ANNIKA: Soukromou školku si bohužel dovolit nemůžeme. Máme tu jednu téměř přes ulici, chodí tam tchánova nejmladší dcera (taky VD smíšená) a za tři dopoledne v týdnu platí 3tis., to je na nás moc. :/ Ale už jsem o tom taky uvažovala, že by mu to asi sedlo víc, akorát jak jsem to téma nadhodila, tak bylo hned zamítnuto, že to přece zvládá. Jakoby jo, zvládá to tam, ale ty procházky nic moc a začal se tam počůrávat, protože učitelky ne vždycky hned na něj reagují nebo si neřekne (nevím proč, po prázdninách z něj vypadlo, že tam bylo moc dětí, tak se asi bál říct) a sám tam jít asi nechce nebo nevím. Doma taky kolikrát tvá na společnosti, i když to trénujeme, aby to zvládal sám (dřív zvládal a vyžadoval jít sám, teď říká, že je tam "bubu" a někoho tam chce. Říkám si, že ho to musí dost stresovat, ale zároveň se tam těší, když se ho ptám. A plakal jen na těch procházkách (volal "máma" a odmítala jít dál), jinak vůbec. Teď jsme teda zas doma (karanténa téměř na celou třídu), tak se bojím, že jak se tam zase vrátí, tak první den bude zase mazec v podobě nehody a zásek někde cestou na procházku (teď zvládl dojít s třídou na blízké hřiště). Na druhou stranu mě trochu uklidnilo, že tam jednu procházku za ním šla tchýně a vyprávěla, že za učitelkou přišla jedna holčička se slovy "paní učitelko, já jsem se asi pokakala" a učitelka že byla úplně v pohodě, vzala ji dovnitř bez nějakého vyčítání apod. (byli na zahradě), že tyhle nehody asi nejsou jen u nás. Když nebudu marod (což je teď trochu kapitola sama pro sebe, během měsíce podruhé viróza), tak bych tam mohla chodit na procházky občas s ním (na střídačku s tchýní), než si zvykne, že se někam chodí a je to ok.

MARI: Školku jsme volili malickou speciální, syn ani moc nerozuměl. Ale vybrala bych aspon nějakou malou, kde mají učitelky čas a chuť se dětem víc věnovat a akceptovat třeba i obrázky nebo jinou metodu na usnadnění komunikace. Do začátku by mu to mohlo pomoct

Vyšetření v SPC to rozhodně chce, někde to mají přímo u školky, což je pak výhoda, když tam dítě jde, že ho trochu víc znají. Nevýhoda ale může být, že může pak radit zaujate a tak, jak se škole/školce zrovna hodí do krámu - třeba s odkladem.

Regres v kresbě u nás nastal, v řeči taky, plus jedeme periodicky nahoru a dolů. PAS spíš nemá, ale u receptivnich dysfatiku se to hodně blbě určuje. Celkově ty regresy jsou docela vykřičník, že něco není ok.

Jinak to určitě řeš, každý měsíc je znát. A každá pomoc a posun v komunikaci usnadní život nejen tobě, ale hodně se.ulevi i mrnousovi.

A ještě bych se zeptala, máte tu někdo zkušenost s regresí kresby? Syn jednak občas zapomene nějaké slovo (naštěstí víc nových se naučí nebo po čase teď jedno zapomenuté upgradoval z "ííí" na "mňau" (kočka)), ale už uměl nakreslit bagr vč. různých detailů, hlavonožce i s rukama a teď sotva nakreslí obličej, tečky jako oči a čárka jako pusa, ostatní musím připomenout, končetiny taky jen na vyzvání a bagr hodně zjednodušeně a po několika týdnech, kdy říkal, že je to těžké, že to nejde (přitom na konci léta kreslil bagry jako divý, kompletní obličej i s rukama a nohama, občas i uši a vlasy). Jinak kreslí a tvoří rád, ale abstraktně čmárá, stříhá jen tak papír, lepí ty odstřižky apod. Jedna logopedka na FB mi psala, že to bývá u PAS, ale naše logo říkala, že zrovna tohle u VD nebývá, ale na PAS se jí náš syn nezdá. A strýček Google o tomhle spíš mlčí, tak mě to dost znejišťuje. K psycholožce jdeme až za půl roku, zkouším teď ještě jedno centrum, jestli se mi ozvou s dřívějším termínem (Karlín), jedno neuro v dubnu, druhé v březnu (tam jdeme ohledně kiss syndromu u mladšího a rovnou jsem objednala i staršího, jestli u něj taky nějaká blokáda nebude, psychomoto. vývoj nebyl úplně ok, co se týče symetrie - to jste tu někdo řešili kiss/kidd syndrom?).

Pardon, že to tu spamuju, já si o tom asi nemám s kým popovídat, muž mě odbývá, že to moc řeším, ten by to prostě neřešil vůbec a nechal doma samorosty...

NIENNA: Co jsou ty zkratky, prosím tě?

MARI: jak píše TRISSIE.... další možnost je SPC a soukromá PPP....

TRISSIE: K psycholožce jsme objednaní, ale volný termín až konec května. :/ Víš o někom, kdo by vzal dřív nebo kam konkrétně se objednat?

