TADEAS:

Climate Week with James Anderson
https://vimeo.com/126306925

James Anderson, who discovered the ozone hole, on moist convection (of water into the stratosphere, destroying our stable climate structure):

Leaders at the COP26 summit have no intention of tackling the growing environmental impacts caused by their 'defence' spending

https://www.middleeasteye.net/opinion/cop26-climate-change-west-defence-skeleton-closet

YMLADRIS: No i kdyby to tak bylo, nic to nezmění. Rozhodující je, co uděláme následujících 10 let. COP26 celkem jasně ukazuje, že nic moc, budeme dál pálit fosil a necháme na dětech, jak si s tím potom poradí. Žádné vymahatelné závazky, každý bude dělat, co uzná za vhodné. Tj. zadrátujeme ploty, párty pokračuje. Do 20 let přijde globální krize a investice do fúze budou mimo hru. Mnohem větší smysl mi dává snaha o soběstačnost, OZE do každé vesnice, nespoléhat na velké dodavatele, blackouty budou.

YMLADRIS: Tohle je pěkné shrnutí:

Nekonečný zdroj elektřiny pořád nikde. Jak daleko jsme od fúzních elektráren? - Seznam Zprávy
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nekonecny-zdroj-elektriny-porad-nikde-jak-daleko-jsme-od-fuznich-elektraren-179417

V té době se zrodila myšlenka na stavbu velkého mezinárodního reaktoru ITER, na jehož stavbě se pracuje už od roku 2007. Z toho se postupně stal nejdražší vědecký projekt v dosavadních dějinách lidstva s cenovkou někde přes 20 miliard eur.

V případě tokamaků ovšem velmi záleží na velikosti. Důvod je prostý: ve větší komoře se částice paliva, tedy vodíku, mohou déle „zdržet“, a mají tedy více času najít si partnera a změnit se na helium.
ITER je proto největší fúzní reaktor, jaký byl kdy postaven. Jeho vakuová komora bude mít 10krát větší objem, než má dnešní největší evropský tokamak JET ve Velké Británii. Původní plány byly dokonce takové, že objem bude 20krát větší než u britského tokamaku. Ovšem to bylo nakonec na účastnické země příliš drahé.

Desetinásobný energetický zisk by byl ohromný úspěch pro fúzní výzkum. Zatím se nikdy nepodařilo dosáhnout ani „rovnosti“. Zatím nikdy tedy v žádném fúzním zařízení nevznikalo více energie, než kolik do něj provozovatelé dodávali. Nejvyšší hodnoty se pohybovaly kolem 0,7 – tedy na ohřev plazmatu bylo zapotřebí cca o necelou třetinu více energie, než kolik v něm probíhající fúze vytvářela.

Ale ani energetický zisk 10 : 1 k praktickému využití fúze stačit nebude. Jak jste si možná všimli, my jsme mluvili o energie dodávané přímo do plazmatu. Šlo vysloveně jen o energii nutnou k ohřevu vodíkového paliva (často pomocí zařízení, které v podstatě není nic jiného než obří mikrovlnná trouba). Ale tokamaky jako ITER spotřebovávají spoustu energie i na jiné věci.
Vědci dnes doufají, že díky pokrokům posledních let bude nakonec plazma ITERu produkovat více než 10násobně vložené energie. Pokud to však nebude opravdu výrazně více, z praktického pohledu bude mít ITER i k energetické ziskovosti stále dosti daleko. Použitelná fúzní elektrárna musí mít ještě lepší výkony než mamutí projekt pomalu rostoucí ve francouzském Cadarache.

Plán je zatím takový, že až se ITER osvědčí, začne se stavět skutečný prototyp fúzní elektrárny.

Kdy by to mohlo být? Zkuste rámcově počítat s námi. ITER by měl začít pracovat v roce 2025. Maximálního výkonu by měl dosáhnout v roce 2035. Podle evropského plánu by stavba projektu DEMO mohla začít kolem roku 2040. Začátek provozu kolem roku 2050 se jeví jako poměrně optimistický, ale reálný odhad. Možná vyjde na stoleté výročí argentinského průlomu, který se nekonal.

Nějakou dobu to tu sleduju a pokusím se přispět:

Hluboká adaptace. Mapa pro navigaci v rozbouřených vodách klimatické tragédie – A2larm
https://a2larm.cz/2021/11/hluboka-adaptace-mapa-pro-navigaci-v-rozbourenych-vodach-klimaticke-tragedie/

A dovolím se zeptat - existuje nějaká mapa, která mi ukáže, kde je nejpravděpodobnější, že děti mých děti budou mit příjemnej život? (V globálním měřítku samozřejmě a příjemným životem myslím místo, kde bude jakžtakž stabilní klima, nebude to v zadnejch migracnich trasách, nebude hrozit potopa etc. - proste místo s nejvyšší šanci na přežití a žití)

(jsem fakt mastak, puvodne jsem to postnul omylem do jinyho auditka, tak sorry, jestli to nekdo cte podruhy)

Animated short film "Sad Beauty" (2020) - by Arjan Brentjes
https://youtu.be/RBjPpJHddSM


An Artist’s Imagining of Life After Humanity | The New Yorker
https://www.newyorker.com/culture/screening-room/an-artists-imagining-of-life-after-humanity

it was not his main intent to sound an alarm about climate collapse. People interested in the film, he pointed out, are likely already concerned with the environment, and don’t need anyone to tell them about the dangers of climate change. Instead, Brentjes hopes that “Sad Beauty” provides viewers with an “extreme form of consolation.” Around the time he came up with the seeds of what would eventually become the film, Brentjes had been watching documentaries about nature, deep time, and the history of the cosmos. As he watched them, he found an unexpected source of solace—bacteria. “I discovered that bacteria were around for, like, three billion years. And they were, in a way, the basis of life. At some point, [humans] are there, but we are also just carrying the original life of the world around with us, which are the bacteria,” he told me. (A study from the National Institutes of Health estimates that the ratio of bacterial to human cells in the typical person is about one to one.) “And then I thought, Well, it’s actually quite beautiful.”

Brentjes’s musings echo those of the biologist E. O. Wilson, whose work has shaped our understanding of biodiversity on Earth. Wilson, too, has contemplated the horror of extinction: “Deeper than despair, more terrifying than death, is the thought that everything in time will disappear, that all we have been and will become will leave no trace whatsoever,” he writes. But he also believes that it is possible for humans to envision “a different kind of immortality,” beyond the thriving of our own species. That possibility, Wilson writes, “resides in those remnants of the natural world we have not yet destroyed. The rest of life is a parallel world. It could exist and continue evolving for what to the human mind is an eternity.” This is the “extreme form of consolation” that Brentjes hopes to offer through his film. He told me, “We have to try to make the best of it on Earth, but if we don’t succeed there is still beauty. There will be beauty in one million years on this planet