Časopis Počitek | Katedra psychologie
https://kps.ff.cuni.cz/cs/ustavkatedra/casopis-pocitek/

Zdanka Vostova
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=885050645238852&id=566029013807685



Když se mnou zhruba před rokem a půl udělala Zuzana Vlasatá první článek na téma environmentálního žalu, vůbec jsem nečekala, co se spustí za lavinu událostí. Ihned jsem začala dostávat zprávy od mnoha lidí, jak se jim ulevilo, že v tom nejsou sami. Se zájmem o toto téma se na mě od té doby obracejí nejen ekologické organizace, ale také soukromé firmy, univerzity, kláštery, knihovny, galerie i nakladatelství. Režisérka Andrea Culková věnovala tomuto fenoménu celovečerní dokument, z dílny Martina Páva z České televize zase vznikl na stejné téma pořad Nedej se.

I přes všechny tyto ohlasy to byli paradoxně odborníci z oblasti psychologie a psychoterapie, kteří se často k obavám o stav planety vyjadřovali vlažně a bez zájmu. "Životní prostředí? Pouhý objekt a zástupný problém. Nevidíme důvod, proč bychom se tím měli zabývat. Kdyby nebylo starosti o přírodu, ti lidé by si našli něco jiného, do čeho by projikovali své potíže," slýchávala jsem od některých renomovaných psychologů. Jakoby vnitřní svět člověka byl striktně oddělen od toho vnějšího, jakoby postupující klimatická změna, rapidní úbytek biodiverzity, stále se prohlubující sucho a důrazná varování vědců ohledně dopadů environmentální krize na současné i budoucí generace byly jen smyšlenou fikcí, za kterou je třeba vždy hledat individuální patologii. Lidé, na které doléhá ekologická úzkost, tak odcházejí z terapie s pocitem nepochopení.

Jaký to je rozdíl oproti přístupu psychologů v zahraničí. Například na loňské konferenci v Lisabonu se spojily přední psychologické asociace z více než čtyřiceti zemí světa, aby sepsali manifest za klima. V něm deklarují, že klimatická změna je jednou z největších výzev současnosti, a apelují na své členy, aby využívali své poznatky sociální psychologie k efektivnější komunikaci klimatické změny a aby poskytovali lidem během environmentální krize emocionální podporu. Zástupci českých psychologických a psychoterapeutických asociací mezi signatáři chybí. Bohužel nejen to, na katedrách psychologie se nenabízí téměř žádné předměty zabývající se vztahem člověka k přírodě, ačkoli co vím, je o ně mezi studenty velký zájem.

O to jsem raději, že se i v této oblasti daří rozšiřovat obzory a měnit zažitá paradigmata. Jako jeden ze signálů probíhající změny vnímám právě poslední číslo časopisu Katedry psychologie UK Časopis Počitek. Tento díl Počitku s příznačným názvem Sounáležitost se klimatem a životním prostředím rozsáhle zabývá - kromě rozhovoru se mnou o environmentálním žalu zde najdete i skvělý text o nově vzniklé platformě Green Dock a také rozhovor s francouzskou profesorkou environmentální psychologie Karine Weiss.

Koneckonců jsou to právě studenti a řada dalších mladých psychologů a terapeutů, kteří mi dávají naději, že se klima v české psychologické obci pomalu mění. Často mi říkají, jak jsou rádi, že ekopsychologie zní nyní více veřejnou debatou. Ptají se i po materiálech ke studiu, aby se mohli v této oblasti rozvíjet. Mám z toho radost.

...

Já: "Věřím, že je dobré před svými pocity neutíkat, ale naopak vnímám jako užitečné prohloubit své uvědomování, své emoce lépe prozkoumat a přijmout. Nahlédnutí závažnosti klimatické změny poskytuje některým lidem prostor dotknout se základních existenciálních témat jako jsou vyrovnávání se s úzkostí pramenící z nejisté budoucnosti a vlastní konečnosti. Tyto aspekty života jsou odpradávna nezbytnou součástí naší existence, nicméně v případě environmentální krize je činí nesmírně náročné to, že klimatická změna a vše, co přináší, se dotýká nejen nás, ale i budoucích generací. Přesto i v těchto tíživých momentech vnímám příležitost. Řada lidí se mnou sdílí, že právě díky těmto existenciální prožitkům si více váží přítomnosti, uvědomili si, co je skutečně důležité a nyní soustředí svou pozornost vědomě na to, co jim dává smysl a naději. Ráda čerpám z odkazů Viktora Frankla. Podle něj zůstává v člověku i v značně extrémní situaci prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmíme za žádnou cenu vzdát. V tomto je mi velmi blízký citát Václava Havla: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Iniciativa, jakou Česko nezažilo. Protest proti těžbě v unikátním pralese - Seznam Zprávy
https://www.seznamzpravy.cz/...a-jakou-cesko-nezazilo-protest-proti-tezbe-v-unikatnim-pralese-110458

Shale pioneer Chesapeake Energy files for bankruptcy
https://amp.ft.com/content/31f35631-7b7d-4fa1-8eef-6255bf18cf88?__twitter_impression=true

Velkej článek v Hospodářkách o tání permafrostu. (Odemčel jsem).

