MELDA: jo a tohle je taky zajímavý, protože u tebe je to "syntakovou muziku", ale u Walter Jon Williamse je to steelová kytara a u Gibsona to byli i gotici :) a později první technaři. :)
ono asi dojdeme k tomu, že se bavíme o různých věcech, který jen spolu souvisí.
Tou jednou je popová stylizace Cyberpunku a tou je to co říkáš ty.
Pak je tu nějaká CP estetika, kterou popisuje třeba LoliRape.
Další je to, o čem mluvím já a to je literární žánr, kterej je možná i dost zatíženej intelektualismem a politickými manifesty, hackingem a podobnými tématy a další bude CP a jeho vliv na sci-fi jako žánr, kde způsobil renesanci žánru a i díky té navázané estetice dokázal oslovit mainstream. Taky spousta autorů se najednou nebála ani tý politiky, zprava, zleva, sociálních témat, nebo filozofie a sci-fi přestala být přeracionálně přetechnizovaná.
Mimochodem, CP se rozhodně nedefinuje noirem a megapolema a neonama, to je jen jeho odraz v komerci.
Já třeba z pozdějších let miluju Greg Egana, což taky vychází z CP, ale taky z asimova nebo clarka (a řeší se tam silně i politika, jsou to vlastně přiznané anarchistické romány, homosexualita, je to silně technické, racionální a současně i moderní a nesmírně dobře napsané). Rozhodně tam nemám problém s propleteností těch žánrů, kořenů v CP, ale už bych to tam rozhodně nevkládal, stejně jako knihy od Dicka bych si tam nedovolil řadit. Egan je prostě zase o parník dál. CP je vzdálená minulost, i ty korporace se vyvinuly rozhodně jinak a v současnosti se neprojevují negativně a destruktivně (naopak, kolikrát jsou případy kdy ony jsou nositelem nějaké modernity, ale i spravedlnosti nebo kulturní progrese) a i individualismus je už chápaný jinak (kde neoliberalismus ten starý pojem odhaluje jako sobecký) a je už taky dneska kriticky pojatej jinak, a i společnost jinak reaguje na technologické vynálezy a to, jak technologie proniká do života i těla, v tom všem byl CP někde úplně – no v hodně věcech se minul. Hacking je dnes úplně něco jinýho. A podobně.