THE_DARKNESS: Naděje. :)))
Sleduju občas tohle auditko a oceňuju snahu všech zúčastněných. Zároveň ale vnímám marnost tohohle úsilí. Tenhle vlak nejde zastavit. Neříkám to pod dojmem posledních zpráv - k tomuhle závěru jsem se dobral před patnácti lety. Přes všechna varování, přes všechny konference a články, neexistuje žádná síla, která by mohla naši civilizaci odvrátit od směru vývoje, který nastavila průmyslová revoluce. Ten rozvrat a pád, která nás čeká, si vychutnáme do poslední kapky. Když budeme mít štěstí, pár set milionů lidí přežije na troskách naší civilizace a najde si způsob, jak fungovat udržitelným způsobem. Je ale velká pravděpodobnost, že tohle štěstí mít nebudeme; když vidím, že si neumíme poradit ani s pitomou pandemií, třebaže máme všechny dostupné prostředky, jak ji vyřešit, jak bychom mohli zvládnout kolaps, do kterého se propadáme? Neumíme lidi přesvědčit, aby si nasadili roušky a nechali se naočkovat, ale malujeme si, že je přesvědčíme, aby radikálně snížili svou spotřebu, změnili své hodnotové žebříčky, vzdali se snů o blahobytu i veškerého pohodlí, které jim nabízí stávající civilizace, a to vše jen na základě varování vědců, že nám za třicet, padesát, sto let hrozí katastrofa, zatímco je zainteresované elity z druhé strany prostřednictvím nejlepších marketingových odborníků přesvědčují, že všechno bude v nejlepším pořádku?
Mimo to, nemáme žádné dostupné technologické řešení, jak naplnit naše energetické potřeby; teoreticky se nabízí snad jen masivní investice do rychlého vývoje a stavby thoriových reaktorů v kombinaci s obnovitelnými zdroji jako solár, voda a vítr, ale prakticky to je neuskutečnitelné. I kdybychom se ale k něčemu takovému ohromným úsilím dobrali, nestihneme to dřív, než se spustí kaskáda klimatických katastrof, které na nás čekají při teplotách vyšších než jsou 2 stupně nad dlouhodobým průměrem. A zajištění energetických potřeb je ještě relativně ten nejlépe řešitelný problém; s rozvratem ekosystémů, nedostatkem kritických minerálů a dalších surovin, nebo s nedostatkem vody a dalších zdrojů potřebných pro zemědělství nebo údržbu infrastruktury si neporadíme. Do toho nás čekají masivní migrační vlny, energetická i potravinová chudoba, rozpad sociálních struktur, války o zdroje...
Nejsem pesimista, tohle je realistické zhodnocení situace. A nejsem ani nihilista - snažím se dávat ze sebe společnosti i lidem kolem sebe to nejlepší, snažím se minimalizovat svou spotřebu, žít nejlepší život, jaký dovedu. Ale není dobré si něco nalhávat, je třeba přijmout věci, jak jsou. Pokud přežijeme, budou se jednou naši potomci dívat na tuhle dobu se fascinací, ve které se bude mísit obdiv k tomu, co jsme zde vybudovali a rozhořčením nad cenou, kterou jsme za to zaplatili a kterou budou muset platit i oni. To je jediná naděje, která nám ještě zbývá.