MOODYCAT: Chápu, já teba s pár klukama dostal v první třídě na vysvědčení velkou dvojku, protože jsme "prý údajně" občas zlobily....no ještě aby ne...ale nějak jsem se s tim srovnal...

REONA: Jasně, tolikrát....každý látku nepochopí hned napoprvé, a spousta učitelů se přece nebude zdržovat....nebo v období kdy se začli probírat x/y jsem byl měsíc doma se zápalem plic....už jsem to nikdy nedohnal. Mohl jsem na doučko nebo vyvinout aktivitu.... úplně stejně jako kdokoliv v rámci Tělocviku pokud škola v tomto nestačila.... takže ta premisa že se dá zkoušet jen z toho co bylo člověku vysvětleno je trochu mylná...

NELLAS: Subjektivní dojem na základě osobní zkušenosti, já xkrát zažil na různých předmětech zesměšnování učitelem u tabule at už mě či ostatních spolužáků...opravdu se to netýká jen tělocviku nebo výtvarky.

TRISSIE: Akorát shazuješ téma oslím můstkem ke stříkajícím kozám, otázka není kdo udělal perfektní kotoul, ale proč by měl být jeden předmět plný úlev a pochopení a jiný nikoliv. A premisa že přece Čj používám celý život a sport jen pokud chci je blbost, protože mít dobrý vztah ke sportu a pohybu mi v životě dá určitě víc než jestli někde napíšu správně čárku či ne.

Můžeme se zase bavit o vzdělávání v US, něco lepší, něco horší....nicméně na Univerzitu jsou lidi často přijímaní na základě sportovních výsledků a toho co dokázali....proč tomu tak je? Asi protože si narozdíl od nás uvědomují že je to na stejné úrovní jako vše ostatní. Stejně tak pokud někdo nesportuje musí se o dost víc snažit ve všem ostatním

Žil jsme v New Haven, je tam Yale Universita....uprostřed města je náměstí s malým travnatým pláckem....celý podzim i zimu tam co obden naběhlo 30 studentů a jeli si hroznej mordor. Kluci i holky, všichni atletický vymakaný postavy.....sklapovačky, kliky, dřepy, potahování v takovém tempu že i když jsem v té době byl každý den v posilovně, říkal jsem si že bych s nimi vydržel tak 5 min. Nikdo se nad tim nepozastavoval, všem to přišlo normální....docela jsme jim záviděl že v tom určitě jedou od mala, jsou k tomu vedení, celá společnost to vnímá jako něco normálního a i díky tomu mají určitě někteří z nich jednodušší studium. U nás je bohužel tato představa naprosto nereálná nebo směšná....ale určitě by neměla být debata o tomto scházována na úroven vegety

NELLAS:
LEJIMADA:
No, já taky nebyl žádnej pohybovej lumen, ale prostě jsem se snažil, a vlastně mě to i bavilo. Co mi šlo, bylo běhání 1500m. Nevím, možná jsem nebyl tolik vztahovačnej, nebo pan učitel Pinkava nebyl dostatečně velkej kretén, bavím se o roce cca 1987. Na střední, tam byl tělocvikář jménem Žák, 170, pivní pupek, a za uchem si vždycky zapomněl nalepenou žvýkačku, která občas vydržela i pár dní, a podle toho vypadala. Ale jinak byl celkem fajn. Když si ale vzpomenu na některé spoužáky a spolužačky, tak mi pořád zpětně přijde, že se jim prostě nechtělo, prostě, ty vole házet koulí, to je trapný, nebo šplhat po tyči, no ty vole aaaa. Někdy jsem se Pinkavovi nedivil, když řekl, "nesměj se, nebo ti šlápnu do úsměvu", a byl klid.
V dnešní době už děcka ani neumí kotoul, nebo dřep, jen aby se jim nepocuchaly nervíky. Svět spěje do prdele.

Ok, přiznávám se, že dětský traumátka z tělocviku, protože "mě to nebavilo, tělocvikář byl kretén, skákat přes kozu je uhozený, jsem byla tlustá" (dost možná ještě jsi viď?), mi přijdou směšný. Chápu, že se na mě teď sesypou mínusy dodnes se z traumatu tělocviku počurávajících jedinců, ale i přes to všechno, přiznejte si, že jste prostě byli malý rozmazlený a hlavně líný jitrnice.