MARI: na VD byste měli dostat asistenta i do školky, takže doporučuju (čekačky jsou dlouhé všude), pokud jsi tak zatím neučinila, tak zažádat o vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Docela to pomáhá proti tomu zahlcení, když má dítě jednoho člověka jen pro sebe... plus je tam právě ten jeden člověk, co může řešit to, že "jeho" dítě zrovna není v stavu dělat a jít tam, co ostatní.

jinak naše v té době receptivní dysfatička (ale já to jako chápu, že tu nálepku dostala, ona se tak fakt projevovala, i když problém je jinde) velmi dobře prosperovala v malé soukromé školce. Vůbec si nedovedu představit, že by v těch třech byla měla nastoupit mezi pětadvacet dětí, to by nedala ani s asistentkou. Teď ve čtyřech to ale bylo v pohodě, mimo jiné právě i kvůli tomu nácviku ze soukromé školky (takže vlastně bylo dobře, že se nedostala :-)

Tak se přidávám do skupiny s dítětem s vývojovou dysfazii (expresivní, ale s porozuměním to občas taky není úplně ideální, nebo mi to tak aspoň přijde). Syn měl v listopadu 3 roky, na logopedii jsme se zatím dostali jen 2x kvůli nemocen (od prosince je ve školce), na ostatní vyšetření teprve čekáme. Moc nemluví, teď přidal pár nových slov, ale nejsou moc srozumitelné. Na druhou stranu nějaké zapomněl. Má i svůj vlastní slovník, což trochu stěžuje komunikaci. My mu rozumíme, ale okolí už moc ne. Všichni mi radí, ať mu zkouším nerozumnět (,pediatr, tchýně, muž taky je občas s nervama v koncích a říká mu "já nevím, co je dededido", i když syn jasně ukazuje, co chce). Jednu dobu jsem to zkoušela, ale přišlo mi, že to akorát přidalo frustraci na jeho stranu. Takže se mu spíš snažím rozumnět i v tom jeho dialektu a pomalu a zřetelně pak zopakuju, co chce.

Chci se ale zeptat na vaše zkušenosti se školkou s dítětem s VD. Byl tam všehovšudy 5x, z toho 2x se tam pokakal (první den a teď po novém roce opět první den) a dnes počůral, když se vraceli z procházky, na které krátce po odchodu plakal a volal "máma máma", tak se museli vracet. Na velkou si doma normálně umí říct, ale po svém (to jsme učitelkám říkali a po druhé nehodě i znovu zopakovali), čůrat chodí sám. Bohužel nevím, jestli si řekl nebo se bál. Doma mi jednou řekl, že si říkal, podruhé, že ne (jsem teď nemocná, tak vodí syna muž), po třetí, že se bojí. Jsem z toho dost rozhozená teď, přemýšlím, jestli ho nemám ze školky stáhnout nebo ještě vytrvat? Nechci ho zbytečně stresovat, ale doma mi přijde, že už se dost nudí. Ve školce se nechce moc zapojovat a na procházky nechce chodit, ale nejsem schopná z něj dostat, proč nechce. Když se ho zeptám, jestli se mu ve školce líbí, říká, že ano. Jednou se mu učitelka líbí, podruhé řekne, že ne. Komunikace na otázky ano/ne je občas prostě taky mimo, i když se ptám myslím srozumitelně. Ani tedy nevím, jestli nerozumí nebo si nepamatuje nebo jen nahodile odpovídá.
Jak byste řešily ty procházky? Bohužel nejde dítě nechat ve třídě, musí jít všichni pohromadě a je to smíšená třída.

Jinak je tam jen do oběda, po obědě ho vyzvedáváme. Učitelky si zatím nikak nestěžovaly, jen po tom prvním dni bxla zedna zaskočená, že za celou dobu vůbec nepromluvil a na všechny jen vrčel a vyplazoval jazyk. Ehm, no, nějak se ředitelka zapomněla zmínit, že má vývojovou dysfazii, přitom jsem s ní o tom mluvila a byla ten první den i ve třídě. Nicméně je chytrý, má děti rád, chce si hrát, rád si doma kreslí, vyrábí, cvičí, teď ho chytlo tančení a hry typu kolo kolo mlýnský, zlatá brána... ale asi ho děsí i hodně dětí najednou (teď jich tam je něco přes 10).

ESELVIRA: pardon, ale tenhle prispevek me docela zvednul ze zidle.
To jako vazne?

KYO: Já bych vynechala ty videa https://www.maminka.cz/clanek/jaka-je-pricina-opozdeneho-vyvoje-reci-u-deti-budete-se-divit

ANNIKA: jj, o fb skupině vím.
Ad. "specializovaná péče dělá docela divy" - právě to předpokládám a myslím, že už je nejvyšší čas začít pracovat na tom, co dceři nejde, trochu víc systematicky. Protože to doma nezvládám, logopedii máme 1 za 6 týdnů, volila bych na rok logo MŠ.
Jen mám k této školce zprostředkované info z Rané péče, že je to školka zaměřená na výkon a úkoly jsou dětem dávány i přes prázdniny. U pohovoru během zápisu nám to taky potvrdili.
Tak mně zajímá, jak si na takový režim jde/nejde zvyknout.
Když si v tom dceru představím, plus nový kolektiv (většina kluci), učitelky, místo, dojíždění a ranní vstávání, vychází mi z toho velký špatný a já jako hrozná matka, co jí do toho dostala.
Hrozný dilema.

