si jej i Ronald Reagan a Jimy Carter - udajne to bylo to jedine co meli tihle dva prezidenti spolecne. Ale pozornej divak potka jeho kusy v mnoha prominentnich interierech.

Pote co jeho tvorba ovlivnila nabytkovej design na nekolik dekad (seversky nabytek v sedesatych a sedmdesatych letech se mu obcas dost podobal) jsou dnes jeho organicke formy k videni spis zridka - coz je asi dane i tim, jak nakladna je jejich produkce, ale i osudem mnoha ikonickych kusu, ktere transportuji tolik emoci, ze je casto jejich majitele pouzivaji spis jako nejaky umelecky artefakt.

Pro me je hlavne jeho pristup k vlastnostem materialu a jeho zpracovani pokazdy inspiraci.

V posledni dobe nemam moc cas zabyvat se nabytkem, rekonstruuju starej dum. Ale to co takova rekonstrukce cloveku prinasi, zvlast pokud ji z velky casti dela vlastnima rukama, je uplne jinej pohled na materialni svet kterej nas obklopuje. Clovek ma spoustu casu k premysleni - nad tim, co je material, co je jeho opracovani, co je vyjadrenim myslenky, co znamena perfekce a k cemu (a jestli vubec) ji je potreba.

Casem az budu mit dum zase trochu zrekonstruovanej budu zase navrhovat a stavet nabytek, ale dost mozna s trochu jinym pohledem. Anyway.

Tohle je kaplicka kterou postavil v Unterliezheim John Pawson. Neni to nabytek, ale pritom to tak trochu nabytek je, stejne jako nektery veci treba od Petera Zumthora, kteryho sem taky postnu, casem, brzo. Proste jenom proto.

Kapelle Unterliezheim von John Pawson - Sieben Kapellen an den Radwegen im Schwäbischen Donautal
https://7kapellen.de/die-kapellen/kapelle-unterliezheim-von-john-pawson/

V posledni dobe rekonstruuju starej pamatkove chranenej statek a tak se zabobiram spis nabytkem z opravdu davnych epoch, ale dnes se mi nechce jit rezat late na vnitrni izolacni konstrukce a jako prokrastinaci napisu neco o naprosto legendarnim kusu nabytku v zemi kde ziju.

Zidle "Landi" se jmenuje podle zemske vystavy ("Landesausstellung") ktera se konala v roce 1939 v Zürichu. Ta vystava byla legendarni, Svycarsko se nachazelo takrikajic v obkliceni nedemokratickych zemi, existovala realna hrozba ze Hitler zemi obsadi a vystava mela povzbudit narodni hrdost - tehdy se vytvoril pojem "geistige Landesverteidigung" coz znamena neco jako "dusevni obrana zeme".

Pro vystavu melo byt vyrobeno 1500 zidli pro vnejsi pouziti, zadani znelo aby zidle svym zpusobem reprezentovala svycarske schopnosti. Soutez vyhral autodidakt Hans Coray, ktery vystudoval romanistiku a k navrhu jej premluvil pri nahodnem setkani Hans Fischli, ktery mel tehdy funkci hlavniho architekta vystavy. Jeho navrh byl tehdy revolucni: navrhl stohovaci zidli ktera byla cela z tehdy moderniho materialu aluminium, s trojrozmerne vytvarovanym skorepinovym sedakem s 91 otvory ktere umoznovaly aby zidle byla lehka (pod tri kila) a zaroven se na ni nedrzela voda. Aluminium bylo tvrzene a derovana skorepina evokovala asociace s leteckym prostredim.

Tehdy 32 let stary Corey presvedcil porotu mimo jine i tim, ze Svycarsko tehdy bylo aluminiovou velmoci - v predchozich dekadach postavilo velike kapacity na vyrobu elektricke energie pomoci vodnich prehrad a tak jako jedna z mala zemi mohla aluminium ktere je energeticky velmi narocne vyrabet opravdu ve velkem.

Zidle pro vystavu tehdy vyprodukovala v rekordne kratkem case firma P. & W. Blattmann Metallwarenfabrik Wädenswil, vyroba se musela delat prakticky rucne protoze na narocnou formu tehdy neexistovala technologie. Puvodni zidle si po skonceni vystavy smeli navstevnici za 15CHF zakoupit coz prispelo k jejich popularite. Firma po roce 1948 obnovila jejich produkci, byly prodavany italskou firmou Zanotta pod jmenem "Spartan". Pravni spory ale vedly k zastaveni vyroby, kterou sice na nekolik let (2007 - 2012) Westermann AG, ale od roku 2014 prevzala vyrobu firma Vitra ktera ji prodava za 625,- CHF dodnes. Hans Coray nikdy za svuj navrh nedostal zadne tantiemy, a kdyz se po letech rozhodla firma Vitra produkci obnovit, musela nejprve v letitych resersich objasnit zda na to vubec ma pravo. Zidle se vyrabi od roku 1962 vyrabely v lehce pozmenenem designu - puvodnich 91 der ve skorepine se redukovalo na 60, protoze dochazelo k tvorbe unavovych trhlin na spojeni sedaku a operadla. Firma Vitra ale diky novym technologiim zidli vyrabi v puvodnim designu s 91 derami.

