nesnášim kočky !

Neviděl jsem ani jeden díl Star Wars ( ale asi to napravím ).

Když děcka někde dostanou přeslazený, převoněný a přebarvený fujtajbly (rozumněj sladkosti), tak jim je odeberu s tím, že teď ne, uschovám je do skříně a když se na ně zapomne, tak je v tichosti a zcela bez výčitek (protože to stejně není jídlo a žádné nepřátele, kterým bych to byla ochotná dát, nemám) vyhazuju do koše.

(A nepřestane mě fascinovat, že má pořád někdo potřebu takovej sajrajt kupovat, když už se všeobecně ví, že to není nic dobrýho a pro natvrdlejší je tam často nápis: "E 110, E 104, E 122, E 129, E 102, E 124: mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí".)

Včera jsem byl poprvý v posilovně a bavilo mě to. Sám jsem tomu nevěřil :-D Dneska si sice skoro ani neobleču tričko, ale mám z toho dobrej pocit. Jen se bojím, že mi to nevydrží moc dlouho :-D :-D

Nemám moc rád humbuk kolem vánoc, přání si s pracovními partnery s kterýma se stejně vlastně vůbec neznáme a tak... no, ale když dám někomu jako PFko kalendář + dvě propisky a od něj dostanu litrovku Jacka Danielse tak se přiznávám, že mi to zase tak moc nevadí :D

Vsechny moje vztahy zacaly tak, ze jsem ji prebral.

Leta sem se vyhejbal vanocum vymlouvajic se na hodne prace a nejezdil do CR za familii, kazdej rok. Skutecnej duvod byl ze sem nemusel resit darky, ze je i nerad dostavam a ze me bavilo si na stedrej vecer vohrat si parek, votevrit pivo a cumet na nakej film.

Ted uz si vanoce diky detem uzivam, ovsem opet mam hromady vymluv a opet zustavame doma. Prvni vymluva je nechut stravit svatky v aute, objizdet vsecky a dorazit dom vyfluslej. Dalsi je ze pro deti je dulezity travit vanoce doma. Skutecnym duvodem sou opet nesmyslny darky, tentokrat hlavne detem, kde i pres veskery embargo z nasi strany, je prarodice zahrnujou hromadou plastovych kramu ktery se po mesici poserou.

Učitelka z hudebky si mě pozvala, aby mi sdělila, že moje dítě zlobí na hudební nauce, protože je hudební génius s absolutním sluchem, všechno zvládne napoprvé a pak se nudí a prudí. A že tedy vyjednala s ředitelkou školy, že bude od nauky osvobozen a že co bude potřebovat, si ho doučí ona sama v rámci hodin klavíru. Dítěti jsem to podala tak, že ho z nauky vyhodili, protože zlobí, a že jsem za trest musela učitelce slíbit, že bude doma více cvičit.

TOREIP: Muj muz mluvi sam se sebou kdyz si mysli, ze ho neslysim. Ja ho obcas slysim, ale nerozumim. A pochopitelně umírám zvědavostí!

Už je to pár let, ale emoce a vzpomínky, které mozek v sebeobraně vypnul a skryl, abych se nezbláznila, jsou pořád částečně mimo dosah. Spoustu věcí si proto nevybavím. A když řeknu, že ve mně některé věci nevyvolávají žádné emoce, tak je to prostě fakt. V některých oblastech jsem opravdu bezcitná.

Uplne bezne mluvim sam se sebou nahlas, kdyz jsem sam. Venku vedu rozhovory v hlave.

Býval jsem dost introvertní a lidi jsem vedle sebe moc nesnesl a bavil jsem se spíš sám. Dnes mi to nikdo nevěří. Postupně jsem to dost překonal a společnost i celkem vyhledávám, ikdyž všeho dost. Takovej osobní rozvoj... Lidi, co se vyhýbaj a jsou tak plachý, že ani neodpověděj na pozdrav, mě trochu provokujou. Jo, mohl bych to mít stejně a v situacích typu zkušebka v nový práci se tak občas zvládl chovat taky. Ale lidi fakt nekoušou...

The Irishman mě nudil a dokoukal jsem asi 20 minut.

Strašně často si vymejšlim důvody, proč někam nemůžu. Myšleno události vyžadující sociální interakce, hlavně třeba firemní večírky, týmbyldyngy a podobně. O čas to ale odnáší i rodina. A pak sem doma a šťastnej, že se nemusím nikde družit a juchat. A hlavně mluvit.

Vánoce mám zdálky rád, ale naživo jsou dost nepříjemný. Finančně, citově, časově strašně krvácím. A z vánočního jídla a chlastu je mi fyzicky špatně. Chvíle pohody? Naopak, nejnáročnější období v roce.