SOPFA: Na fb v dysfaticke skupině se o ní určitě mluvilo, znám "od slyšení". Zkus mrknout tam, určitě budou vědět.

Osobně bych dala do logopedicke, přece jenom ta specializovaná péče dělá docela divy. Ale jen ty znáš všechny okolnosti :-)

Nemáte prosím někdo zkušenost s logopedickou MŠ Don Bosco?
Dcera (5,6 let - expresivní vývojová dysfázie) je letos přijatá a po 3 letech v běžné státní MŠ s asistentem pedagoga by tam mohla od září nastoupit.
Jenže doporučení SPC je setrvat v běžné školce. Psycholožka i speciální pedagožka s logopedickými vzděláním, se obě shodly, že to pro ni bude podnětnější. Tatínek je taky pro to, nechat dceru tam, kde je spokojena. Dcera školku měnit samozřejmě nechce. "Naše" Logopedka i já se kloníme k Don Bosco. Všichni odborníci ale zároveň dodávají, že ať už se rozhodneme jakkoliv, neuděláme chybu.
Tak teď babo raď. :)

TRISSIE: drzim palce, at to dopadne, co nejlip. Ono vubec nikdo na ty dysfatiky neni pripravenej. I afazie muze byt vyvojova. Verim tomu, ze se to casem zlepsi a mozek se dovyvine a udela si objizdky, tam kde doslo k poskozeni.

U nas je to vicemene furt stejny. Az na to, ze uz na logo chodime i se starsi Anickou. Je totiz taky dysfatik, ale nikdo si toho nevsiml. Zacla pozde mluvit a mluvila hodne zvlastne. Popis veci pres barvy. Spatne sklonovani a podobne. Logopedka mi rekla, at ji prinesu ukazat a bum a ma to taky. Hodne spatny je u ni poslech, nepozna rozdily mezi slovy treba sem/zem, kosa/koza. Sklonovani ji stale opravujeme, nedokaze zopakovat tri slova po sobe, hodne premysli jakym pismenek zacina slovo. Vycerpava ji to. Dostali jsme odklad a pujde ted do pripravne tridy. Tak se tesime. Na konci kvetna ma psychologicke vysetreni. Mozna je tam i porucha pozornosti. Uvidime.

Tonda mel ted pred dvemi tydny treti narozeniny a je to s nim vicemene hodne stejne. Je tvrdohlavy a casto mi prijde, ze me vicemene ignoruje, i kdyz si myslim, ze rozumi lepe. Rikaji mi to i ve skolce, ze tam funguje jinak. Zkusime ho odplenkovat pres den, kdyz uz se zlepsilo porozumeni. Ma nekolik novych slov, vicemene prvnich: Ne, jo, (p)ití, papí, tam. Ale nepouziva to pokazde, radeji ma stale zvuky a krik. Take chodime na fyzio. Koupila jsem domu i takove naslapne vzorkovane polstarky na plosky nohou. Rozviji to rec a hrubou motoriku.

tak jsme dneska byli na kontrole a B. už nemá vývojovou dysfázii, ale atypickou vývojovou afázii, protože normální afázie má v diagnostických kritériích trauma CNS v průběhu vývoje, kdežto B. se s tím už narodila.

takže... suma sumárum, až si pan dokto nastuduje oba dva články, které k tomu na pubmedu vyšly, což by do příští kontroly mohl stihnout, tak zřejmě dospěje k názoru, že jde o natolik raritní poruchu, že stejně nejde říct, jak se dá takové dítě hodnotit nebo jakou má prognózu, a že máme pokračovat v rozvíjecích aktivitách, což jsme dělali tak jako tak.

a já mu mrňavou budu muset nahrát na diktafon, protože za celou kontrolu nepromluvila ani slovo, aby následně, jakmile jsme vylezli na chodbu, dlouhým monologem zhodnotila, co se všechno dělo.
a protože jsem zareportovala, že nepoužívá zvratná zájmena, tak tu teď pobíhá a volá "bojím se pana huocha!"

popsala bych to nejlíp tak, že ona mluví česky jako já německy - na mě se taky musí pomalu a jednoduše, i když po dostatečném rozmyšlení jsem schopná odpovědět i dlouze a komplikovaně (a občas i gramaticky úplně správně :)

ANNIKA: Bára mluví (výslovnost nechám stranou) docela dobře, časuje, skloňuje, má dost velkou aktivní slovní zásobu - není to úplně na úrovni věku, ale tragický to taky není.
horší je ta pasivní stránka - je tam asi (určitě) zhoršená sluchová diferenciace, pokud si dávám pozor na to, abych komunikovala jasně a srozumitelně a v krátkých větách, tak se chytá dobře, ale s těmi delšími a komplikovanými je problém.