SARGO: To chce hledat příčetného logopeda. Včas a dokud nenajdete. A neposlouchat ty kecy, jako že ve třech letech je brzy a kluci jsou pomalejší a je to zbytečný a... Prostě se nedat. A že je to někdy radost. Logopedka u nás sice dysfázii diagnostikovala a neměla za to, že je zanedbaný, nicméně pro změnu nic moc neporadila, jen, že to děláme dobře a ať pokračujeme. Žádné nové podněty, nakopnutí rozumným směrem, nic. Což je sice hezký, že se můžeme popláca po rameni, ale potřebujeme se hlavně posunout, že...
KARNAL: A co školka? Já to začala řešit někdy na roce a půl, že je něco spatne, řada na nás přišla ve dvou letech. Psycholog nás akorát naděsil a řekl, že nás radši pošle ke kolegyni. Pak se čekalo na kolegyni ve stacionári, kde ho meli vyšetřit ambulatnně, a po kdovíjaké době přišli s tím, že jim ho tam musím dát na celodenní docházku. A že to pro něj bude nejlepší a bude mít péči a já si odfrknu... To jsem kategoricky odmítla, oni ho nevyšetřili.Čekali jsme dál na psycholožku v nemocnici, ta nám řekla, že dítě je v pohodě, a hlavně, ať z něho toho autistu nevychováme. Tak jsme hezky poděkovali a hledali dál, nakonec holt jezdíme do Prahy, no, proč se neprojet, že. Meh. Ale konečně závěry psycholožky dávají smysl a brutálně se to netluče s mým instinktem a pozorováním. Plus si tak nějak nemyslí, že autisti se vychovávájí, a další vysoce odborné postřehy.
Ale mezitím jsme kontaktovali Ranou péči, zahájili VOKS a dělali všechna možná předřečová cvičení, přiřazování obrázků, tvarů, různé logické úkoly... a ve třech letech vybrali speciální školku, kde je logopedie 2x týdně, stejně jako fyzioterapie a ergoterapie. A tam teda klobouk dolů, logopedka šikovná, dokázala si k němu najít cestu, syn miluje vlaky, tak s ním třeba zvířátka vozí na vláčku a u toho je pojmenovávávají... Takže to všechno šlape, jak má. Ještě potřebuju vyměnit neuroložku a snad už bude mančaft po všech stránkách příčetný. A trvalo to celé jenom něco přes dva roky :o/