NELLAS:
LEJIMADA:
No, já taky nebyl žádnej pohybovej lumen, ale prostě jsem se snažil, a vlastně mě to i bavilo. Co mi šlo, bylo běhání 1500m. Nevím, možná jsem nebyl tolik vztahovačnej, nebo pan učitel Pinkava nebyl dostatečně velkej kretén, bavím se o roce cca 1987. Na střední, tam byl tělocvikář jménem Žák, 170, pivní pupek, a za uchem si vždycky zapomněl nalepenou žvýkačku, která občas vydržela i pár dní, a podle toho vypadala. Ale jinak byl celkem fajn. Když si ale vzpomenu na některé spoužáky a spolužačky, tak mi pořád zpětně přijde, že se jim prostě nechtělo, prostě, ty vole házet koulí, to je trapný, nebo šplhat po tyči, no ty vole aaaa. Někdy jsem se Pinkavovi nedivil, když řekl, "nesměj se, nebo ti šlápnu do úsměvu", a byl klid.
V dnešní době už děcka ani neumí kotoul, nebo dřep, jen aby se jim nepocuchaly nervíky. Svět spěje do prdele.