Zidle je povazovana za mistrovsky kus designu, byla na svycarskych postovnich znamkach a mimo jine je vystavena v mnoha muzejich designu po svete, napriklad v MoMa v New Yorku.

BLOWUP: Meme s tematem ikonickeho designu nabytku mnoho neni, a protoze jeho publikace v klubu "co vas potesilo" zpusobila u nekterych ID vasnive reakce vedouci az ke smazani cele diskuse, dam jej alespon sem :-) At jiz je to s tim ukradenym detstvim jakkoli, alespon se konalo v kultivovanem interieru ;-)

Autofotka týdne: Houpací designová ikona východního Německa je zpátky - iDNES.cz
https://www.idnes.cz/...ci-auto-bauhaus-hans-brockhage-schaukelwagen.A190621_145947_auto_ojetiny_fdv

Nedavno jsem si rikal, ze je to s podivem, ale ze nejvic emoci ve me krome klasickyho nabytku (rozumej: nabytku staryho nekolik desetileti) vyvolavaj navrhy nikoli designeru, specializujicich se na vice mene seriove vyrobky, ale samotnych truhlaru delajicich unikaty. V posledni dobe jsem se porozhlizel po tvorbe ktera by se na rozdil od do epoxydu zalitych kusu stareho dreva jeste dala nazvat remeslem, a par zajimavych prikladu jsem objevil. Mimo jine jsem nasel nadhernej bufet od jihokorejskeho truhlare zastupujiciho manufakturu "Kobeomsuk furniture", kterej me trochu smiril s kycem "live edge" tolik oblibenym kolotocarskou epoxy frakci. Sledovat remeslne mistrovstvi pri jeho vyrobe je mozne na youtube, i kdyz v jednom momente ve me zatrnulo, to kdyz mistr zacal prirodni hranu natirat prave epoxydem :-)

Kobeomsuk furniture - Live Edge TV Stand
https://www.youtube.com/watch?v=cisxRjsm0Kc&list=UUVOpX2P5wygh7sB1KXgh_5g&index=4


Jeho vyrobek krome remeslneho mistrovstvi a citu pro proporce nazorne ukazuje, ze z kazdeho pravidla muze existovat vyjimka ("design s live edge je vzdycky kycem"). Tady je ta prirodni hrana pouzita nikoli jako bezmocna prezentace neceho vznikleho bez vlastni invence, ale jako delici sterbina pro otevirani zasuvek - coz ji svym zpusobem dava urcite pravo na existenci. Na jeho strankach https://www.kobeomsuk.com/ je mozne videt ze se da koupit za 4,35 milionu won - to je asi 3200 Euro, podle meho nazoru cena spis z kategorie tech vyslovene vyhodnych.

Na jeho Youtube kanalu se daji najit i dalsi videa o vyrobe jinych mistrovskych kusu - stoly, skrinky, lavice - vsechny skvele nevzrusene, poctive udelane a s neuveritelnym citem navrzene - nakonec je obcas videt jak mistr tuzkou svoje navrhy skicuje, a uz z toho je patrne ze o estetice a proporcich neco tusi :-)

Takze i kdyz pod vyrazem "klasicky kus nabytkoveho designu" vetsinou chapeme neco vyrabeneho seriove, tady jsem se rozhodl udelat vyjimku.

Premyslel jsem o tom, ze bych sem mel dat zase nejakej stul - tech opravdu dobrejch je totiz opravdu malo. A jak jsem tak o tech dobrejch stolech hloubal, rekl jsem si ze bych mel neco napsat o systemu USM Haller.

Pro mne coby architekta zijiciho ve Svycarsku je nepredstavitelne pomysleni, ze ten system mozna nekdo nebude znat. To je dane jednak tim, ze jeho vyrobce - firma USM - je svycarska, jeho designer - Fritz Haller - je legendarni svycarskej architekt, a hlavne ten nabytek je v podstate takovym regalem Billy architektskych a designerskych kancelari, pravnickych a lekarskych praxi a jinych spis exkluzivnich prostor v tehle zemi. Prozatim ve vsech kancelarich ve kterych jsem pracoval jsme USM meli. Faktem ovsem je, ze v jinych zemich az zase tak casto k videni nebyva - pravdepodobne i diky pomerne vysokym porizovacim nakladum.

