Včera jsem byl poprvý v posilovně a bavilo mě to. Sám jsem tomu nevěřil :-D Dneska si sice skoro ani neobleču tričko, ale mám z toho dobrej pocit. Jen se bojím, že mi to nevydrží moc dlouho :-D :-D

Nemám moc rád humbuk kolem vánoc, přání si s pracovními partnery s kterýma se stejně vlastně vůbec neznáme a tak... no, ale když dám někomu jako PFko kalendář + dvě propisky a od něj dostanu litrovku Jacka Danielse tak se přiznávám, že mi to zase tak moc nevadí :D

Vsechny moje vztahy zacaly tak, ze jsem ji prebral.

Leta sem se vyhejbal vanocum vymlouvajic se na hodne prace a nejezdil do CR za familii, kazdej rok. Skutecnej duvod byl ze sem nemusel resit darky, ze je i nerad dostavam a ze me bavilo si na stedrej vecer vohrat si parek, votevrit pivo a cumet na nakej film.

Ted uz si vanoce diky detem uzivam, ovsem opet mam hromady vymluv a opet zustavame doma. Prvni vymluva je nechut stravit svatky v aute, objizdet vsecky a dorazit dom vyfluslej. Dalsi je ze pro deti je dulezity travit vanoce doma. Skutecnym duvodem sou opet nesmyslny darky, tentokrat hlavne detem, kde i pres veskery embargo z nasi strany, je prarodice zahrnujou hromadou plastovych kramu ktery se po mesici poserou.

Učitelka z hudebky si mě pozvala, aby mi sdělila, že moje dítě zlobí na hudební nauce, protože je hudební génius s absolutním sluchem, všechno zvládne napoprvé a pak se nudí a prudí. A že tedy vyjednala s ředitelkou školy, že bude od nauky osvobozen a že co bude potřebovat, si ho doučí ona sama v rámci hodin klavíru. Dítěti jsem to podala tak, že ho z nauky vyhodili, protože zlobí, a že jsem za trest musela učitelce slíbit, že bude doma více cvičit.

TOREIP: Muj muz mluvi sam se sebou kdyz si mysli, ze ho neslysim. Ja ho obcas slysim, ale nerozumim. A pochopitelně umírám zvědavostí!

Už je to pár let, ale emoce a vzpomínky, které mozek v sebeobraně vypnul a skryl, abych se nezbláznila, jsou pořád částečně mimo dosah. Spoustu věcí si proto nevybavím. A když řeknu, že ve mně některé věci nevyvolávají žádné emoce, tak je to prostě fakt. V některých oblastech jsem opravdu bezcitná.

Uplne bezne mluvim sam se sebou nahlas, kdyz jsem sam. Venku vedu rozhovory v hlave.

Býval jsem dost introvertní a lidi jsem vedle sebe moc nesnesl a bavil jsem se spíš sám. Dnes mi to nikdo nevěří. Postupně jsem to dost překonal a společnost i celkem vyhledávám, ikdyž všeho dost. Takovej osobní rozvoj... Lidi, co se vyhýbaj a jsou tak plachý, že ani neodpověděj na pozdrav, mě trochu provokujou. Jo, mohl bych to mít stejně a v situacích typu zkušebka v nový práci se tak občas zvládl chovat taky. Ale lidi fakt nekoušou...

The Irishman mě nudil a dokoukal jsem asi 20 minut.

Strašně často si vymejšlim důvody, proč někam nemůžu. Myšleno události vyžadující sociální interakce, hlavně třeba firemní večírky, týmbyldyngy a podobně. O čas to ale odnáší i rodina. A pak sem doma a šťastnej, že se nemusím nikde družit a juchat. A hlavně mluvit.

Vánoce mám zdálky rád, ale naživo jsou dost nepříjemný. Finančně, citově, časově strašně krvácím. A z vánočního jídla a chlastu je mi fyzicky špatně. Chvíle pohody? Naopak, nejnáročnější období v roce.

Nemam rada Jirinu Bohdalovou.

Jedni moji dva kamarádi jsou teplý a mě příjde hrozně cool jak to spolu válej.

dal sem do makovy naplne buchet rum a kdyz sem je dal ochutnat mym muslimskym kolegum, tak sem jim to nerek.