VOYTEX: ještě von Braun v 50.letech si představoval pro planetolet k Marsu (a možná tedy i pro svojí ikonickou orbitální stanici ve tvaru obřího bicyklového kola) jako zdroj energie solárně termální zrcadlo ohřívající médium pro rtuťovou turbínu, protože rtuťové turbíny byly hi-tech mezi 30. a 50.lety 20.sttoletí, byly nasazené i v některých tehdejších tepelných elektrárnách, protože měly o pár procent lepší účinnost oproti parním.
50.léta neznala účinné solární panely (princip byl známý, ale účinnost dosahovala nejvýše jednotek procent, zpočátku) a neznala lithiové baterie, ještě v 70.letech maximum, co bylo k dispozici, byly NiCd akumulátory. Hlavním důvodem, proč projekt Apollo používal vodíkové palivové články místo solárních panelů prostě bylo to, že kořeny projektu sahaly před Kennedyho hluboko do 50.let. (ano, pro délku pobytu v kosmu kratší než asi 14 dnů mají palivové články nepatrně lepší energetickou hustotu, než solární panely, ale komplexita té technologie je daleko vyšší a skladování kyslíku se ukázalo jako problematické třeba při letu Apolla 13)
Přehrabovat se v historii technologií je zajímavé, ale fakticky většinu těch technologií nikdo nikdy aktivně nepotlačoval, ale prostě měly špatný poměr cena/výkon a byly špatě skladovatelné. Pro ostrovní systémy nejspíš má větší význam přímá akumulace tepla (protože tam téměř nemáš mechanické součásti a je to nesrovnatelně jednodušší oproti akumulaci vodíku) a pokud jde o elektiřnu, tak sodíkové baterie, které zřejmě budou cenově i z hlediska požární bezpečnosti velmi podobné skladování propanbutanu (spíše těm větším nádržím co stojí vždy stranou od budov, než menším bombám pohánějícím vařiče). Obecně se domnívám, že sodíkové baterie se cenově propadnou někam tam, kam solární panely, protože to zřejmě na rozdíl od těch lithiových neobsahuje žádné vzácné materiály ani to není jedovaté, jako olovo... bude to jen otázka bezpečnosti, životnosti a recyklace.