USM Haller je jak uz jsem zminil nabytkovy system, urceny hlavne pro kancelare. Architekt Haller byl 1961 majitelem firmy USM Paulem Schärer poveren navrhem nove firemni budovy. V teto souvislosti navrhl 1963 pro budovu i nabytkovy system, jistym stimulem byl urcite fakt ze firma USM se zivila preciznim opracovanim kovu a mohl tudiz popustit uzdu sve predstavivosti bez nebezpeci, ze by navrh nebyl realizovatelny.
Zakladnim stavebnim kamenem systemu je kovova kulicka s vyvrtanymi zavity ve vsech prostorovych osach. Je z masivni ocele, a pomoci rafinovaneho systemu specialnich nastroju se do ni daji sroubovat ocelove kulate tyce, tvorici nosnou kostru celeho systemu. Na tu se potom jednoduse zacvakavaji plechove vyplne, pridelavaji desky ze dreva, melaminu, kamene, skla atd. Teoreticky se z tech prvku da postavit neomezene velky kus nabytku, a bytelnost vsech soucastek i sesroubovaneho celku by jiste fungovala i pro stavbu obydli. Rafinovana jednoduchost - chromovane tektonicke dily a barevne vyplne - z nej ucinila standard nejenom v kancelarich designeru a architektu, ale i v obytnych prostorach takto postizenych lidi. Vysokou cenu alespon castecne kompenzuje prakticka neznicitelnost a stylova nadcasovost. Kdyz budete tento nabytek hledat pouzity treba na ebay, zjistite ze i dvacetilete kusy stale maji svoji nemalou cenu.

Soucasti systemu jsou i pracovni stoly. Tezko bych si vzpomnel na nejaky stul, ktery by byl bytelnejsi. Stolni desky jsou ze dreva, robustniho melaminu, skla nebo kamene a na jejich transport byva potreba alespon dvou lidi. Nohy jsou z tlustostennych ocelovych trubek, ktere se sroubuji do oceloveho ramu pod deskou. Celek by se dal oznacit i jako spolehlivy bunkr pro zemetreseni.

Jaka ma system negativa? Krome vysoke ceny je to rekneme urcity chlad, ktery vyzaruje. Ciste formy provedene v chladnem kovu nepusobi vyslovene "utulne" a do obytnych interieru bych jej pouzil spis jako soliter obklopeny kusy ktere ten chlad svoji zvysenou smyslnosti kompenzuji. Casto je videt spolecne s nize popsanymi kresly LC-2 a LC-3 od Corbusiera, ktera pusobi formalne velmi podobne. Ja osobne nekolik USM stolu doma mam, vsechny jako pracovni stoly. Za jidelni stul bych - na rozdil od mnohych jinych kolegu - USM presto nezvolil.

Nabytek se da koupit v mnoha provedenich budto u autorizovanych dealeru, nebo primo u firmy USM v Münsingen u Bernu. Jak uz jsem zminoval, i pouzite kusy byvaji dobrou alternativou.

Lounge Chair od Charlese a Ray Eamesovych splnuje bez pochyb oznaceni ikonickeho kusu. Navrh vznikl roku 1956 . Udajne je k navrhu inspiroval jejich blizky pritel reziser Billy Wilder – pro toho mimo jine navrhovali i jeho dum - ktery chtel mit pri nataceni k dispozici pohodlne kreslo ve kterem by se dalo i spat. Vysledny navrh sestava z kresla a ve stejnem stylu navrzene podnozky (ottoman).

Konstrukcne se jedna o skorepiny z ohybane preklizky spojene kovovou konstrukci, na kterych jsou pripevneny kozene polstare. Puvodne se jednalo o preklizky s kryci vrstvou z palisandru, dnes je mozne objednat i tresen nebo orech.
Kreslo ktere vypada velmi pohodlne ma z meho pohledu v tomto smeru jednu slabinu – totiz ze se jedna o nepolohovatelnou pevnou konstrukci, umoznujici pouze jednu polohu tela. Nicmene, to je kritika na velmi vysoke urovni, jak je z fotografii i z me osobni zkusenosti patrne, nepohodlny kus to urcite neni.

Ikonicnost nejlepe dokumentuje cetne pouziti v mnoha filmech i privatnich interierech znamych osobnosti, nekolik obrazku tohoto druhu jsem po webu pomerne lehce nasbiral. Krome zmineneho Wildera je kreslo videt treba v interieru Iron Mana, nebo ve vile z filmu Ghost writer od Polanskeho. Sedeli v nem Sinatra, Jane Fonda, Muhammad Ali, Francoise Hardy, H.R. Giger, Steve Jobs, Adam Sander, Bill Gates a bezpocet jinych :-)

Kreslo se dodnes vyrabi – v USA firmou Herman Miller, v Evrope jej dela Vitra.
Jde o pomerne drahy kus – ceny se pohybuje radove mezi 6000 a 7000 CHF. Ale jak uz to tak byva, daji se dnes najit i vyrazne levnejsi kopie ruzne kvality.

MAIMONIDES: https://www.vitra.com/en-us/office/product/details/alcove-highback-sofa