GOJATLA: to není náboženství, ale jakési "pohodlí, na které si populace uvykla" - s tím, že úroven pohodlí obsaženého v životním stylu je historicky přirozenou antitezí náboženství. Evropské elity celá staletí, pokud shledaly, že dosažená úroven pohodlí není udržitelná, vyhledávaly útočiště např. v klášterech, kde se dalo přežít za cenu nižší životní úrovně a zřeknutí se určitých sociálních statusových symbolů (pokud jde o bydlení, odívání, apod.)
V kultuře bych odlišoval návyk na životní úroven od toho "náboženství", protože náboženství, aspon to křestanské, většinou definuje nějaký ideál (nezřídka mírně asketický), kterého v reálném životě ale není běžně dosahováno - at už jde o konzum, míru sebeobětování, sebezapření, snášení utrpení, apod.
Každopádně náboženství pořád operuje s tím, že požadované normy chování jsou přijaty víceméně dobrovolně, nejvýše pod nějakou velmi abstraktní hrozbou (takovouto abstraktní hrozbou býval "boží trest", dnes zůstává "zásah vyšší moci" - "vidíte, touto povodní/suchem vás planeta trestá za klimatickou změnu, kterou způsobilo vaše SUV"). S každým náboženstvím je přitom spojena hrozba pokrytectví - tedy to, že ti, kdo ho hlásají, se jím nebudou sami pod různým záminkami řídit, s čímž jsou pak spojená různá heretická hnutí, apod. (např. v tomto případě vegani budou chtít exkomunikovat ty, kteří "jenom" jezdí po městech na kole, ale nechtějí se omezovat více, apod.)
Já se mezi náboženstvím, tedy hrou na víceméně dobrovolné přijetí etických pravidel, a byrokratickou regulací, neumím jednoduše rozhodnout. Jisté je, že náboženství má lepší šanci pokud jde o individuální životní styl (ten ale může ovlivnit odhaduju nejvíce 20% celkových důsledků, což je málo) a regulacionismem, pokud jde o velkou ekonomiku a zejména o vše, co je úvěrově financované ("green deal", který do značné míry je bankovní regulací namířenou proti fosilní lobby...). Souhra náboženství s byrokracií by v rámci evropské tradice nebyla nic úplně nového...