Horko v Arktidě: za polárním kruhem zuří požáry a mizí permafrost, oblasti hrozí ekologické katastrofy | Hospodářské noviny (iHNed.cz)
https://zahranicni.ihned.cz/c7-66783530-qqs9l-3b95a1e87c0a5c7

'Either we change or we die': the radical farming project in the Amazon | Environment | The Guardian
https://www.theguardian.com/.../either-we-change-or-we-die-the-radical-farming-project-in-the-amazon

kdyz jsem se ptala Hollana na lokalni topeni uhlim, videl to, ze to absolutne neni priorita, je to zlomek lidi / zlomek naseho pouziti uhli. cisla nemam

KEB: záleží odkud jsi, vesnice topí uhlím ještě dost běžně, zvláště stará zástavba, staří více než mladí, chudší kraje více než bohaté, řidší zástavba více než hustější. Ještě to samé teda platí o účinnosti kotle a kvalitě paliva.

Ale nedělej si iluze mnoho lidí ještě neopustilo pálení plastů a odpadů obecně. To ti takhle topí soused sem tam nějaký kabát, sem tam koš, sem tam pětky. Radost nad radost. A vracíš se z hospody - v létě a potkáš dvě místa kde to platy smrdí. (a to už vůbec nemluvím o dvou bývalých kolegách, kteří si stěžovali, že dneska to stojí za hovno, že na ně přišel jejich soused když si - na svém vlastním pozemku - palili igelit na hromadě a jeden si nacházel do cesty eternit, prý báječný povrch a ani není vidět že by to prašilo)... :-)
Nějaké dotazy?

YMLADRIS:
KEB: Souhlasím, přidej se k XR a můžeš ovlivnit, jak bude působit na veřejnost. To je myslím docela rozšířený omyl, že XR je jen další ekologické hnutí, které chce bojovat za práva zvířat a blokovat jaderné elektrárny. Ale tak to není. Je to přirozená reakce na to, že se nám věci vymkly z rukou a nadcházející zkázu už nejde zastavit. Teď se rozhoduje, v jakém světě budou žít naše děti. Bohužel, takhle klima funguje, není to fér, ale je to tak.

Beyond Google: my afternoon trawling Trove for the first mentions of climate change | Libraries | The Guardian
https://amp.theguardian.com/...-my-afternoon-trawling-trove-for-the-first-mentions-of-climate-change

Science has uncovered indisputable evidence that the level of our oceans is rising. This is the result of a sudden and unexpected increase in our planet’s northern temperatures. Ice masses are melting rapidly away. If the rate of thawing continues, civilisation near the sea may be submerged and profound changes be wrought in climate, soil, sea and the race itself. The whole face of the earth may be moving towards a vast transformation.”

That’s quite an opening paragraph, but it’s not mine. It belongs a story titled “Sea Levels Rising” published in the Central Queensland Herald on Thursday. Thursday 30 September 1948.

...

I wanted to try to track down the earliest reference to climate change in Australian papers. First, because I could. But second, because I wanted to know how long we had known this is coming. Over the last black summer I was overwhelmed with fatalism, with the sickening sense that we had been warned. Now I wanted to find out for how long we had known.

But I thought I was stretching when I entered the search term “climate change” and set the search parameters for newspapers published between 1930 and 1950. I expected there might be some records of floods, droughts or heatwaves, but nothing equivocal. Then the results came up. I gasped. Loudly.

Climate Change: World is Warming, Courier-Mail, Monday 22 May 1950

There were more.

Whole Earth Seems to be Warming Up, Courier-Mail, Friday 6 June 1947. The Arctic is Melting Says Scientist, the Argus, Saturday 31 May 1947. World’s Climate Hotter, the World’s News, Saturday 16 March 1940. World Changing Climate – Scientists Puzzled, Courier-Mail, Friday 21 April 1939. Carbon Dioxide. Could Change the World, Townsville Daily Bulletin, Tuesday 25 July 1933.

These are not headlines misread by contemporary understanding. This is reporting of climate change as we understand it today, albeit in its infancy and with uncertainty over whether that change was all bad.

It was clear I’d have to go further. I searched the 19th-century newspapers. There were sporadic articles talking about drought, and how some old colonialists had remembered different weather decades before, but there was nothing about climate change as a phenomena separate to individual memory and musing.

there, tucked away on page 4 of the Picton Post, between one report about a new skipping machine that not only turns the rope but counts the skips and another about Swiss engineers boring a tunnel through the Caucasus Mountains, was a one-paragraph story:

“Coal Consumption Affecting Climate”. From Wednesday 17 July 1912.

At nearly precisely 108 years old, it looks to be quite possibly the first general audience warning on human-induced climate change in Australia. The coal burning in the world’s furnaces, says the snippet in the regional paper, adds 7,000,000,000 tons of carbon dioxide to the atmosphere yearly. “This tends to make the air a more effective blanket for the earth and to raise its temperature. The effect may be considerable in a few centuries.”

KEB: zelení: imho se jim to nepovede. Spousta lidí si pamatuje Bursíka a paní Biomasu a to, že by jim zdrazili uhlí.
Xr: nj, ale to není problém xr, oni se nemůžou zavděčit všem, spousta lidí ještě furt nepochopila oč se hraje a utapi se v marginaliích

Já teda nevím jak sledujete zelené teď, ale ta strana je dneska úplně někde jinde.