SALVATOR: Takhle soutěživej pitomec je i můj bejvalej šéf, kterej byl schopnej se při bowlingu urazit na tolik, že za kolegou musel přijít tehdejší manager jejich podniku a požádat ho, jestli by nemohl nějaký hod zkazit.

SALVATOR: Takový má pocit minimálně půlka gay komunity. Jenom je ta druhá prostě hlasitější a uřvanější, tak lidi slyší je. Nemluvě o tom, že na tyhle ty pochody chodí i lidi, co se identifikují jako hetero, ale rádi se převlíkají a blbnou.

SALVATOR: Já fandění chápu, když člověka ten sport/aktivita zajímá. Pak dává mi dává smysl, že nadšeně fandí i repre. Fandění jen z národní hrdosti je divný a když k tomu přidáš špatně orientovaný vlaječky na autech, je to i trapný.

Nemam rad fotbal, hokej a podobny radoby narodne-socialni sporty. Jak v bedne, tak i samozrejme jako donucenej hrac.
Nikdy me nepumpovaly svetovy pohary, olypyjady a podobny udalosti, vzdycky sem pak hledal hospody, ktery nemaj televizi nebo projektor se stadem urvanejch pavianu.

Pokud to bude bavit mladyho, tak prosim a budu ho na ty zapasy rad doprovazet, ale doufam ze ho to mine a budu radsi kdyz bude klidne i kadernik nez profesionalni fotbalista. Kazdopadne micudu odemne dostal a semtam si kopem, dedovi sem rek at mu klido da k narozeninam reprezentacni dres, takze snad krkavci fotr nejsem

SALVATOR: Ty "gay pride" beru jako manifestaci toho, že se člověk za tenhle svůj aspekt nestydí, neskrývá ho a nepřijde mu jako nějak omezující. A chce ukázat ostatním, že to není nic špatného. (Teď teda opomíjím to, že ty různé pochody jsou spíš manifestací nechutna a úchylna, ta forma se mi prostě nelíbí. Zaměřuju se na původní smysl těch akcí.)

NELLAS: Já jsem Holly, lodní počítač s IQ 6000. Což je stejně jako má 6000 učitelů tělocviku...

TAMARIX: Když už si zmínila tohle, tak já to naopak nechápu, přiznám se. Naprosto nepobírám jakejkoliv patriotismus, ať už se manifestuje fanděním Horní Dolní v nějaký třetiřadý lize, fanděním národnímu týmu v libovolný hře nebo nějaký Sáblikový, případně pochybným národovectvím, nebo dokonce náckovstvím. Ostatně nechápu ani black pride, gay pride... Beru to tak, že hrdej může bejt člověk leda na to, co sám dokázal, ne na to, co dokázal někdo jinej. Bejt hrdej na národnost, barvu kůže, sexuální orientaci, nic z toho podle mě nedává smysl, protože je to všechno jen pochybná výhra v genetický loterii. To, že sem bílej heterosexuální chlap, narozenej v Čechách a žijící na přelomu 20. a 21. století, je všechno jen náhoda a nic z toho sem si ani nevybral, ani nezasloužil svojí snahou. Stejně dobře sem moh bejt lesbická křovácká žena před 500 lety. Tak proč fandit Šebrlemu, nebo vykřikovat Čechy Čechům, když je jen a jen dílem náhody, že s podobně postiženejma sdílím souřadnice v časoprostoru?

AMANT: Ona většina tělocvikářů jsou prostě kokoti, co ti nevysvětlí nic, a pokud ti to nejde, spíš ti řeknou, že jsi poleno a nemá to s tebou cenu. A pak celý život nesnášíš sporty :)... navíc nás často nechali hrát a někam si zmizeli.
A jako fakt jsem se poprvé nebo podruhé ptala, co mám dělat... "prostě do toho nějak plácni, to bude stačit" :)

Ve škole mě hrozně štval volejbal. Měli jsme ve třídě pár holek, co to dělalo závodně a furt to chtěly hrát, fakt se to hrálo skoro každou hodinu. A mně nikdo nevysvětlil pravidla, jak se do toho míče plácá, prostě mě tam postavili a "něco dělej" a když jsem to udělala blbě nebo nevěděla jak na to, byli naštvaní, že jim to kazím.

KOVOVAMINCE: Mě mezi posledníma dvěma.
GUMBA: Přesně takovýhle soutěživci mě srali nejvíc. Prohrána vybika = tragédie národních rozměrů. Dmnc. A pak to kokoti byli schopný eště nekolik dalších hodin rozebírat, jen jim dát do ruky elektronickou tužku.

Na vybíjenou si mě vždycky vybrali až mezi posledníma čtyřma jako menší zlo. :D